Naštěstí nás na odbočce nasměroval Hans Brusse, jeden z majitelů, který právě se svou kapelou odjížděl na hudební turné po Česku. Marjolijn de Graaf už nás před kostelem očekávala. Přijeli před pár dny i s dětmi na prázdniny a užívali si posledních říjnových slunečných dní.

Na polorozbořený kostel uprostřed lesa narazil nizozemský pár asi před patnácti lety. Tenkrát prý při první návštěvě bloudil i realitní agent. Hlavním důvodem, proč se zde ocitli, bylo, že Hans „hledal místo, kde může provozovat hlasitou hudbu, kde nikoho nebude rušit. Nizozemí je velmi drahé, přelidněné a plné, takže se náš rádius rozšiřoval a pak řekl, dobrá, musí to být v dojezdné vzdálenosti jednoho dne, tedy asi tisíc kilometrů“. Mimochodem, Broumovsko se v posledních letech stalo mezi Nizozemci oblíbenou chalupářskou destinací.

Kostel z konce 19. století, krerý již od konce druhé světové války chátral, byl bez střechy, a jeho zobytňování trvalo asi osm let. Vše, co ze starého vybavení přežilo, ponechali, ale nebylo toho moc, mnoho původních materiálů opětovně použili. Kostel vyplnily dřevěné konstrukce — první patro je určené pro koncerty a další veřejné akce, druhé téměř ve výšce špiček stromů je soukromé. Vnitřní prostory kostela jsou díky tomuto těsnému propojení s lesem ještě působivější. „Materiály znovu používáme, samozřejmě podlaha je z nového dřeva, protože musí být pevná. Některé věci dostáváme, jako tyto kostelní lavice. Zvláště Hans miluje věci ze sedmdesátých let, starý nábytek, nikdy nekupujeme nic nového. Chodíme do bazarů, samozřejmě také proto, že nemáme peníze na to, kupovat vše nové. Ale je pěkné dávat věcem nový život. Pomalu sbíráme vybavení na koncerty, zvukový systém a světla, dokonce i tyto věci kupujeme z druhé ruky nebo dostáváme.“

Kostel i jeho okolí působí na podzim poklidně, až trochu opuštěně, a těžko uvěřit, že v minulosti byl zdejší Mariánský pramen významným poutním místem. Křížová cesta s kapličkami a obrázky Panny Marie a svatých přitahovala tisíce poutníků. Vznikla tu i kavárna, která nyní, stejně řada chatiček, slouží skautům z Náchoda, kteří zde každoročně v létě pořádají tábory.

Zatímco Hanse jako hudebníka zajímá především organizování koncertů — seznam kapel, které zde již vystoupily, je již docela dlouhý -, Marjolijn by se ráda soustředila na jógu, taiči, meditaci, zpívání manter a podobně. Když byly děti malé, asi pět let pobývali ve vernéřovickém kostele trvale, ale kvůli obživě se museli vrátit do Nizozemí, kde nyní Marjolijn pracuje jako učitelka v mateřské škole. V budoucnu by si prý ráda zorganizovala pracovní život více flexibilně. Jak říká, je těžké starat se o dům, když tu nebydlíte a jezdíte sem jenom na prázdniny.

S organizováním akcí pomáhají naštěstí místní. V létě tu již několik let hostí sympózia spojující české a polské umělce, kteří se snaží pokaždé jinak zapojit místní prostředí i obyvatele. Lidé z Vernéřovic i okolí se sem naučili chodit, někdy tu i sami hrají. „Pro mě je to tady velmi speciální, protože v Nizozemí žijeme ve městě, známe tam lidi, ale není to komunita jako tady.“ Na otázku, zdali se necítí zvláštně, když bydlí v kostele, odpověděla Marjolijn, že věří, že do jisté míry svou činností obnovují funkce, které kdysi kostel měl — sloužit k oslavám, společnému setkávání, podpoře místní komunity.

Lenka Dolanová