„Co se děje se zemí, se brzo stane s jejími dětmi“
Z proslovu náčelníka kmene Duwamisch-Seattla, 1854
Znovu posunout do oblasti posvátna to, co již dříve mělo rituální bytí; vzývat, nebo si ošklivit živly, víru a nevíru; stavbu a boření; život a smrt. Kruhy, které stále sebe samy opakují a ve kterých se nechtěně nacházím. Pocit, že můj kruh není v souhře s kruhy těch druhých a je zřetelně cítit v mé práci. Nutkavá touha stvořit prostou stavbu nebo zapálit oheň a dát jim rovinu posvátného. To je vnitřní potřeba, svázaná s kruhem jednoduchých primitivních rituálů, nevědomého spojení s vlastní minulostí. Kruh, ze kterého není úniku. Otázka, zda moje práce je či není umění, zda je krásná nebo ošklivá, není důležitá. To je to podstatné.
Zjos Meyjvis, 1992
Zjos Meyvis (nar. 1950) je belgický výtvarník, žijící a pracující v Hemiksemu. První umělecká díla, která Meyvis kdy vystavil, pochází z roku 1974 a na výtvarné scéně působí již více než 40 let.
Se svými „opylovači“ se Zjos Meyvis připojuje k řadě osobností jako Jean Tinguely ve Švýcarsku s jeho kinetickou tvorbou nebo s prací Panamarenka. Jeho díla jsou často srovnávána s jejich uměleckou produkcí, ale podobnost je pouze povrchní.
Zjos Meyvis míří k samé podstatě přežití lidského druhu. Žádné stvoření nežije na Zemi věčně. Není to ani sekvoj starší než 3000 let, ani želva s pouhými 150 lety, nebo velryba 200 lety. Rozhodně ne! Podívejte se bližší a zjistíte, že žádná stvoření nejsou nesmrtelná. Proto se všichni musí rozmnožovat, mít potomky, a to vše je zakódováno v genech. Zjos Meyvis nikdy nechtěl dobývat přírodu jako Panamarenko: namísto toho jeho cílem je pouze malá pomoc příteli.
"Pokud by včely zmizely z povrchu zeměkoule, pak člověk bude mít jenom čtyři roky života": prohlášení připsané Albertovi Einsteinovi.