„Co se děje se zemí, se brzo stane s jejími dětmi“
Z proslovu náčelníka kmene Duwamisch-Seattla, 1854

Znovu posunout do oblasti posvátna to, co již dříve mělo rituální bytí; vzývat, nebo si ošklivit živly, víru a nevíru; stavbu a boření; život a smrt. Kruhy, které stále sebe samy opakují a ve kterých se nechtěně nacházím. Pocit, že můj kruh není v souhře s kruhy těch druhých a je zřetelně cítit v mé práci. Nutkavá touha stvořit prostou stavbu nebo zapálit oheň a dát jim rovinu posvátného. To je vnitřní potřeba, svázaná s kruhem jednoduchých primitivních rituálů, nevědomého spojení s vlastní minulostí. Kruh, ze kterého není úniku. Otázka, zda moje práce je či není umění, zda je krásná nebo ošklivá, není důležitá. To je to podstatné.
Zjos Meyjvis, 1992

---

Zjos Meyvis (nar. 1950) je belgický výtvarník, žijící a pracující v Hemiksemu. První umělecká díla, která Meyvis kdy vystavil, pochází  z roku 1974 a na výtvarné scéně  působí již více než 40 let.
Se svými „opylovači“ se Zjos Meyvis připojuje k řadě osobností jako Jean Tinguely ve Švýcarsku s jeho kinetickou tvorbou nebo s prací Panamarenka. Jeho díla jsou často srovnávána s jejich uměleckou produkcí,  ale podobnost je pouze povrchní.

Zjos Meyvis míří k samé podstatě přežití lidského druhu. Žádné stvoření nežije na Zemi věčně. Není to ani sekvoj starší než 3000 let, ani želva s pouhými 150 lety, nebo velryba 200 lety. Rozhodně ne! Podívejte se bližší a zjistíte, že žádná stvoření nejsou nesmrtelná. Proto se všichni musí rozmnožovat, mít potomky, a to vše je zakódováno v genech. Zjos Meyvis nikdy nechtěl dobývat přírodu jako Panamarenko: namísto toho jeho cílem je pouze malá pomoc příteli.
"Pokud by včely zmizely z povrchu zeměkoule, pak člověk bude mít jenom čtyři roky života": prohlášení připsané Albertovi Einsteinovi.