školská 28

komunikační
prostor

Toto je archivní stránka ukončeného projektu z roku 2016.
This is an archived web site for a project that ended in 2016.
 

Emil Juliš: Bílý a černý oheň (výběr básní)

White Billboard

Emil Juliš: Bílý a černý oheň (výběr básní)

Úvodní slovo: Antonín Petruželka
Kurátorka: Dagmar Šubrtová
12.5.16.6.
Wed 11.5. - 19:00

Připomenutí experimentální poezie, dramatického kouzla severních Čech a básníka stojícího v ohni.

Emil Juliš /1920 – 2006/ na literární scénu vstoupil až ve svých sedmatřiceti letech, verše naprosto neznámého básníka z Loun tehdy doporučil Jiří Kolář k vydání v Klubu bibliofilů. Roku 1953 byl v rámci akce „70 000 z administrativy do výroby“ poslán pracovat do ocelárny na Mostecku. Znamenalo to pro něj iniciační zážitek. Jak sám tvrdil, tato krajina plná kontrastů byla fascinující, tak jako pro Danta peklo. V šedesátých letech náležel k předním osobnostem české experimentální poezie, důmyslné mystifikace, jež se ironicky vyrovnávala s lyrickým pokrytectvím „angažovaného“ básnictví. Tehdy mu během čtyř let vyšlo pět sbírek, ale náklad té šesté byl roku 1971 úřady zničen. Svého uznání se dočkal až po roce 1990, ale do povědomí širší veřejnosti jeho suverénní básnické dílo zatím dosud neproniklo.

.
.
.
Jdu prašnou cestou
Sudkovým krajinám Mostecka

Jdu prašnou cestou, plnou popílku a jakýchsi rezavým
součástek,
před sebou kopu kámen a občas pozdvihnu oči k blízkým
horám,
ale je večer a nejsem si proto jist, zda jsou to opravdu hory,
nebo jenom výsypky.

Avšak mraky nad nimi letí stejně
a měsíc je stejně co chvíli překryt jejich cáry.
Kopnu do kamene, ten zapadne do uhelného lomu,
slyším, jak se valí po jeho srázu se stále silnějším hlukem,

slyším, jak naráží na kov, na dřevo, na uhlí, na oheň,
slyším, jak jeho nárazy jsou stále silnější,
už jsou to výbuchy,
a pak vše končí dlouhotrvajícím duněním exploze ticha.

Portrét Emila Juliše od Jiřího Koláře, 1970, repro z knihy Emil Juliš /Nevyhnutelnosti, Torst 1996

Portrét Emila Juliše od Jiřího Koláře, 1970, repro z knihy Emil Juliš /Nevyhnutelnosti, Torst 1996

Images 

Josef Sudek, Dávno zaplavená alej, 1962, repro z knihy Smutná krajina, Severozápadní Čechy 1957 – 1962, Kant 2004

Josef Sudek, Dávno zaplavená alej, 1962, repro z knihy Smutná krajina, Severozápadní Čechy 1957 – 1962, Kant 2004

Antonín Petruželka a Jiří Ptáček při vernisáži

Emil Juliš: White and Black Fire (selection of poems)

White Billboard

Emil Juliš: White and Black Fire (selection of poems)

Opening speech by: Antonín Petruželka
Curated by: Dagmar Šubrtová
12.5.16.6.
Wed 11.5. - 19:00

A reminder of experimental poetry, drama and the magic of Northern Bohemia and the poet standing in the fire.

Emil Julis (1920 - 2006) entered the literary scene at the age of thirty-seven, when Jiri Kolar recommended his entirely unknown verses for publication in the Club of Bibliophiles. In 1953 he was part of the ‘70,000 out of administration into production” sent to work in a steel mill in Most. It was an initiation for him. He found this landscape full of contrasts to be fascinating, just like Dante’s depiction of hell.

In the 60s he was among the leading personalities in Czech experimental poetry, using sophisticated mystifications that dealt ironically with the lyrical hypocrisy of “engaged” poetry. Over a period of four years, five collections appeared, but the sixth was destroyed by the authorities in 1971.

His work was recognized after 1990, but his masterful poetry has not yet reached a broad audience.

EJ 1970: Portrét Emila Juliše od Jiřího Koláře

Portrét Emila Juliše od Jiřího Koláře, 1970, repro z knihy Emil Juliš /Nevyhnutelnosti, Torst 1996

Images 

Josef Sudek, Dávno zaplavená alej, 1962, repro z knihy Smutná krajina, Severozápadní Čechy 1957 – 1962, Kant 2004

Josef Sudek, Dávno zaplavená alej, 1962, repro z knihy Smutná krajina, Severozápadní Čechy 1957 – 1962, Kant 2004

Antonín Petruželka a Jiří Ptáček při vernisáži