výstava je prodloužena do pátku 24.7.
výstavu uvedl Oldřich Janota
"Mezi slovy" je instalace sbírky tzv. "bezděčných kreseb", které Jiří Janda sbírá a archivuje od roku 1997. Mimovolné kresby vznikají hlavně během aktivit jako je telefonování, sledování přednášek, účast na poradách a dalších skupinových "komunikačních" událostech. Během nich ruka posluchače vybavená tužkou "mimovolně" zaznamenává z neznámého popudu osobní grafy, emblémy, piktogramy, směsici linek a tvarů. Zaznamenavatel(ka) později marně zkoumá, z jaké příčiny vznikly. Čáranice a nedešifrovatelné poznámky z bloků a útržků papíru většinou končí v odpadním koši.. Janda začínal "tajným" sběrem poznámkových listů u telefonů svých přátel, později vynalezl další způsoby akvizice. Archív dnes obsahuje několik stovek kreseb lidí různých profesí a věku.
Jandova sbírka je svérázným příspěvkem do diskuze o povaze profesionálního umění, které stojí často v protikladu s podobnými typy intuitivní tvořivostí. S některými kresbami Janda dál pracuje: používá je při videoprojekcích, nebo přepisuje do jiných materiálů při realizacích do veřejného prostoru. Nezájímá ho psychologický rozbor kreseb, spíš hledá jejich autonomní krásu a nezatíženost estetickými vzorci a uměleckými ambicemi.
Jiří Janda (*1956 v Chomutově) absolvoval v roce 1988 ateliér sochařství VŠUP v Praze, obdržel stipendia Wike Haus, Bremerhaven, SRN (1997) a Schumacher College - Dartington, VB (1992). V roce 2003 získal grant od Pollock-Krasner Foundation, New York, USA. Pravidelně vystavuje od roku 1987 (Čechy, Morava, Finsko, Německo). Od roku od roku 2001 vede Ateliér výtvarné výchovy v Praze. (www.avvyatelier.cz)
"Řekl bych, že základní zmatek vznikl označováním "médiumní" kresby jako "automatické", protože nejde o automatismus (ten je obsažený právě spíš v těch mimovolných) i když je jiného charakteru, než třeba při schématickém používání vzorců vtisknutých z dětství, vlivem masmédií ap. Nemá to přesné hranice, ale zajímavé je, že se docela dobře pozná, kdy už to není toto, ale ono druhé. A ještě (taky zvláštní), že do výběru jsem občas sáhl i po kresbě, která má určité "vědomé" znaky a přece patří do mimovolných (i naopak). Spadá to někam do oblasti "překročení nepozornosti vědomým odpoutáním" ale nerad bych se dostal do duchovní hantýrky. Zařazení co kam patří, rád přenechám zařazovačům. Úplně mi postačí, jestli se mi povede přiblížit alespoň trochu potenciál, který se v téhle tvorbě skrývá.
Každopádně je také názorným poukázáním na to, že nuda, nezájem, nesmyslnost, banalita jsou velkým spouštěcím motorem tvorby a pronikáním za bariéru myšlení.
