Výstava, kurátorsky připravená Martinem Klimešem z opavského sdružení Bludný kámen je setkáním umělců, kteří se protkávají uměleckými východisky i tvůrčími přístupy, i když je dělí zkušenost rozdílné generační příslušnosti. Autoři se představili první z připravované řady společných akcí v rámci projektu "Double Duel". Autoři si předem ujednali a stanovili několik pravidel tvorby, zvolili materiál a shodli se na tom, že výsledek musí dopadnout dobře. Pro Tomáše Skalíka a Jana Steklíka pak bude tato instalace východiskem dalších společných klání.
V prostoru galerie proběhla jako součást vernisáže akce obou autorů, jejmž výsledkem je prostorová instalace, která se bude měnit po celou dobu trvání výstavy. Při zahájení oba autoři v prostoru galerie vybaveni klubkem provázku a sáčkem s háčky na ručníky vyzvali hosty vernisáže k společné hře. Návštěvníci podle "partitury" vytvořené háčky, připevněnými na zdi, vytvořili začátek kresby "provazem". Další háčky a provaz jsou k dispozici na zemi a návštěvníci mohou měnit a dotvářet sami vzhled instalace, tak jak se výstava přetváří v čase. Duble Duel se stává návodem k použití a pozváním k aktivní spoluúčasti.
Steklík a Skalík jsou výrazné osobnosti, na první pohled rozdílné povahy, mají rozdílné přístupy k tvorbě, jiná východiska, jiné historické souvislosti.
Jan Steklík se narodil v roce 1938 a je od 60. let je počítán mezi výrazné osobností české a moravské výtvarné scény. Na přelomu 50. a 60. let byl inspirován vlnou "informelu", ale přistupoval k němu jinak, než většina jeho současníků. Na rozdíl od existenciální úzkosti a společenské vypjatosti přichází Steklík se svým typickým humorem, odlehčením a hravostí. Důležité pro něho bylo setkání s Karlem Neprašem, se kterým působil dlouho jako ředitel "Křížovnické školy čistého humoru bez vtipu". Jeho práce nese rysy lyrického konceptuálního umění, je autorem řady akcí počítajících s účastí diváků, inpsiroval se uměním landartu,je autorem séríí kreseb, koláží, objektů. Jeho dílo lze interpretovat jako svébytnou českou paralelu estetiky a poetiky skupiny Fluxus, nebo práce Marcela Broothaerse.
Tomáš Skalík se narodil o čtyřicet let později v Opavě. Studoval sochařství na FaVU a restaurátorskou školu v Litomyšli. V několika posledních letech se profiluje jako autor řady prací, ve kterých klade důraz na interaktivní vymezování prostoru, použití elektronických médiií a zapojuje diváka nejen do tvorby, ale často také přímo do existence díla. Zkoumá povahu prostoru různými metodami - geometrickým útvarem, měřítkem lidské postavy, proporcí interiéru či formátem uměleckých děl jiných autorů. Zachovává konceptuální přístup, používá minimální geometrické prostorové formy, hledá síť souvislostí v kontextu aktuální tvorby jiných autorů, dějin umění, filozofie. Autor tvoří s nadhledem, naprosto vážně, žertem.
Martin Klimeš
