Tvorbou na pomezi fotografie a konceptu s intermediálními přesahy (většinou do oblasti hudební či akustické) se Jolana Havelková zařadila mezi výrazné umělce současného českého umění.
Řada jejích souborů je spjata s rodným Kolínem a okolní krajinou - tyto práce ale představují spíše esenci těchto míst, než jejich popisný záznam. Podnětem pro vznik pozměněných partitur je osobní reflexe tvorby hudebního skladatele Františka Kmocha, jehož jméno vnímáno téměř jako synonymum Kolína. Kmochovy písně a jejich aranžmá pro dechové orchestry vycházely v minulém století v mnoha edicích a ve stovkách notových sešitků. Jolana Havelková od roku 2005 tyto notové záznamy sbírá, skenuje a se získaným materiálem dále volně pracuje. Notové záznamy i jednotlivé hudební sekvence upravuje, vrství je, násobí, překrývá, odebírá, mění jejich vizuální podobu partitury, a tím i jejich možnou hudební interpretaci. Z původních Kmochových notových záznamů jeho interpretací a apropriací lidových písní vznikají pak grafické partitury doposud nehraných a potenciálně znovu interpretovaných skladeb.
Společný charakter souboru dodává jejich základní struktura: notová osnova a tvar not. Snad nejblíže mají Jolaniny partitury k postupům užívaným v lettrismu, jen fascinace písmem je nahrazena notami, jejich tvary, rytmem, dynamikou. Někdy na povrch vystoupí jednotlivý grafém, jindy vzniká složitá, vrstvená struktura, vycházející z geometrického tvarosloví či dokonce z podoby počítačových kódů. Výslednou podobou je fotografie či fotogram (solitér nebo malá série), jindy autorka zůstává u digitálních tisků a vznikají větší cykly, ponechávající celý původní sešitek v podobě autorské knížky i když ve velmi pozměněné podobě.
Nově vzniklé partitury se staly podkladem pro jejich přednes, pro další hudební interpretaci. Ideální partnerku našla Jolana Havelková v Lucii Vítkové, která se vedle hry na akordeon věnuje také kompozici a hudební improvizaci. Lucie některé transformované notové záznamy nastudovala a přehrála v reálném prostředí několika míst Kolína. Vznikly jak terénní nahrávky na klasické hudební nástroje (akordeon a foukací harmonika), někdy obohacené o zvuky a tóny akustických předmětů, nalezených přímo na místě, tak i nahrávky s hudebními nástroji (klavír, varhany, tympány), které byly součástí nejrůznějších prostor. Některá místa umožnila ideální podmínky pro interpretaci partitury - například klášterní kostel Nejsvětější trojice, jinde je záznam hudební produkce doplňován a překrýván zvuky prostředí (jako je tomu u nahrávek z Kmochova ostrova).
Proces nahrávání trval pro obě autorky více než rok - pro Jolanu Havelkovou v sobě navíc nesl moment putování po známých i objevovaných místech. Ze všech cest, nahrávání, objevů a hledání souvislostí s Kmochovým životem sestavila fotografický deník, který těmito zážitky provází a jehož zlomek je možné na výstavě zhlédnout.
Kurátor Helena Musilová
