Instalace Zpívající činely nizozemské dvojice je součástí dlouhodobého projektu Waves, zaměřeného na průzkum prostoru a vztahů mezi zvukem, pohybem (a obrazem). Vycházejí z fyzikálních principů kymatického jevu - převodu zvukových frekvencí a interferencí do pohybu - vibrací média a předmětů. Někdy reproduktory nahrazují tzv. shakerem a používají hluboké, lidským uchem neslyšitelné frekvence, rezonující membránou basového reproduktoru.
V tomto smyslu a pojetí jsou zvuk (a hudba) projevem pythagorejských zákonů vyrovnávání neustálé změny v pevně určené geometrii hmotného světa. Jejich citlivé nástroje a minimální pohyb v nestabilním elektromagnetickém prostředí indukují plochy klouzavých (dis)harmonií, jemně oscilujících na hraně několika tonálních hlukových systémů.
Práce “Zpívající činely” v Galerii Školská 28 je interaktivní v pravém slova smyslu a proměňuje celou architekuru interiéru ve znělý hudební nástroj. Tvoří je zvukové zdroje 4 shakerů, rozechvívajících struny horizontálně napjaté u stropu místnosti. Na strunách jsou kolmo zavěšeny struny opatřené na konci dřevěnými kolíčky na prádlo, které rozeznívají na zemi položené činely. Prostor pulzuje pro náš sluch nezaznamenatelnými hlubokými tzv. "stojícímiů zvukovými vlnami, reagujícími na těla procházejících návštěvníků. Vznikající zpětná vazba pak ovlivňuje “chování” rezonujících strun a tím i proměnlivý cinkot kvartetu činelů.
Petra Dubachová a Mario van Horrik vycházejí ze poznatku, že zvuk, hmota a pohyb jsou identické, nebo alespoň pevně propojené: bez pohybu (vibrací) by se zvuk nemohl šířit hmotou a nic bychom neslyšeli. Z této perspektivy přistupují k různým médiím a žánrům: zvukové instalace, site specific, performance, jako dvojice vystupují koncertně. V jejich rejstříku a repertoáru najdeme většinou všední materiály a “obyčejné” fyzikální jevy: hlavně feedback/zpětnou vazbu, rezonanci dlouhé ocelové struny, papír, měděné a hliníkové plechy, skleněné tabulky, ventilátory, umělé a denní světlo, elektrické a akustické kytary, to vše v kontextech postminimalismu a rozšířeného prožitku času. Pokud je to nutné používají také digitální technologie, ale dávají přednost analogovému univerzu.
Jejich zvukové instalace byly prezentovány od začátku 90. let v mnoha galeriích a muzeích: Palác Ujazdowski ve Varšavě, Art in General v New Yorku, Synagoga na Palmovce, Cinema Rex v Bělehradě, Galerie Artetage ve Vladivostoku, Museum School of Fine Arts v Bostonu, na Amber Festivalu v Istanbulu a dalších místech. Koncertovali v newyorském uměleckém centru Experimental Intermedia, v Stedelijk Muzeu, na Interzone Festivalu, Ringring festivalu, BOA, v gentském centru LOGOS, na Festivalu Experimentální hudby v Mnichově; na Audio Art Festivalu v Krakově, na symposiu Hermit v Plasech, festivalu Castle of Imagination, PAF; Cuba Culture, Interakczje, Spritzenhaus, atd.
Členy skupiny Antarctica, Mario van Horrik působí v The Maciunias Ensemble.
Paralelně s výstavou ve Školské je možné si poslechnout jejich kompozici “Circumstancial Flex” ve sluchátkové galerii Díra.
kurátor: Miloš Vojtěchovský
