Tvorba Anny Homler spojuje hudební, výtvarné a performační prvky v metafyzickou a poetickou „léčbu mimoděk“. Své melodické písně zpívá v archaických tóninách a slova splývají v hláskových souzvucích, které jsou zároveň důvěrně známé a zároveň nerozpoznatelné.

Anna Homler intuitivně vynalezla osobní „snový jazyk“, inspirovaný učením Platóna a Aristotela, kteří věřili, že hudba obnovuje harmonii duše. Její písničky mají léčebný účinek. „Zdrojem mojí práce jsou mýty a sny. Spojují všední věci nečekaným způsobem, aby ožila jejich symbolická podstata a vynořily se nové roviny významu. Většina mé tvorby je vlastně jako miniaturní scénická tvorba, kde všednost a zvláštnost spoluvytvářejí krajinu imaginace, vyzývající diváka-posluchače, aby do ní vstoupil".

Dynamický Panoramaphone je zvukový systém, využívající 6 magnetofonů a několik jednoduchých přídavných nástrojů, které sloužící jako zdroj zvuku. Propojené magnetofony nahrávají a transformují zaznamenaný zvuk tokovým způsobem, aby vynikla zvuková bohatost signálu. Každý magnetofon se otáčí jinou rychlostí a je propojen přes mixážní panely magnetofonovou páskou s ostatními. Výsledný zvuk je v reálném čase plynulým způsobem komprimován a rozšiřován. Mezi další techniky patří manipulace, ořezávání, přehrávání a škrabání. Nesou zde použity žádné elektronické zásahy a každý zvuk je generován živě. 10 reproduktorů je propojeno s příslušnými magnetofony tak, aby vznikl prostorový efekt.
Ad van Buuren

Anna Homler (1948) je americká zpěvačka, vizuální umělkyně a performerka, žije a pracuje ve Venice v Los Angeles. Homler zpívá v improvizovaném osobním jazyce a zkoumá alternativní komunikační prostředky a poetiku každodennosti. Hudbou a předměty-nástroji vytváří příběhy. V ČR spolupracovala s Pavlem Fajtem, Jaroslavem a Michalem Kořánem a Michaelem Deliou.

Ad van Buuren (1951 – 2014) byl nizozemský zvukový umělec, hudebník a vynálezce, žil a pracoval v městě s´Hertogenbosch v Brabantsku. Studoval výtvarné umění na Akademiu umění a designu v Den Boschi (1976–1980). Místo počítačů a počítačových programů používal levné, nebo nalezené mechanické součástky, hardware, telefonní relátka, jakékoliv znělé předměty. Jeho generativní kinetické a zvukové mechanismy/instalace vytvářejí řetězce náhodných, nepravidelných rytmů, připomínají činnost neuronových sítí. Chaotičnost kombinací algoritmů je omezována zpětnou vazbou předem stanovených parametrů. Ad van Buuren měl ateliér v bývalé mlékárně Melfabriek.

Ad se zúčastnil prvního symposia Hermit v roce 1992 s Panoramafónem a vystoupil s Annou Homler v Plasech a v Praze v Divadle hudby a druhého symposia Letokruhy.