Anna Kvíčalová: Sakrální akustika v dějinách vědy
prezentace
Centrum stavitelského dědictví Plasy
Přestože křesťanské sakrální stavby patří mezi akusticky nejpůsobivejší struktury
v evropských dějinách, o akustických předlohách, které byly užity při konstrukci kostelů a katedrál toho víme jen velmi málo. Není jasné, do jaké míry se jejich architekti a stavitelé zaměřovali na dosažení specifických zvukových efektů nebo co přesně věděli nebo předpokládali o chování zvuku v uzavřeném prostoru. Počátky prostorové akustiky jako exaktní vědy schopné přesného výpočtu trvání dozvuku (RT) se datují do doby kolem roku 1900, kdy fyzik Wallace Clement Sabine stanovil rovnici dozvuku. Chování zvuku - především lidského hlasu a hudebních nástrojů - jak v uzavřených tak v otevřených prostorech však bylo debatováno a testováno v oblastech rétoriky, hudby, divadla, náboženství a architektury po mnoho předcházejících staletí.
Ve své předášce na několika příkladech ukážu, že dějiny akustiky sakrálních staveb prostupují hranice mezi jednotlivými oblastmi vědění; co dnes nazýváme empirickým a vědeckým chápáním akustiky nebylo nutně v rozporu s náboženským a kosmologickým pojetím zvuku a sluchu, vycházejícím se starověkých zdrojů. "Hybridní" pojetí zvuku a sluchu generované v tomto kontextu nemělo nutně za následek chybný akustický design podmíněný nedokonalým chápáním povahy zvuku a šíření zvukových vln. Daleko spíš jej můžeme interpretovat jako výsledek souhry specifických akustických, kosmologických a náboženských ohledů, které byly odrazem konkrétních historických požadavků a očekávání.
Anna Kvíčalová působí jako výzkumnice v Centru pro teoretická studia (AVČR a UK). Vystudovala religionistiku v Amsterdamu (UvA) a Berlíně (FU), kde promovala s disertací na téma sluchu, akustiky a mediální komunikace v raně moderním kalvinismu. Mezi lety 2013-17 pracovala jako výzkumnice na Institutu Maxe Plancka pro historii vědy v Berlíně (v rámci projektů The Making of Acoustics in 16th to 19th Century Europe a Epistemes of Modern Acoustics) a do roku 2018 byla členkou berlínského centra pro historii epistemologie a materiální kultury (Knowledge in Motion). Zabývá se interdisciplinárním výzkumem historie smyslů, médií, vědy a náboženství v raně moderní Evropě. Její současný výzkumný projekt sleduje konstrukci kategorie hluchoty a měnící se definici správného sluchu a zvuku v Evropě 16. a 17. století.
