V jakém akustickém prostředí se lidem (a jiným bytostem) daří dobře a v jakém špatně? Existuje vůbec cosi jako přirozené, zdravé, akustické prostředí, vhodné pro člověka, bez respektu k ostatním tvorům?
Vycházíme z předpokladu, že vnímání světa sluchem - posloucháním je pro prožívání skutečnosti, orientaci, posuzování konkrétního místa a utváření pozitivního vztahu k němu i k ostatním lidem stejně důležité jako vzezření (barevnost, hmatová textura, různorodost), čistota, vůně, složení vzduchu, vody či půdy.
Lidé po generace žili uprostřed přírody, tedy ve zvukově velice různorodém a bohatém prostředí: krajinné zvuky v širokém spektru měly hloubku a dynamiku, odehrávaly se mezi tichým a hlasitým, mezi blízkým a dalekým. V posledních několika staletích industrializace a v posledním století globalizace v mnoha aspektech svět dramaticky proměnily. Mizení a vymírání živočišných druhů ochuzuje i bohatství zvukového univerza, standardizace, zploštění zvukového prostoru a nárůst hladiny hluku jsou jen jedním z civilizačních procesů, kterým jsme se museli přizpůsobit.
Souvztažnost "přirozeného" versus "umělého" hlukového akustického prostředí je předmětem relativně nové mezioborové nauky - akustické ekologie. Ta studuje povahu a působení zvuku na fyzické i psychické reakce lidí, kteří v daném prostředí žijí. Klíčovým pojmem se stala tzv. zvuková krajina (soundscape), kterou Raymond Murray Schafer vnímá jako vztah jednotlivce (nebo společenství) k vnějšímu zvukovému prostředí. Zvuková krajina zahrnuje soubory subjektivních vjemů, pocitů, které (vědomě i nevědomě) prožíváme, posloucháme, zaznamenáme, měříme a statisticky analyzujeme. Zvuková krajina je v jistém smyslu také objektivní součástí konkrétního času a prostoru, tvoří sdílené aurální dědictví určité komunity, spoluformuje její identitu a jedinečnost místa, je součástí širšího psychologicko-sociálně-ekologického kontextu. Pro akustickou ekologii je podstatný také posun perspektivy: jsme schopni porozumět tomu, jak zvuk a hluk působí na ostatní živé tvory? Jaký charakter má určité prostředí v mezidruhových - environmentálch souvislostech?
Biofonie je termín používaný zvukovým ekologem Bernie Krausem, umělcem a vědcem, zabývajícím se proměnou ekologie zvukových krajin. Biofonie jsou kolektivní akustické projevy, vydávané všemi organismy v určitém prostředí, v určitém časovém úseku (včetně hlasových projevů člověka a jiných zvířat). Geofonie pak shrnuje zvukovou rovinu například meteorologických a geologických procesů - výbuchu sopek, hučení tornád, kvílení hurikánů, tajících ledovců, sesouvajících se kamenných polí, eroze pouští i praskání elektromagnetických vln. Termín antropofonie Stuarta Gage označuje všechny akustické projevy spojené s lidstvem. Krause upozorňuje na jevy klimatické změny, které lze nejen vidět, cítit, ale i slyšet. Antropofonie je na rychlém vzestupu a biofonie se mění v globálním měřítku. Biotop lesa, luk, zahrad, stepí, řek, oceánů, provázaný s projevy ptáků, hmyzu, obojživelníků, savců z našeho zrakového i zvukového horizontu poměrně rychle mizí. Biofonii přehlušují víc a víc lidé, nebo spíš hlasitější a hlasitější zvuky našich strojů a přístrojů. Budeme schopni se na tak hlubokou změnu našeho prostředí adaptovat, a pokud ano, kým se potom staneme?
pátek 12. 10. 2018
11:00–12:00 Opatská konírna: registrace
(v areálu hospodářského dvora)
13:00 Matheyho sál
Miloš Vojtěchovský/Vít Bohal: zahájení, přivítání hostů, představení programu a úvod
Pavel Kodera: přivítání hostů
13:30–15:30
SAKRÁLNÍ A PROFÁNNÍ PROSTOR
13:30 Matheyho sál
Irena Bukačová: O světle, zvuku, Janu Blažeji Santinim-Aichlovi a Mauriciu Vogtovi
Nástroje ke komunikaci a akcentaci místa v sakrálních prostorech jsou určeny nejen akustikou – zvukem, ale také měřítkem a světlem. Budu se věnovat významotvorné roli světla v barokní architektuře a jeho teoriemi. Dobovou barokní teorií hudby se v plaském klášteře zabýval v 17. století plaský opat Mauritius Vogt (1669–1730) ve spise Conclave magnae artis musicae. Podle Vogta odpovídají intervaly v hudbě kosmické harmonii, která je do barokních staveb transponována prostřednictvím představ o posvátné geometrii a kabale.
PhDr. Irena Bukačová je historička, publicistka, překladatelka a ředitelka Muzea a galerie severního Plzeňska v Mariánské Týnici. Vystudovala filozofii, dějepis a dějiny umění na Filozofické fakultě UK v Praze, doktorát získala z dějin italské filozofie. Její práce jsou zaměřeny na památkovou péči a region severního Plzeňska.
česky, 30 minut
14:00 Matheyho sál
Anna Kvíčalová: Church acoustics in the history of knowledge
Počátky prostorové akustiky jako exaktní vědy schopné přesného výpočtu trvání dozvuku do doby kolem roku 1900, kdy fyzik Wallace Clement Sabine stanovil rovnici dozvuku. Chování zvuku – především lidského hlasu a hudebních nástrojů – jak v uzavřených, tak v otevřených prostorech – však bylo debatováno a testováno v oblastech rétoriky, hudby, divadla, náboženství a architektury po mnoho předcházejících staletí. V přednášce na několika příkladech ukážu, že dějiny akustiky sakrálních staveb prostupují hranice mezi jednotlivými oblastmi vědění; co dnes nazýváme empirickým a vědeckým chápáním akustiky nebylo nutně v rozporu s náboženským a kosmologickým pojetím zvuku a sluchu, vycházejícím ze starověkých zdrojů. “Hybridní" pojetí zvuku a sluchu generované v tomto kontextu nemělo nutně za následek chybný akustický design podmíněný nedokonalým chápáním povahy zvuku a šíření zvukových vln. Daleko spíš jej můžeme interpretovat jako výsledek souhry specifických akustických, kosmologických a náboženských ohledů, které byly odrazem konkrétních historických požadavků a očekávání. (RT) se datují
Anna Kvíčalová působí jako výzkumnice v Centru pro teoretická studia (AV ČR a UK). Vystudovala religionistiku v Amsterdamu (UvA) a Berlíně (FU), kde promovala s disertací na téma sluchu, akustiky a mediální komunikace v raně moderním kalvinismu. Mezi lety 2013–17 pracovala jako výzkumnice na Institutu Maxe Plancka pro historii vědy v Berlíně (v rámci projektů The Making of Acoustics in 16th to 19th Century Europe a Epistemes of Modern Acoustics) a do roku 2018 byla členkou berlínského centra pro historii epistemologie a materiální kultury (Knowledge in Motion). Zabývá se interdisciplinárním výzkumem historie smyslů, médií, vědy a náboženství v raně moderní Evropě. Její současný výzkumný projekt sleduje konstrukci kategorie hluchoty a měnící se definici správného sluchu a zvuku v Evropě 16. a 17. století.
anglicky, 30 minut
14:30 Matheyho sál
Pavel Kodera: Hrnce zpěvu. Několik poznámek k ozvučnicovým nádobám ve středověkých stavbách
Krátce před přelomem letopočtu napsal Vitruvius v kapitole svého traktátu věnované vzdělávání stavitelů, že „stavitel se také musí vyznat v hudbě, aby rozuměl zvukovým zákonům a matematické teorii zvuku“ a dále popisuje správné umístění bronzových nádob v divadle tak, aby „souzvučný hercův hlas při nárazu na ně byl při takovém rozdělení zesílen a zmnožen a aby jasněji a příjemněji doléhal k uším diváků.“ V posledních letech je fenoménu ozvučnicových nádob věnována značná pozornost zejména v zahraniční literatuře, ale i v českých zemích bylo dosud popsáno již asi deset jednotlivých nálezů. Příspěvek se zaměří na širší představení této problematiky ležící na hraně mezi stavitelstvím a akustikou.
Mgr. Pavel Kodera Ph.D. působí jako vedoucí Centra stavitelského dědictví NTM v Plasích.Vystudoval v letech 1992-97 obor kulturní historie na pedagogické fakultě JČU v Českých Budějovicích. V období 1999-2008 absolvoval obor dějiny architektury a rekonstrukce památek na fakultě architektury ČVUT v Praze (titul Ph.D). Působil jako odborný pracovník v Archivu akademie věd ČR (1997-2005), ve Výzkumném centru pro dějiny vědy (AV ČR a Univerzita Karlova) a na filozofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni (2005-10). V období 2004-11 pracoval jako archivář Archivu architektury a stavitelství NTM.
česky, 30 minut
15:00 Matheyho sál
Yiorgis Sakellariou: Between the physical and supernatural: Sacred Soundscapes and Electroacoustic Music
Kostel, jako každý chrám, můžeme považovat za posvátný prostor. Je v jeho zvukové atmosféře vetkaná jakási “esence spirituality”, nebo si ji domýšlí návštěvník? Může zvukové prostředí kostela vyzařovat náboženské poselství, nebo může mít i čistě zvukový a hudební kontext? V přednášce se pokusím zodpovědět tyto otázky popisem strategií, které jsem použil při kompozici a provedení skladby Silentium – elektroakustické kompozice, využívající nahrávky kostelů, zvonů a varhan. Zkoumání posvátného zvukového prostoru kostela iniciuje estetické zkoumání zvuků náboženského původu s cílem otevřít debatu o sakrálních a sekulárních prostorech ve vztahu k akusmatické hudbě a jejímu poslechu.
Yiorgis Sakellariou je skladatel elektronické hudby, žije a pracuje v Litvě. Na mezinárodní scéně experimentální hudby působí od roku 2003. Vydal řadu sólových a kolaborativních hudebních alb, komponuje hudbu ke krátkým filmům a divadelním představením, vede zvukové dílny a hraje živě na koncertech. Jeho práce je založena na digitální manipulaci terénních nahrávek. Používá širokou paletu technických i přírodních zvuků. Jeho koncerty se odehrávají v absolutní tmě, která má podpořit soustředění na zvukový zážitek. Jeho doktorský výzkum na univerzitě v Coventry zkoumal vztahy mezi elektroakustickou hudbou a použitím zvuku v rituálech. Sakellariou je členem Contemporary Music Research Centre v Athénách a asociace Hellenic Electroacoustic Music Composers Association.
anglicky, 30 minut
15:30–16:00 přestávka
16:00–18:00
KRAJINY, EKOLOGIE A ZVUKOVÁ PROSTŘEDÍ
16:00 Matheyho sál
John Grzinich: Totems of Linearity/Totemy Linearity
V krajině lze najít řadu znaků linearity: stopy lidských přenosů – šifrovaných i nešifrovaných – označují hranice, naši posedlost elektro-materialistickými a rádio-teleologickými komunikačními systémy. Jednotlivé body mohou být spojeny viditelnými linkami drátů či neviditelnými signály, přenášenými techno-telepatickými sítěmi. Tyto aspekty jsou v každém směru fyzické a odhalují paralelní světy modernity. Přesto jsou izolované od svého okolí, vystupují jako sochařské linie křižující otevřenou krajinu. Jako struktury samy o sobě mohou být rušivé a nepatřičné. Kdyby se měly stát zbytečnými kvůli okolnostem zcela nezávislým na jejich poloze, budou buď ponechány živlům, okupovány vegetací či recyklované pro svou materiální hodnotu.
John Grzinich (narozen 1970 v New Yorku) žije a pracuje v Estonsku. Od raných devadesátých let působí jako multimediální umělec a kulturní koordinátor na volné noze. Jeho různorodá praxe kombinuje zvuk, obraz, místa a společenské struktury založené na spolupráci. Jeho primární zájem je práce se zvukem, při které kombinuje například terénní nahrávky, film, elektroakustickou kompozici, veřejná vystoupení, vnímání a soustředění na poslech. Vystupuje po celém světě a pravidelně vede workshopy, ve kterých využívá většinou zvuk jako prostředí vhodné ke spolupráci. Jeho skladby vyšly na CD u řady vydavatelství. Od roku 2000 vznikají také experimentální videa, často spojená se zvukovou tvorbou. V roce 2010 dokončil první filmy, (minema) a traktát o zvuku a site-specific aktivitách – Sound Aspects of Material Elements. Oba byly představeny na mezinárodních festivalech a vydal je label and/OAR (2012). Neustále redefinuje kinematografický formát a klade důraz na sonickou zkušenost.Od roku 2003 pracuje jako projektový koordinátor v organizaci MoKS, mezinárodním rezidenčním centru v jihovýchodním Estonsku.
anglicky, 30 minut
16:30 Matheyho sál
Taufan ter Weel & Sara Pinheiro: Sense of Space-Time
Naše pojetí časoprostoru je determinované jak historicky, tak geograficky. Jinými slovy: to, jak se – empiricky, konceptuálně a organizačně – vztahujeme k fenoménu prostorovosti a temporality je propojeno se společenskými, kulturními, technologickými, politickými a ekonomickými vývojovými proudy ať už v lokálním, nebo globálním měřítku. V přednášce/diskuzi se zaměříme na napětí mezi abstrakcemi prostoru a času ne jedné straně a specificitou, lokalitou na straně druhé: na napětí mezi dominantními modely nebo reprezentacemi prostoru a času (karteziánská, euklidovská a neeuklidovská geometrie, Newtonova logika, vědecké řízení a fordismus) a tím, čemu říkáme smysl pro místo nebo situovaná znalost a rytmičnost. To vše se projevuje v dějinách globálního, koloniálního a průmyslového kapitalismu.
Taufan ter Weel je architekt, umělec a badatel, který interdisciplinárním způsobem přistupuje k průnikům zvukového umění, architektury a sociálně-prostorového výzkumu. Kromě vlastních a týmových projektů působí jako hostující pedagog na fakultě architektury Technické univerzity v Delftu (Theory Chair), kde také v roce 2009 obdržel magisterský diplom v architektuře. Působil jako instruktor na částečný úvazek (2009–2012) a hostující pedagog (2013–2014) na Univerzitě aplikované vědy v Haagu (katedra Built Environment), kde získal v roce 2006 také svůj bakalářský titul. Dále byl výzkumným členem týmu Cohabitation Strategies v Rotterdamu (2009–2010) a uměleckým vedoucím (2010–2012) a spoluvedoucím (2013–2014) Blikopener Festival & Productions Delft. Od roku 2001 vystupuje jako hudebník na koncertech elektronické hudby a v roce 2011 absolvoval roční kurz na katedře sonologie na Královské konzervatoři v Haagu. – http://taufanterweel.nl
Sara Pinheiro (1985 v Portugalsku) je zvuková umělkyně. Žije a pracuje v Praze. Její tvorba zahrnuje akusmatické skladby, většinou pro vícekanálové provedení, rozhlasové přenosy či instalace v galeriích. Pracuje na výzkumném projektu věnovaném zvukové performativitě a začlenění teorie zvukového prostředí (soundscape) a konkrétní hudby do tvorby zvuku pro film. Členka live-coding skupiny K-o-l-e-k-t-i-v, spolupracuje s Barrandov CinePost Studios, (PFX), a zvukovým studiem Bystrouška v Praze. Absolvovala filmová studia v Lisabonu (2008) a hudbu na Institutu pro Sonologii v Haagu (2012). Od roku 2012 zde působí jako lektorka a učí na pražské FAMU v Centru audiovizuálních studií.
– http://www.sarapinheiro.com
anglicky, 30 minut
17:00 Opatská konírna
Petra Kapš alias OR poiesis: Doors to Paradise
Prezentace performativní skladby a umělecké knihy The Golden Walls; krátká verze zvukové performance PARADISCO. Skladba se vztahuje k hranicím představivosti a konfrontuje nás s hranicemi zakázaného.Tekutá fantasie mikrolokality. Práce spadá do okruhu autorčiny práce zabývající se motivy stěny, těla, hlasu a řek.Tekoucí prchavost zachycených hlasů ve vodním jazyce pokračuje ve svém kosmickém odposlouchávání.V intimitě vnitřních oblastí připomíná fontána nejistotu.
Petra Kapš alias OR poesis (1975 ve Slovinsku) je zvuková umělkyně a básnířka, žije v Mariboru. Kombinuje zvukové umění, rozhlas, chrono-prostorovou poezii, poetickou performance, text i reflexi. Vedle těkavosti zvuku se zaměřuje také na tělesnost. Její hlavní výrazový prostředek je slovo, rozšířené do oblasti sonické poezie. Zajímá se o sluchovou paměť a o prožitek hlubokého, fyzického času. Užíváním (a)synchronické přítomnosti v digitální sféře rozevírá koncept intimního rozhlasu. Zabývá se také vyprázdněností sluchu internetového posluchače. Její zvuky / rozhlas / knihy a díla jsou označovány jako lokalizované momenty samoty.
anglicky, 30 minut
17:30 Opatská konírna
Jez riley French: The Choreography of Perception
Performativní přednáška o konceptech lokativního zvuku a o roli architektury.
Jez riley French je autor v jehož skladbách slyšíme zvuk tajících ledovců v Dolomitech, mravenců hodujících na ovoci, vibrace budovy Tate Modern, infrazvuk domácností, kapající voda na Islandu a tonální rezonance přírodních a lidských objektů v krajině. Mezi jeho novější projekty a průzkumy patří „design a detail prostoru mezi budovami“ v Japonsku a tzv. „Salts“. French praktikuje metody tzv. intuitivní kompozice, pořizuje terénní nahrávky, zabývá se improvizací a fotografií, emočním propojením člověka s místem a se situací. Kromě vystoupení, výstav a instalací přednáší a vede workshopy po celém světě. Jeho specializované mikrofony používá řada zvukových umělců, hudebníků, zvukových designerů. Působí také jako kurátor živých vystoupení, vydavatelství, zvukových instalací a uměleckého zinu Verdure engraved. V posledních letech používá často nahrávky povrchů, prostor a situací a rozvíjí žánr fotografických partitur a „partitur k poslechu“, které prezentovoval formou publikací a výstavních projektů. - http://jezrileyfrench.co.uk
anglicky, 30 minut
18:00–18:30 přestávka
18:30 Hodiny - prostorová zvuková performance Martin Marek, Jan Kromholz, Iva Polanecká, Polina Khatsenka (UJEP)
Performance vychází z nahrávky mechanického hodinového stroje ve věži budovy barokních sýpek. Nezvyklé tempo svérázného mechanismu starých hodin je odlišné od tempa, které dnes udává vteřinová ručička a jeho těžkopádný charakter snadno přenese posluchače do minulosti. Staré hodiny jsou jakýmsi akustickým strojem času s jehož pomocí je možné vycestovat za hranice momentálně vnímaného časoprostoru a nechat se dovést k hluboké kontemplaci. Živé elektroakustické zpracování nahrávky je dialogem mezi časovými obdobími. Budeme čas relativizovat, lámat a ohýbat, využijeme jeho tekutého potenciálu a zase ho vrátíme do původní stavu, kterým přes tři století odměřuje čas v plaském klášteře. Podobně jako stroj ukazuje hodiny na čtyřech věžních cifernících a odbíjí vždy čtvrthodiny, bude i vystoupení reprodukováno čtyřmi audio monitory a řízeno čtyřmi aktéry. Půlhodinové provedení performance reprezentuje cestu času od odbitých tři čtvrtě přes dramatickou celou po první čtvrt, čímž je zachována běžná kontinuita i podřízenost času
19:00 - 19:30 Konvent
George Cremaschi: Improvizace pro kontrabas a ozvěnu.
(Rajesh Mehta: Kaple sv. Benedikta :improvizace pro hybridní trubku a ozvěnu)
zrušeno
20:00 Ian Mikyska: Plaské Ticho
Skladba počítá se zapojením publika, s jehož pomocí prozkoumáme zvukové prostředí interiérů plaského kláštera a jeho dvou znělých kaplí. Diváci (a zároveň performeři) dostanou drobnou brožuru s instrukcemi, ze které v průběhu skladby čtou jednotlivé pasáže. Opakovaný návrat k tichu a různé způsoby, jakými může skupina docílit ticha a nehybnosti jsou pro tuto skladbu zásadní.
sobota 13. 10.
10:00–12:00
REZONANCE A POSLOUCHÁNÍ
10:00 Matheyho sál
Radoslava Schmelzová a Miloš Vojtěchovský: À la Recherche du Temps Perdu/Hledání ztraceného času
projekce a průvodní slovo
Umělecké aktivity v bývalém cisterciáckém klášteře Plasy mají tisícileté trvání, ale videoprezentace se zaměří především na aktivity nadace Hermit a Centra pro Metamedia Plasy. Projekt probíhal od zimy roku 1991 do podzimu roku 1999. I když to bylo skoro deset let do roku 2018 se dokumentace zachovalo spíš poskrovnu.
Radoslava Schmelzová, Mgr. vystudovala dějiny umění a péči o kulturní dědictví na Ostravské univerzitě v Ostravě a teorii a historii designu a nových médií na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, pracovala jako asistentka kurátora v Národní galerii v Praze, v Národním památkovém ústavu, ve čtrnáctideníku pro současné umění Ateliér. V současnosti přednáší teorii výtvarného umění na KALD DAMU v programu Divadlo v netradičních prostorech. Zabývá se současným umění s přesahem ke krajině a kulturnímu dědictví. Nadaci Hermit a Centru pro metamedia se věnovala ve své diplomové práci.
Miloš Vojtěchovský (nar. 1955 v Praze) je kurátor, historik umění, pedagog, audiovizuální umělec. V roce 1980 absolvoval obor estetika a dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Iniciátor a spoluorganizátor mezioborového Centra pro Metamedia; byl editor a vydavatel katalogů a zvukových nosičů ze symposií Hermit. Vyučuje v Centru audiovizuálních studií FAMU. – http://cas.famu.cz/
10:45 Rajesh Mehta: Sounding Buildings – Unfolding Frames
zrušeno
11:15 Matheyho sál
Ian Mikyska: Sensory Strolls – Contemplation, Reading and Solitude in the Economy of Attention
Pokud dnes žijeme v „ekonomice pozornosti“, jsou metody směřování naší pozornosti prostřednictvím čtení, dívání, poslouchání a bytí pro formování našeho vztahu k životnímu prostředí i bytí v čase zásadní. Budu mluvit o vlastní práci týkající se těchto metod (prostřednictvím textu a poslechu). Týkají se problematiky každodenosti, odpadu, efemérnosti vlastní zkušenosti, artikulace osobní kontemplativní politiky v kontextu současných proudů ve filozofickém myšlení, včetně spekulativního materialismu a přemýšlení o čase u Bergsona a Deleuze. Zaměřím se na sérii „smyslových procházek“ – instalací s knižním průvodcem realizovaných v klášteře sv. Anežky v Národní galerii v Praze a v Automatických mlýnech v Pardubicích.
Ian Mikyska je skladatel, pracuje převážně na okrajích zvuku: tvoří instalace, procházky, videa a texty, také se podílí na zvukové složce ve spolupráci s jinými umělci, a to v divadle, filmu, tanci i rozhlase. V roce 2016 vydal knihu Partitury pro čtenáře. V roce 2017 připravil dvě „smyslové procházky – instalace” s knižním průvodcem s důrazem na smyslové vnímání. Spoluzaložil ansámbl pro multimediální improvizaci Stratocluster, který nedávno vydal CD Éternagy. Mikyska také působí jako překladatel z češtiny do angličtiny. – http://ianmikyska.com
anglicky, 30 minut
12:15–13:30 přestávka
13:30 Opatská konírna
Csaba Hajnóczy: What Are the Thoughts Behind CESSE? (Central European Society for Soundscape Ecology)
První konference Středoevropské společnosti pro ekologii zvukových prostředí, která se uskuteční koncem listopadu v Budapešti, bude věnována společné organizaci a koordinaci energií k zlepšení a zachování zvukových prostředí našeho regionu. Klíčová slova jsou umění, věda, technologie, důraz na životaschopnost a udržitelnost. Původním záměrem bylo propojit motivované jedince z různých oborů v rámci zemí Visegrádské skupiny. Okruh se brzy rozrostl o další země.
Csaba Hajnóczy (narozen 1957) je hudebník, skladatel a muzikolog působící v Budapešti, kde vyučuje na Moholy-Nagy University of Art and Design. Mezi jeho oblasti zájmu patří kompozice využívající terénních nahrávek a použití prostorových zvukových systémů. Jeho hudební projekty a vystoupení založení skupiny Campec Dolores, Tuned to Magurski Park, elektroakustický koncert v Krempně, Mediawave Festival Trafó Budapest, Millenáris, Marosvásárhely/Tirgu Mures, etc. Hajnóczy je hlavním organizátorem konference CESSE o akustické ekologii, která bude probíhat na konci listopadu. – http://cesse.mome.hu
anglicky, 30 minut
14:00 Opatská konírna
Miloš Šejn: Slavík s plochou dráhou letu v překladu
Zaznamenávám chvilku slavičího životního prostoru. Odrazy vegetace, převislých vrb a kalin na vodní hladině vypovídají něco o našem, ano, možná že našem dialogu. Nevím, co ptačí bytost skutečně vidí a cítí, každopádně jsem unešen obrazovou silou tohoto okamžiku. Když se časně ráno probudím, ležím na lůžku a oknem ze zahrady se k nám natahují větve ze zahrady, oblaka, první svit slunce a zpěv ptáků, je to dokonalá situace. V polospánku přistupují i milí a známí, mé vědomí je právě tak mezi tělovostí jako snem a vědomím domu. Nevím, jak tento okamžik vnímají ptáci a už vůbec nevím, od kdy se člověk pokouší zachytit takový hudební proud řeči vlastním jazykem. Pravděpodobně od nepaměti. Různé jazyky či nářečí slyší pokaždé něco jiného. Následují příklady přetlumočení řeči slavíků v historii ornitologie. Ale slyšíme dnes opravdu alespoň něco z toho, co zní během stavění slavičího hnízda?
Miloš Šejn je český umělec a pedagog, narozen 1947 v Jablonci nad Nisou. Pracuje v oblastech vizuálního umění, performance, zabývá se problematikou vizuálního vnímání a organizuje workshopy, jako je Bohemiae Rosa. V současnosti se zaměřuje na okamžité kreativní možnosti, vycházející ze vztahů historické humanizované krajiny a celistvé přírody. Vědomě laboruje oblastmi expresivního jazyka mezi textem, výtvarnou stopou, tělovým pohybem, hlasem a expanzí do prostoru. Absolvoval filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze v roce 1975. Roku 1976 získal doktorát filozofie, v roce 1991 jmenován profesorem malířství. V letech 1990–2011 působil jako vedoucí pedagog intermediálního ateliéru na Akademii výtvarných umění v Praze. Šejn se zúčastnil již prvního sympozia HERMIT v Plasech v roce 1992. Podruhé přijel na sympozium HERMIT III: PRŮSVITNÝ POSEL 1994 a tentýž rok na podzim pracoval i na mezinárodním setkání FUNGUS: PRŮZKUM MÍSTA (1145–1995). V roce 1997 uspořádal v klášteře Plasy mezinárodní interdisciplinární dílnu pro výtvarné umělce a tanečníky BOHEMIAE ROSA, během níž natočil i video o projektu (Dancing Plasy Times 8, Rolf Meesters, Miloš Šejn, 1997).
česky, 30 minut
14:30–15:30 přestávka
15:30 Matheyho sál
Vít Zavadil/Stanislav Abrahám: Akustické znečištění ve stávajících a bývalých vojenských prostorech
Problém akustického znečištění významně ztěžuje pořizování záznamů ptačích a žabích hlasů. V tomto smyslu byly nejkvalitnější snímky pořizovány ve funkčních vojenských újezdech, kde zhruba 2x za rok probíhalo několikadenní vojenské cvičení, pak zde byl klid a akustické pozadí se rovnalo téměř nule. Po roce 1989 byly některé vojenské výcvikové prostory 1) zrušeny, a to hned v 90. letech minulého století: Dobrá Voda – dnes součást NP Šumava, Mladá (Milovice), Ralsko, v posledních letech pak Brdy-Jince (Dnes CHKO Brdy), 2) jiné byly zmenšeny a s uvolněním společenských poměrů je zde i přístup méně hlídaný (Hradiště-Doupov, Boletice, Libavá). První případ vedl k kolonizaci developerských aktivit těchto oblastí, v druhém případě na území pronikli turisté, cyklisté, motorkáři, jezdci na čtyřkolce a pod. V obou případech zde došlo k narušení klidu, takže pořizování zvukových snímků je zde obtížné. V minulosti těžká vojenská technika vytvářela příhodný biotop pro druhy, které z intenzivně zemědělsky a lesnicky využívané krajiny téměř vymizely již během minulého století. V souvislosti se změnou vojenské strategie a techniky ztrácejí tato území na významu do té míry, že ochrana přírody někde vytváří obdobný management pro přírodu ve spolupráci s milovníky historických vojenských zbraní a techniky. To se ovšem děje jen místy a někdejší krásné a vzácnou faunou obývané oblasti ztrácejí mnohdy na významu.
Zvuková ukázka je koláž několika nahrávek (mix A. Stanko): vrzání vrat garáží pro tanky v opuštěném vojenské prostoru Ralsko, deště, pronikajícím do opuštěné polorozbořené plavírny rud na Kraslicku (v pozadí zpívá drozd zpěvný) a sborového zpěvu cvrčal na bývalé vojenské střelnici Vrchbělá.
Vít Zavadil (narozen 1953) je ornitolog, batracholog, herpetolog, hudební kritik, básník a ekolog. Vystudoval medicínu v Plzni, věnuje se však zoologii a nahrávání hlasů ptáků a obojživelníků. Pracoval jako zoolog na AOPK ČR, nyní je ve stejné funkci zaměstnán u ENKI Třeboň, o.p.s. Je autorem či spoluautorem řady odborných studií a knih především v oboru batrachologie a herpetologie a pod pseudonymem vydal také dvě knihy beletrie.
česky, 30 minut
16:00-16.15 Stanislav Abrahám: Drone
Instalace reflektuje tři aspekty zvukového média: časovost neboli trvání, typické pro tzv. drone music. Trvání vyjadřuje povahu času,který existuje jako trvalá přítomnost. Rezonance jako základní forma amplifikace. Chvění je více než poslouchání. Je to naladění se na společnou vibraci. Rezonanci najdeme v nejstarších hudebních zkušenostech člověka (hrdelní zpěv ve stepích Tuvy, hudební luk v Amazonii). Tento princip je v instalaci zastoupen ve dvou úrovních: rezonanční trubičky, umístěné nad ventilátory. Bez nich by byl slyšet jen šum. Ventilátory jsou nalazeny do stejné frekvence. Ve druhé úrovni dochází k rezonanci uvnitř akustického pole prostoru a zvukový objekt jako zdroj obsahuje vrstvu vyšších rezonančních kmitočtů, které navzájem interferují.
Stanislav Abrahám (narozen 1977), audiovizuální performer, zvukový umělec a hudebník. Žije a pracuje v Praze. Jako zvukový designér a hudebník často účinkuje v projektech z oblasti divadelní tvorby a tance. Jeho specialitou je improvizování s elektronickými hudebními nástroji, vytváření soundscapes (zvukových koláží) za použití samplingu zvuku objektů a materiálů denní potřeby v reálném čase. Jako samostatný umělec realizoval zvukové instalace v galeriích, radioartovou kompozici pro Český rozhlas nebo konceptuální práci se zvukem ve veřejném prostoru. Mezi jeho zájmy patří problematika vztahu člověka a nových médií. Toto téma zpracovává v jeho aktuálních pracech ve formě videa.
16:30 Matheyho sál
Judit Emese Konopás: Engaging in the Present and Letting Things Flow
Judit představí projekt, který vznikl během jejího pobytu v krajině Vysočiny, kde se soustředila na vztah mezi přírodním prostředím, městským životem a problematikou vlivu člověka na krajinu.
Judit Konopas je architektka, zvuková designérka, umělkyně a organizátorka, která se podílí na různých uměleckých aktivitách. Její hudba byla uvedena na IZA Movie na 14. Verzio mezinárodním filmovém festivalu lidských práv. V Bruselu debutovala na festivalu La Semain du Son. Vede workshopy a přednáší na univerzitách a v uměleckých centrech. V posledních letech Konopás experimentuje v oblasti zvuku a prostoru s použitím technik hlasu a těla.
anglicky, 30 minut
17:00 Konvent vchod
Davide Tidoni: Listening Workshop - úvod
Dílna je vlastně prodloužená performance a účastníci se podílí na vytváření a prožívání předem navržených činností. Dílna se nedrží jen čistě zvukové domény, může být snadno použita i v jiných oblastech smyslového prožívání, je podnětem k interdisciplinární praxi a nástrojem experimentu.
Davide Tidoni je italský umělec a badatel v oblasti zvuku a poslechu. Využívá různé formáty včetně živých vystoupení, site specific intervencí a poslechových dílen. Poslechová dílna zahrnuje prezentaci, prožití a reflexi několika poslechových částí. Dílna je určena každému, kdo má zájmem o interakci mezi zvukem, prostorem a poslechem. Prostřednictvím několika skladeb a cvičení, která využívají konkrétní akustické jevy se účastníci dopracují k aktivní roli posluchače a ke schopnosti zvuk vnímat jinak a pracovat s ním. Hlavním cílem je objevit škálu poslechových zkušeností, vnímat zvuk jako konkrétní přítomnost, která otevře nové kvality prožívání jak prostoru, tak s spoluprožívání s ostatními lidmi. – http://www.davidetidoni.name
anglicky, 15 min
Samotná dílna bude probíhat v neděli od 9 do 12 hod pro 3 -15 účastníků (v angličtině)
přihlásit se předem na sound(et)agosto-foundation.org)
17:30 - 19:00 přestávka
19:00 Opatská konírna
Martin Zet: Transmutace
z kamene prach žárem
z prachu kámen vodou
atomy molekuly vazby
změna hřeje
mělkost mlaskání
zazvoní
zazní
Martin Zet (narozen 1959 v Praze) je výtvarný umělec, vydavatel a performer. Zet absolvoval ateliér sochařství na AVU v Praze, ale postupně se zabývá uměním jako otevřeným, tekutým gestem. Jeho práce a akce mají často podobu metafory. Ve svých performancích, instalacích a akcích nechává většinou působit čas jako průběh, trvání a entropie a čas jako tvůrce stop paměti: čas jako proces, pohyb či proměna, čas jako stav mysli, obraz proměny.
19:15 Matheyho sál
Jakub Wagner a Martin Klusák: Krastí
Představíme současnou produkci krátkých experimentálních filmových básní o vztazích vnitřních a vnějších krajin. Filmy jsou o prostupování zvuku, planiny, lesa, města, mýtů, imaginace. Filmy vznikají jako výsledek tvůrčí spolupráce a autory jsou dokumentaristka Květa Přibylová, skladatelé Martin Klusák, Jan Rybář a Marek Matvija, kteří hledají hranice a prostupnost obrazové (vizuální) a hudební (ruchové) řeči ve vztahu k současné krajině. Skladebným prvkem jsou spíše než vyprávění rytmus a pohyb. Krastí bude bude představeno buď jako filmové pásmo, nebo jako projekce s živým hudebním doprovodem. Producenty jsou GPO Platform (Jakub Wagner, Martin Kohout) a Hudba v souvislostech (Jan Rybář). V současné době je projekt ve fázi natáčení a postprodukce.
Martin Klusák je český skladatel, multimediální umělec a sound designer, absolvent FAMU v oboru zvuková tvorba a současný student Ph.D. na HAMU v oboru skladba. Jeho tvorba má široké rozpětí od kompozice a zvukového designu pro film, televizi a rozhlas, až po autorské hudební a multimediální projekty, které mnohdy překračují hranice hudby a zvukových umění a dotýkají se i jiných uměleckých oborů. Je jedním ze zakladatelů skupiny Topos Kolektiv, která již dva roky experimentálním způsobem zkoumá hranice hudby, divadla, výtvarných umění a architektury formou site-specific představení. Jakub Wagner je scénárista, režisér a producent. V roce 2002 absolvoval bakalářský stupeň oboru režie na FAMU, kde pokračoval ve studiu na katedře dokumentu, které v roce 2014 zakončil absolventským filmem Rodinné záležitosti / něco z videodeníků. Je autorem portrétních dokumentů Profil – Jan Kaplický (2004), Váňa (2012), producentem dokumentárního filmu Komplex epopeje (2018).
20:00 Opatská konírna
Saša Spačal: koncert/performance
Saša Spačal (nar. 1978) se zabývá propojováním výzkumu živých systémů se současným a zvukovým uměním. Zaměřuje se především na období antropocénu, ve kterém se lidé stávají jedním z mnoha prvků ekosystémů. Ve spolupráci s různými uměleckými producenty a kolektivy, jako Kapelica Gallery, Multimedia Center Kibla a Ljudmila – Art and Science Laboratory vyvíjí nástroje a vytváří multimediální instalace propojující technologie s biologickými organismy. Jako hudebnice a VJ působí v orchestru Theremidi, kde vytváří nástroje generující zvuk a obraz.
neděle 14. 10.
09:00–12:00 konvent a okolí
Davide Tidoni: Listening Workshop
10:00-12:00 Opatská konírna
Další příspěvky a diskuze
Exteriéry a interiéry
John Grzinich Prezentace site-specific instalace a zvukově performativního projektu.
Resonant Geometry redefinuje geometrický prostor pomocí jevu resonantní zpětné vazby. Projekt je založen na temperovaném či regulovatelném systému pro performanci v reálném čase. Využívá délky napnutých nástrojových strun, sloužící jako metaforické i reálné linie, rozdělující prostor. Rozměry prostoru jsou odměřeny zvukovou citlivostí signálů v systému a instalace je zároveň hudebním nástrojem i součástí samotného prostoru. Struny rezonují přímými signály, které generují elektronické zvuky vycházející z fyzického pohybu strun. V určitém smyslu je to, co slyšíme prodloužením prostorové dimenze. Výsledný zvuk lze považovat za zvukový „překlad“ architektonického prostoru.
Zvukové instalace a intervence studentů: Tomáš Roček, Martin Marek, Adam Hejduk, Zuzana Šklíbová, Jan Kromholz, Iva Polanecká, Polina Khatsenka, Matěj Šenkyřík.
12:00 oběd
13:08 odjezd autobusem do Mariánské Týnice a komentovaná prohlídka s Irenou Bukačovou a Hanou Blochovou.
program:
14:00 Irena Bukačová - prohlídka poutního kláštera v Mariánské Týnici 40 min. česky
15:00 Jiří Rouš - Modré hřímání
Zvuková intervence do veřejného prostoru.
Variace na tradiční prehistorický rituální a komunikační nástroj bullroarer. Bluetooth reproduktory, provaz, zvuk, pohyb a prostor spolu vytváří unikátní situaci. Tu lze číst nejen jako formu průzkumu akustiky konkrétního místa, jako odkrytí skrytých kvalit lokace, ale též coby rituál akutní tělesné přítomnosti v prostoru ---. Jiří Rouš studuje na katedře Cetrum audiovizuálních studií FAMU a je členem skupiny 3dsense. Zabývá se konstrukcí interaktivních instalací, audiovizuální performancí, softwarovým uměním a revizí elektromechanických nástrojů.
15:30 Hana Sar Blochová - Hudba sfér a sonická geometrie posvátných zpěvů. (zvuková akce s průvodním slovem v klášterním kostele) Klášterní kostel Zvěstování Panny Marie v Mariánské Týnici s centrální kupolí bude ozvučen hlasem a capella, a strunnými nástroji, zvonkohramy a kosmickými ladičekami.
"Hudební harmonie byla vztahována nejen k makrokosmu - „hudbě sfér“ planet Sluneční soustavy, ale též k mikrokosmu - ke „složení lidské duše“. Strunné nástroje, jako např.starověké harfy či lyry, bývaly pro chrámovou praxi laděny podle "tónů planet" a každý tón byl v antice zasvěcen určité múze. Také gregoriánské chorály vytvářely sled alikvótních tónů, jež skládaly paralelně znějící „andělské chóry“. Sakrální architektura, vystavěná na základě teorie “posvátné geometrii”, tvořila z architektury velké ozvučné skříně, které měly harmonizovat Vesmír, planetu Země a lidskou duší. Sonická geometrie posvátných zpěvů v sakrální barokní architektuře často vytvářela i zvukové toky, jež se „alchymicky“ měly proměňovat ve světlem".
RNDr. et Mgr. Hana Blochová je absolventkou dějin výtvarného umění Filosofické fakulty a Přírodovědecké fakulty UK Praha, studovala také technologii restaurování uměleckých děl na VŠCHT v Praze a výtvarnou kritiku na filosofické fakultě v Brně. Napsala pět knih z oblasti umění, historie a filosofie. Profesně se zaměřuje hlavně na filosofii, hudbu, architekturu a výtvarné umění starověku a středověku. Od roku 2017 vede Karlštejnskou školu svobodných umění „Kvadrivium.“ Studovala sólový zpěv, hru na klavír a varhany, příčnou flétnu a harfu. Hraje na repliky středověkých a renesančních hudebních nástrojů: varhanní portativ, harfy, psalteria a flétny. Vystupuje sólově, se souborem Kvinterna i jinými soubory staré hudby. Ve své hudební praxi se zaměřuje hlavně na starou hudbu 12. - 17. století. Od roku 2014 vede také soukromou školu praktické muzikoterapie v Olomouci. V letech 1992 – 2012 působila jako ředitelka Festivalu staré hudby v Českém Krumlově. Připravuje a nahrává i hudbu k filmu a divadlu a je autorkou řady uměleckých multimediálních projektů, jako např. Mystica, Alchymia, Terra Mystica, Kosmické sítě, Mystéria a Egypt. Natočila muzikoterapeutické DVD s posvátnými vokály a se souborem Kvinterna či sólově deset CD se středověkou, etnickou a autorskou hudbou (Arta Records). 30 min
Chrám Zvěstování P. Marie projektoval J.B. Santini v roce 1710 jako centrálu na půdorysu řeckého kříže s okosenými rohy. Mojmír Horyna zdůrazňuje bravurní práci s geometrií, zde konkrétně s metodou „kvadriangulace“. Tato metoda pracuje se sítí soustředných kružnic, do nichž je vepisován či jimž je opisován geometrický útvar čtverce, nicméně v každé z nich pootočeném o 45 °. Do místa protnutí všech diagonál a os, do středu takto promyšlené kompozice je pak umístěno křížení chrámu, vertikálně završené kupolí, jež ve vrcholu nese mariánskou hvězdu, dominantu stavby a potažmo i celého poutního místa. Ramena kříže osmiúhelníkového půdorysu architekt z jedné šestiny zasunuje do středu, završuje plackovou klenbou nad příčným obdélníkem a v exteriéru uzavírá pro něj typickou mansardovou střechou.
17:45 odjezd autobusu z Kralovic směrem Plzeň
Kontakty, informace
koncept a produkce: Miloš Vojtěchovský
E-mail: sound@agosto-foundation.org
Tel: +420 608 571 881
Produkce: Vít Bohal, Ian Mikyska
E-mail: sound@agosto-foundation.org
Tel: +420 731 352 122
Radoslava Schmelzová
E-mail: rschmelzova@gmail.com
Technická asistence: Matěj Šenkyřík
Email: senkyrikmatej@gmail.com
Asistence: Ivo Kornatovský
E-mail: adpro@iol.cz
Pořadatel: Nadace Agosto Foundation, Vojtěšská 196/18, 110 00 Praha 1,
Spolupořadatel: spolek Plasy sobě z.s., Ivo Kornatovský, Pod Nádražím 128, 331 01 Plasy
Spolupracující instituce: Národní technické muzeum Centrum stavitelského dědictví Plasy,
Národní památkový ústav, územní správa objektů v Českých Budějovicích
děkujeme: Fakulta umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, Akademie múzických umění v Praze
Projekt připravila Nadace Agosto Foundation a je uskutečněn za finanční podpory Plzeňského kraje.
agosto-foundation.org
