Barbara Benish, umělkyně českého původu narozená v jižní Kalifornii, žije s rodinou na jihočeské farmě zvané Červený Mlýn. Ve svém díle, zaměřeném na instalace kombinující mimo jiné malbu, kresbu, fotografie, video a nejrůznější objekty, rozvíjí zejména témata vztahu přírody a kultury, prolínání historických faktů a mytologických struktur, vzájemného působení vzpomínky a prožitku. Studium etnologie a obeznámení s filozofií dekonstrukce ji již v rané tvorbě nasměrovalo ke zkoumání posunů, jimiž prochází symbolické struktury v různých kulturách. Její dílo, inspirované částečně přístupem postmoderní antropologie, vytváří novou poetickou realitu prostřednictvím konfrontování pluralitních interpretací a tematizací historií lokálních společenství v kontextu kulturní integrace. Zabývala se studiem indiánských kultur rodné jižní Kalifornie, Polynésie či Mexika, od nichž se dostala až k lidovým zvyklostem a motivům Čech a Moravy. Od počátku je v díle nedílně přítomná sebereflexe vlastní pozice ženy-umělkyně (například tvarové a symbolické motivy vycházející z ženské tělesnosti), a později také vlastní kulturní „jinakosti“ emigrantky v zemi předků. Touhu po porozumění odlišným kulturám na základě mimo-jazykové, poetické komunikace symbolicky vyjadřuje opakovaný motiv padáků-květin, nabízejících sestup k odlišným realitám. Již na své první výstavě na Havajské univerzitě (1982) konfrontovala vlastní olejomalby se vzorem barevných potištěných havajských textilií (tapas), a zkoumala tak vztahy mezi domorodým designem a vlastní ikonografií. Na výstavě v Los Angeles (1989) předvedla své malby vedle předmětů každodenní potřeby převezenými z Československa, doplněnými mimo jiné odkazy na hermetické a alchymistické motivy dvora císaře Rudolfa II.

V poslední době se soustředí zejména na tematizaci lokálních historií, například příběhu bývalé obyvatelky Červeného mlýna. Věří v nutnost identifikace s daným prostředím a jeho atmosférou, podobou a pamětí. Na tomto osobním základě je pak možná „dekonstrukce“ obvyklého chápání historie, její proměna pomocí skrytých obrazů paměti jednotlivce. Její tvorba vychází z konceptuálního přístupu, který je protaven konkrétní inspirací – prostředím, příběhem či smyslovostí samotných objektů (často využívá materiálů s nápadnými fyzickými vlastnostmi jako jsou přírodniny, rostliny, voda, led, peří, pryskyřice, textilie, atp.). Kulturní symboliku tedy chápe jako otevřenou strukturu, rezervoár témat a motivů k volnému přetváření a svá témata také opakovaně re-kontextualizuje v různých souvislostech. Ve svých instalacích zkoumá vzájemný a proměnlivý vztah různorodých předmětů v prostoru, který získává podobu pohyblivé hybridní struktury, otevřené nejednoznačným výkladům. Mezi její oblíbené téma patří motiv Nevěsty v uzavřené zahradě, který chápe v odkazu ke kontemplativnímu a osamělému uměleckému životu. Čerpá inspiraci stejně tak z folkloru, lidového umění či umění přírodních národů, jako z kýče a současné popkultury i západní historie umění (zejména z díla Albrechta Dürera a Francisca Goyi). Navrací se také ke studiu Apokalypsy, přičemž křesťanskou ikonografii interpretuje například ve vztahu ke gnostickým naukám, alchymii a antropologii. Podobně podvratně je ale čten například i faustovský mýtus.

Kromě umělecké tvorby se věnuje také organizování výstav. Na přelomu let 1989-90 společně se Zdenkou Gabalovou zorganizovala výměnnou výstavu Dialog Praha – Los Angeles. Dialogue: Los Angeles/Prague představující zde těsně před revolucí současné americké výtvarné umění prostřednictvím prací 16 mladých umělců z Los Angeles (pražská část výstavy se uskutečnila v červenci roku 1989 v Lidovém domě v Karlíně, v Galerii Mladých a galerii Gong a zařadila se mezi první nezávislé iniciativy na československé výtvarné scéně). Měla více než 30 samostatných výstav po celé Evropě a USA, včetně galerie P.S. 1 v New Yorku či na Benátském bienále. Její dílo je součástí mnoha sbírek (například Getty Museum v Los Angeles, Chapman University v Orange, Kalifornie, Centru pro současné umění v Praze).

Barbara se podílela jako spolueditorka na dvojčísle časopisu Výtvarné umění 1-2/1995 věnovaném tématu Art in America. Od roku 2005 je ředitelkou centra ArtMill, letní školy.

Lenka Dolanová

Carolanne Patterson působila jako pedagog na katedře umění na New York University a na Parson´s School of Design v New Yorku. Je držitelkou titulu Master of Fine Arts a Bachelor of Fine Arts, oba v oboru kovoobrábění. Má také bakalářský titul z dějin umění. Svoje práce představila v USA a Evropě a nadále vystavuje své sochy, kresby a šperky. V letech 1993-4 získala Fulbrightovo stipendium pro studijní pobyt v Praze. Patterson je americkou ředitelkou studijních programů v zahraničí na ArtMill, vede české univerzitní workshopy.