Josefínin dům a zahrada je výsledkem spoluprací Stefana Bohnenbergera a Charlie Citrona.

"Během symposia Fungus jsme navštívili paní Josefínu (Josefína Kornatovská – matka Jiřího a Iva Kornatovských) a pomohli jí s pracemi v zahradě. Potřebovala porazit starou jabloň. Porazili jsme strom, rozřezali na části a přenesli do kláštera. Předtím jsem použil stromy už několikrát, například v práci Newton’s Law, Twigs, The Insignificant Glance. Zdálo se mi zajímavé pokusit se včlenit části ovocného stromu do souvislostí architektury kláštera. Stefan několikrát předtím realizoval sérii objektů Der Grosse Guckkasten, vytvořených z pevné dřevěné konstrukce s napjatou látkou, nebo jinou sérii krabic s otvory na dívání. Spojili jsme oba koncepty a reagovali na interiér Santiniho barokního rondelu v konventu. Postavili jsme lehkou konstrukci krychle potažené látkou a uvnitř jsme umístili kmen poražené jabloně. Minimalistická krychle měla rozměry v proporcích oktogonálního rondelu.

Látku jsme koupili a ušili ve vesnici, takže se projekt zapojil do místní komunity. Krychle se v denním světle neustále měnila, někdy vypadala jako pevná konstrukce, jindy stěnami zřetelně prosvítaly kontury stromu. Konstrastovala s barokním stropem rondelu, jehož štuky mají také organické formy a jabloň voněla po jablkách. Socha s ovocným stromem se propojil s místní komunitou, s pomologií, botanikou a barokní lékárnou, která bývala v klášteře. Stejně tak s Santiniho architektonickým jazykem, používajícím organické a hermetické prvky. Šlo o další vlákno, spojující naše předchozí práce s klášterem Plasy. Motivy které jsme sebou přinesli do Plasů jako spóry hub. 

Adam a Eva - Pád v nemilost

Společně s Judith Fleishman jsme provedli performativní fotografickou intervenci uvnitř Josefínina domu a zahrady. Krychle a strom s modrými jablky odkazovaly k motivu rajské zahrady. Byla to rekonstrukce motivu “vyhnání z ráje”, a inspirace byla díly jako je  Lucas Cranach. Takže koncept zahrady, umělecké dílo a umístění kláštera byly s příběhem teatrálně propojeny. Došlo k tomu spontánně na konci sympozia a před odjezdem z Plasů."

---

Modré větve a jablka

"Další práce byla o vodě a vodních nádržích v přízemí konventu. Voda kapala po větvích dolů na hladinu. Jablka (ponořená do modrého vosku) jsem v následujících dnech rozmístil na několik míst po městě. Byl to jednoduchý stromo-logický nápad."

„Pokud si pamatuji, větve byly sesbírány z okolí Plasů a pak pokryty nebesky modrým voskem. Rozšířil jsem tak svůj projekt Twig, v němž jsem rekonstruoval větve, které jsem našel na různých místech a brával je s sebou do vlaku, atd. a pokoušel jsem se pochopit složitost jejich architektonického prostoru a pak je odlít do bronzu. Vždy jsem je pokrýval průsvitným modrým voskem. Větev byla zlomkem vizuální paměti. Chtěl jsem pokrýt zdi sýpky modrými větvičkami jako houbou, zastrčit je do otvorů, které na fasádě budovy existovaly. To vertikální pole větví mělo zachytit vizi přírody jako umění a architektury. Vzpomínám si, že někdo místní prohládil: ,Podívejte, mají tady modré stromy!

Jablka byla místní, ale myšlenka pochází z Issaca Bashevise Singera, nevzpomínám si už z jaké knihy: „Kdyby byl Isaac Newton umělec, byl by spokojen, kdyby padající jablko zažil jen jednou“. Jablka jsem namočil do modrého vosku a pomalu nechal jejich vnitřek rozložit; vydávaly silnou vůni a nakonec byly suché a duté, vhodné pro odlití. Použil jsem myšlenku rozkladu pro tvorbu umění a umění v rozkladu učinil součástí přírody. Modrá jablka jsem pak rozdal lidem.“

Charlie Citron, 2017

---

Charlie Citron (1958) je sochař, fotograf a kurátor. Narodil se v New Yorku, studoval historii umění v USA (1982, BA Art / Art History State University of New York at Binghamton) a navštěvoval Rijksakademii v Amsterdamu (1988 Rijksakademie van beeldende kunsten, Amsterdam, sochařství). Zúčastnil se mnoha mezinárodních výstav v muzeích a galeriích New Yorku, Evropě a Asii, stejně jako rezidencí, on-site events a komunitních projektů. Žije v Amsterdamu.

RS, MV 16. 6. 2017