Fungus podobně jako houba, která hustě prorůstá Fungus rock na Maltě, akcentuje moment sepětí s prostředím. To znamená, že hledá bázi, možnost určitého zakořenění a řečeno s Ram Dassem též jakéhosi posvěcení veškeré aktivity. Jde prostě o uvědomění si přirozené povahy činu v rámci širšího celku. Odtud i pomalá příprava celé akce. Jde o elementární ekologii, nikoli o ekologii ve smyslu arbitrárně definovaného pojmu současné společenské diskuse, jež by mohla být obsahem či tématem práce umělce. Tato elementární ekologie se projevuje spíše v komplexním přístupu k životu jako celku. V samotné koncepci Fungusu, tedy především tím, že nejde o akci, která by byla zaměřená v první řadě na vytváření artefaktů a jejich prezentaci, ale spíš na průzkum terénu společných zájmů, a to z různých úhlů pohledu.
Mým původním záměrem bylo dát na Fungusu prostor též mladým výtvarníkům a studentům. Domnívám se totiž, že právě jejich pocit, jejich vidění ekologické problematiky, by mohlo být pro nás důležité. V Čechách má svou tradici kontemplativní podoba umění (J. Šíma, V. Boštík), ale co nám, zdá se, schází, je právě takový typ tvorby, který převádí umělecké myšlení v nástroj společenské komunikace. Myslím teď například na „konverzační drift“ manželů Harrisonových. Tedy jasná artikulace myšlenky a její otevřená a v určitém smyslu razantní komunikace. Ukazuje se to být nejen potřebou samotného umění, ale především našeho globálně devastovaného životního prostředí, včetně nás samých. To, že jsme se nakonec dohodli na účasti Šejna, Ambrůze a Vimra, bylo přirozeně dáno kvalitou jejich práce. V souhlase se svým označením by Fungus měl narušovat stereotypy struktur našeho racionálně účelového myšlení a otevírat možnosti pro jiné, méně egomaniakální přístupy ke světu.
^{Úryvek z rozhovoru Fungus, Plasy, 24. 9. – 24. 10. 1994, připravila Blanka Jiráčková, Ateliér, čtrnáctideník ro současné umění, 1994, č. 19, s. 8}

---

PhDr. Jiří Zemánek je historik umění a kurátor, publicista, kulturní aktivista a poutník. V letech 1972–1977 vystudoval dějiny umění a etnografii na Masarykově univerzitě v Brně. V 70. a 80. letech jako odborný pracovník v několika státních galeriích. V letech 1991–2000 pracoval ve sbírce moderního a současného umění Národní galerie v Praze. V letech 1999–2001 se podílel na projektu E-AREA Federica Díaze a na programech tzv. E-fóra jako samostatné součásti Fora 2000, tehdy pořádaného Václavem Havlem. Od roku 2000 je kurátor na volné noze, zabývá se českým moderním a současným uměním, zejména sochařstvím, akčním a zemním uměním a uměním nových médií. Uspořádal například výstavy "Divočina – příroda, duše, jazyk", "Ejhle světlo", "Od země přes kopec do nebe".
V posledních letech se jako publicista věnuje otázce evoluce nové kultury a vzniku nového integrálního paradigmatu. Založil sdružení Pilgrim a společně s dalšími českou sekci Budapešťského klubu Ervína László. Texty na téma evoluce vědomí a nové integrální kultury publikoval zejména ve čtvrtletníku Revue Prostor. Jako editor vydal antologii textů "Geomancie a integrální kultura" a knihy Davida Abrama "Procitnutí do živé země" a "Kouzlo smyslů". Jiří Zemánek jako publicista, překladatel a kulturní aktivista, spolupracuje se sdružením a časopisem OYA, s časopisy revue Prostor a Sedmá generace, s nakladatelstvím DharmaGaia, s českou sekcí evropského sdružení Eurosolar pro podporu obnovitelných zdrojů energie, s mezinárodním sdružením The Alliance for Wildethics amerického filosofa a ekologa Davida Abrama, s Creative Gate, Divadlem Kampa a Collegiem Lucis. V rámci sdružení Pilgrim navrhl poutnickou cestu Josefa Váchala národními parky Šumava a Bavorský les a poutnickou cestu Karla Hynka Máchy z Prahy na Sněžku. Každoročně pořádá putování na posvátná místa české krajiny (Bezděz, Plešivec, Sv. Jan pod Skalou, Bacín, Růžák, Luž ad.). Pracuje jako editor a překladatel na knize "Revoluce vědomí "(rozhovor mezi E. László, S. Grofem a P. Russellem) o globální proměně vědomí a formování nové kultury.