Charlie Citron: Zmatek s poháry

Fairy-Tales, 1999
Klášter Plasy

Zmatek s poháry

Charlie Citron

24. ledna, v roce našeho Pána 1624, zanechal Octavius de Estaban, mnich z cisterciáckého řádu v Plasech na levé straně parapetu, přiléhající k chodbě do refektáře pohár symbolizující Boží Prozřetelnost. Pohár byl naplněný šťávou z neznámých bobulí v podobě slizké černé tekutiny. Mnichy řádu vedl známý inkvizitor Hans de Groot z Limbourgu, který ohlásil přítomnost zla, a že nádoba Pána byla zamořena ďáblovým pivem. Chudák Octavius byl přivázán k podlaze v kapli a bit přes pozadí, dokud neřekl slovo obligato, znamenající "zavázání".

2. června, v roce našeho Pána 1756, pracoval v lékárně na bylinném lektvaru proto otoku hlavy mnich cisterciáckého řádu v Plasech Franco Soleria. Šálek postavil vedle svíčky, ohřívající měděný válec spojený se skleněnou nádobou, naplněnou tělesnými mundi-fungi, stejného typu jako houba, o které se říkalo, že vyrostla na hrobě svatého Ambera v předvečer Vánoc 1701. Pohár zůstal s rukojetí otočenou ke dveřím na východní straně místnosti, neznámá síla jej však otočila o 60 stupňů směrem doleva. Opat byl tímto úkazem znepokojen, očistil nádobu v kotli naplněném kořenem lékořice a poté, co Franco dva dny klečel, se otočil o 60 stupňů doprava.

22. července 1805, když voják v Napoleonově armádě, řečený Gendarme Michel de Pascale, vypil velké množství místního piva a šel močit vedle refektáře, kde byly ustájeni koně, zanechal pohár vedle krmiva. Napoleonův bílý kůň, na noc ustájený v ohradě, si ulevil asi 300 krát za měsíčního svitu do Michelova poháru. Když se dopoledne Napoleon probudil, zaměnil svůj obvyklý aperitiv, který obyčejně pil před bitvou s Michelovým pohárem a vypil moč svého koně. Před tím, než se vydal s armádou směrem na Moskvu obranu francouzské kultury, rovnosti a bratrství. A jeho kůň bude brzy sněden na poli u Slavkova.

11. března 1917 se ozvalo klepání na dveře refektáře. Jan Suska, který byl celou noc nemocný a pil bylinkový čaj, nechal stat pohár na posteli. Když otevřel dveře, uviděl před sebou neteř cara Mikuláše, který byl nedávno zastřelen popravčí četou. Stalo se to v průběhu bolševická revoluce v Rusku a její královská výsost, která byla posledním dědičkou carské rodiny, byla převezena k opatovi, jenž jí nabídl útočiště. Jelikož byl Jan mnich výjimečně laskavý, pozval carovu neteř do svého pokoje, a nabídl jí krátký odpočinek a nápoj z bylin. Neteř byla tak ospalá, že okamžitě na posteli usnula. Ráno následoval strašný skandál, protože opat a ostatní mniši nevěřili, že se carevna a Jan v noci nemilovali. Pohár byl použit jako důkaz při vyšetřování, protože se říkalo, že jediný pohár na posteli, v níž leželi příslušníci odlišného pohlaví pohlaví, byl jasným znamení manželského svazku a soulože. Jan byl exkomunikován a carevna se přestěhovala do města New Brunswick v New Jersey.

23. října roku 1926 zahradník knížete Metternicha na zahradě v Plasích vysazoval narcisy uroboros. Jeho manželka Anji mu přinesla pohár oblíbeného vína, které horečnatě naráz vypil. Na nádvoří starého kláštera si uvědomil, že on, stejně jako jeho víno, je obsažen v nádobě a viděl jen na okraj nebes. Uvědomil si také, že tělo jeho ženy je nádobou pro jeho nenarozené děti a že i sám velký kníže se narodil ze stejné tělesné formy. Viděl, že zdi kláštera zrcadlí zemi a ještě dál vesmír. Duchem nepřítomen hloubal o těchto myšlenkách. Když se princ Metternich odpoledne procházel, uviděl zahradníka, jak hloupě stojí, přiběhl k němu a uhodil jej do hlavy. „Lenoši jsou k ničemu, hybaj do práce”, řekl. Pohár, který zahradník držel v ruce, spadl na podlahu.

21. května 1944 seděl Rudolf Ausbach v strážní věži v sýpce u Plasů a čekal na příchod ruských vojsk. Válka byla jistě u konce a bylo jen otázkou času, kdy se němci z Prahy a z jejího okolí stáhne. Tisíciletá říšská říše, jak to všechno bylo tak špatné, věděl, že je tu hrozná cena, kterou zaplatí, že válka se navždy podepíše na jeho duši. Zatímco Rudolf jedl klobásu a pil pivo, položil šálek ke zdi vedle své pušky. Najednou uslyšel ostrý zvuk. Byla to padající bomba. Rudolf se vrhl na podlahu, výbuch jeho šálek rozbil na tisíc kusů. Dnes žije Rudolf na starobním důchodu v Oberhausenu po 20 letech práce v automobilové garáži. Na jeho pláštěnce se nachází úlomek hrnku jako připomínka padlých snů.

25. ledna 1948 Vladimir psal jako každý den dopis svým dvěma synům v Moskvě. Nejdražší Andreji a Juriji, neuvěřili byste, jak krásně to tady v Plasech voní. Je to jako ráj, který předpověděl velký Lenin. Včera jsem jsem snědl opravdový sýr od sedláka a vypil víno z poháru jeho dcery. Omluvte mě u vaší matky. Váš osamělý otec, který se jen tak brzy nevrátí.

2. ledna 1965 před hlavním vstupem do kláštera v Plasech zastavila škodovka. Vystoupil z ní Daniel, student klasické hudby, uložil zavazadla v refektáři a vydal se na procházku po břehu nedaleké řeky. Byl mírný zimní den. Ležel na lavičce a snil, že odpočívá v kabině na pláži tropického ostrova. Představoval si, že je nahý a cítí, jak jej ovívá teplý vítr. Najednou ucítil prudkou bolest na hlavě, okamžitě se probudil. Někdo po něm z nedaleké diskotéky hodil sklenici naplněnou grogem. Slavil se socialistický svátek výstavby nových silnic v Československé republice. Někdo zakřičel: „Není čas spát, blbče. Pojď s námi pít, oslavit úspěchy svých soudruhů“.

11. května 1998, Gary hledal šroubovák v dílně centra pro Metamedia v Plasech. Stejně jako další umělci nedávno přiletěl přes Berlín z Los Angeles. Byla tam Alice, která počítala jehlou zrnka písku… Byl tam i Alexander, který byl jednou v noci v klášterním pokoji přistižen, jak se vnořil do zamřížovaného okna a byl tam i Roni, který každé ráno tančil a pil rum během recitace Iliady. Redas a Martin byli ve stejný den viděni, jak se snaží bez bot vylézt po říčním splavu ve městě. Gale a Stephanie v ložnici uspořádalaly hip-hopový techno jam. Carol seděla na podlaze a držela brontosaura s gumičkami, Erwin se zase snažil projít světelným kruhem. Pak tu byl Dan, který rád třídí věci, a Tohsi, který měl být viděn, jak točí zeleninou, dokud ta nezmizí. Zatímco Ali předstíral, že je Valihrach a Alenka, Gary zase rozpoznal duté místo pod podlahou. Zvedl prkno a objevil tajnou chodbu, vedoucí do prostoru pod ním. Když šplhal dolů, vklouzl do svažujícího se prostoru a pak dolů na malé schodiště, kterým dorazil ke dveřím do velkého černého prostoru. Škrtl zapalovačem a uviděl krabici označenou nápisem „Ztracené poháry“, a další, označenou „Dej pozor“. Postupoval dál až přišel do kouta, kde byl buben naplněný kapalinou podivné modré barvy, svítící ve tmě. Gary si všiml, že je zalit měkkým světlem zářícím ve tmě. Pomyslel si: „Kdybych mohl tento buben přinést nahoru, mohl bych s ním zakrýt prostor v sýpce a přidat malou plachetnici. To by mohlo být nazváno plavbou do Byzance. “

Je 6. února, rok 2025. Šéfkuchař hotelu Sheraton v Plasech, kteý se nachází v malebných českých kopcích, dvě hodiny od Prahy a jednu hodinu od Mariánských Lázní, stál na krytém tenisovém kurtu ve staré sýpce hotelu. Právě skončil práci a začal cvičit, když přijel autobus naložený rakouskými turisty. „Ten kurt je velmi kluzký,“ řekl. „Myslím, že je to Astroturf. Předpokládám, že je čas na saunu v přízemí, protože zítra budu celý den dělat knedlíky a další autobus s turisty z Japonska opouští klášter. Po sauně šel do baru ve starém tanečním sále v refektáři, aby si vychutnal oblíbený nápoj Metternichovo Martini s citronem. Došel k mramorovému schodišti a pokračoval dolů k zahradní cestě a pak procházkou podél řeky, odkud z dálky viděl odrazy krytého bazénu. Pomalu došel do města, kde byla řada kaváren a obchodů. Zastavil se před obchodem s porcelánem, nazývajícím se La Boheme, aby se podíval na nějakou čajovou soupravu z jemného porcelánu. Všechny šálky měly na dně znaky pyramidy a oko boha Hóra, stejně jako oko nad klášterem. Věděl, že je to symbol zednářského řádu, vševidoucí oko Hóra procházející historií od starověkého Egypta až po středověké Templáře a Habsburskou monarchii. Velký klášterní komplex v Plasech byl postaven na základech staršího cisterciáckého kláštera, pod kterým neustále proudila voda. Když se procházel, pomyslel si, jak mlha krásně a majestátně stoupá nad jezerem, což byla určitě typická středoevropská scenérie. Pomalu vešel do svého pokoje a úplně zapomněl na čas. Strašidelné stíny kaskád stromů na starých kamenných zdech. Vnímal matematiku a proporce místa, jako by budova vibrovala nějakou neznámou rezonancí. Cítil se osamělý, a jako by se jeho život a paměť pomalu otáčely a vzpíraly se minulosti. Nejen minulosti, ale celým dějinám. Cítil se jako v beztížném stavu, jako by se celý areál zvedal ze země a mizel v modrém večerním světle. „Je to velmi romantické,“ pomyslel si, „jako v pohádce. Ale cítím se tak dezorientovaně, emotivně. Tak jsem se ještě v tomto roce necítil". Vrátil se zpět k hlavním dveřím hotelu a vyjel výtahem do 21. patra. Vešel do pokoje č. 2111. Viděl kříž s hadem na střeše kláštera pod oknem. Lehl si na postel a objednal šálek bylinného čaje u pokojové služby. „Krásně se tu odpočívá,“ pomyslel si, „myslím, že si i příští rok jeden víkend rezervuji.”

 (1999)Fotograf: archive