Prostředí: Horký letní den. Horko, že si nemůžete pomoct, ale nakonec se nadechnete. Jak procházíte kolem mohutné kamenné stavby, dolehne na vás tíha staleté historie. Klášter Plasy.

Scéna: Interiér, nahoře na hlavní úrovni je většina renovací téměř hotová, prostorné a těžké, velké, bílé stěny kryjí stopy své rozmanité historie. Prohlídkové cesty vedou návštěvníky bludištěm architektury s memorovaným recitálem zaznamenané historie a občas je zastavují, aby se podívali přes zábradlí do jednoho ze dvou vodních bazénů umístěných uvnitř budovy budovy, odrážejících v hloubce schodiště. Žádná fyzická existence. Hloučkem lidí procházejí dvě postavy, které mají přes ramena hozené gumové rybářské holiny. Sestupují po schodech, aby se zúčastnili oficiální prohlídky "dvacet minut vodou", prohlídky podzemních prostor. Pohybují se kamenným schodištěm k bazénu odrážejícím vodu na zdech, každý schod přináší znatelný pokles teploty. Dech kondenzuje do nízko položených oblaků páry, která se drží na vodní hladině bazénu. Upravujeme si kabáty a vklouzneme do bot a zajišťujeme je poutky na opasku. Po kluzkém kameni vstoupíme do vody, obezřetně, na nejistých nohách, jeden krok, druhý, najdeme dno. Ledový chlad, sledujeme se zatajeným dechem, jak se boty stahují kolem nohou a přiléhají ke kůži...

Výpisky ze 17 prohlídek:

„Páni!“
„Je tu taková tma, že nevidíte, kam jdete.“
„Voda je mrazivě chladná, cítím to přes boty, jako bych je neměla, voda je stlačuje kolem lýtek a stehen.“
„Bojím se.“
„Jako by se odhalil svět neviditelných sklepů lidské mysli.“
„Zvuky zbytku světa jsou slabé a odfiltrujeme a jdeme dál.“
„Ach, mám pocit, že pluji.“
„Ohlédneme-li se zpět ke vchodu, vidíme vlastní odraz ve vodě, je tak jasný jako měsíc v úplňku na nejtemnějším nebi.“
„Netušil jsem, že je tady něco takového.“
„Představte si tu iluzivní skutečnost, stabilní, statické tóny kamene, jejichž existence je závislá na vodě.“
„Jdeme po kostech budovy.“
„Můžete mě tady nechat? Chci tu být sám.“
Nápis na základním kameni budovy ležícím u ústí tunelu říká (hrubý překlad z latiny):
Bez vody se tato budova zřítí.

Daniela Snepp, 1995

Daniela Snepp (Mariánské Lázně, 1963) žije a pracuje v kanadském Winsdoru. Daniela vyučuje umění na umělecké škole ve Winsdoru, zaměřuje se ve své praxi na oblasti mediálního umění, animace, videa a digitálního obrazu, vizuálních studií, na českou kulturu a umění a na gender. Získala titul magistr umění na fakultě Fine Arts, University of Windsor, Windsor, Ontario v Kanadě.