Katalog Křížení poledníků Re-konstrukce a re-archivace

HERMIT V. – Metamedia Symposium
Klášter Plasy
červen – červenec 1995

Účastníci symposia

Michael Delia, Anna Best, Ad van Buuren, Boris Bakal, Andrea Crociani & Loris Cecchinni, Jiří Černický, John Dickson, Jimmie Durham, Avraham Eilat, Michael Fernandes, Hama Goro, Aleš Hnízdil, Martin Janíček, Kaisu Koivisto, Tilman Küntzel, Athanasios Lagopoulos, Alaistar MacLennan, Christopher Mackeeman, Patrick Matthews, David Miller, Suzanne Miller & Allan Paivio, Gertude Moser Wagner, Alexander Moust, Arthur Renvick, John Reardon, Thomas Richard, Šárka Sedláčková, Anke Schulte-Steinberg, Silver/Petr Svárovský, Daniela Snepp Max Streicher, Jan Svoboda, Margita Titlová, Via Via, Kathryn Walter, Martin Zet

Entartic Shelf festival

27. červen – 5. červenec 1995

účastníci: BMBcon, STEIM, (Ray Edgar, Luc Houtkamp, Richard Barett) Wiel Conen, Pavel Fajt, Erhard Hirt, Tim Hodgkinson, Martien Groeneveld & Luna, A.W.O.L., (John Sobol-Alex Ferguson-Kedrick James), Martin Klapper & Raymond Strid, Jim Meneses a Tim Hodgkinson, Christer Irgens Moller a Jindřich Biskup, Petr Nikl & Mehedaha, Stichting Antartica, Jacques M. van Poppel, Jo Truman & Amanda Stewart, Roi Vaara, Zbigniew Warpechovski, Kathryn Walter, Zapomenutý orchestr a Orloj snivců, Daniela Zehnder / Alexa Daniele Fiorni / Calvin Jackson - tanec, zvuk - Andres Bosshard, Irena A Vojta Havlovi, Yvone Christen Vagner a Jan Vágner, Scott McLeod a Bob Dunlop.

Mimo symposium proběhly v roce 1995 další samostatné akce příprava na instalaci, která proběhla v roce 1996 Claudia Wissmann, “Light Falls Night Falls”, samostatná výstava Martina Zeta “všeckomožný”, plenér ateliéru Vladimíra Kokolii, a asi desetidenní dílna, kterou vedl Ulay pro studenty akademií z Gentu, Amsterodamu a Prahy.

Symposim a festival byly připraveny a realizovány s podporou a ve spolupráci s: Ministerstvo kultury České republiky, Městský úřad Plasy, Pro Helvetia Ost-West, Britská rada, Art Council of Canada, Prins Bernhard Fonds, The Ministry of Foreign Affairs of The Netherlands, Het Mondrian Fonds, Stichting Gaudeamus, Studio STEIM, Památkový ústav Plzeň, Skraep Kopehagen, National Sculpture Factory Cork, United States Information Service Prague, The Swedish Institute, Muury Finland, C.U.B.A. Culture Muster, Het Apollohuis, Sorosovo centrum současného umění Praha a Záhřeb, Black Market, Institut fur Auslandbeziehungen Stuttgart, FIU Brno, Avik Plzeň, Rachot Production.

Organizace: Centrum pro Metamedia Plasy

Produkce: Hermit Foundation, Společnost přátel umění Plasy: Miloš Vojtěchovský, Ivo Kornatovský, Martina Tomášková, Karel Sidorjak

Fotodokumetace: Daniel Šperl, Daniela Snepp

Video dokumentace: Jenifer de Felice, Daniela Snepp

Technická asistence: Ivo Kornatovský, Zdeněk Žákovec, Petr Bukovský

Podpora a s poděkování: Iren Stehli, a Jitka Altoe, Nicolas Collins, Gabriela Sojková, Magdalena Sadílková, Karel Sidorjak, Jan Vágner a Ivone Christen.

Výroba a distribuce CD ve spolupráci: Avik Studio and Lowlands Distribution

Ilustrace: Edward Lear, Athanasius Kircher

Překlad do angličtiny: Jo Williams

Grafická úprava: Hedvika Moravcová

Prepress: Amonit Sharpei / Helena Chrastilová, Michal Kořán, Gekko 96

Tisk: Tiskárna PRIMA, s.r.o.

Vydal: Centrum pro metamedia Plasy, 1997 s laskavou podporou Pro Helvetia Ost West

Hermit Foundation, Klášter, 331 01 Plasy

ediční poznámka: Meta-media symposium a meta-festival v roce 1995 rámovala dvě témata: geografická metafora vztahu Severu a Jihu, termodynamická a kosmologická metafora tepla a chladu, cyklické podobenství propojení světla a tmy, Slunce a Měsíce, poledne a půlnoci. V nejasném titulu “Entarctic Shelf” byl ukryt odkaz na tektonický práh mezi horní a podzemní říší, na nejasnou zónu nikoho mezi pevným, kapalným a těkavým skupenstvím, na krajinu antarktických pustin jižně od Patagonie, arktických – na sever od Nové Země a Země Františka Josefa. Možná nejlepší symposium, které se v Plasech podařilo uspořádat!

_“Kontinentální šelf”, případně “pevninský práh” je označení pro okrajovou část kontinentu ukrytou pod hladinu moře, v tomto kontextu šlo o metaforu prahu mezi viditelným (a pro lidské oko) neviditelným, nebo zázračným. Poledníky jsou pak kružnicemi, obepínajícími zemi, pomyslnými spojnicemi Severního a Jižního pólu. Od pólu směrem k rovníku se vzdálenost mezi nejbližšími poledníky zvětšuje, na rovníku je to 111,324 km; na 50. stupni severní šířky ve střední Evropě je to vzdálenost 71,556 kilometrů. (Plasy leží na 49°56’4.19” severní šířky a 13°23’25.31” východní délky). Poledníky se logicky setkávají a protínají jen na pólech, tedy v polárních oblastech, které člověk dosáhl teprve ve dvacátém století a které byly posledními neprobádanými a nekolonizovanými místy našeho světa. Název “Entarctický šelf” byla kryptická aluze na nejen na “Art/umění”, ale i na okultní hypotézy o “duté”, “ploché”, nebo “vnitřní” zemi. Jednalo se o další inspiraci hermetickou tradicí, která se objevila také v první, druhém a třetím symposiu v Plasech (Hermit, Letokruhy, Průsvitný Posel). Dutá země se měla údajně nacházet kdesi pod polárními vrcholíky planety. Americký admirál Richard Evelyn Byrd (1888–1957) – polární dobrodruh a odvážlivec, který jako první člověk v roce 1929 přeletěl a spatřil Jižní pól a později podnikl další čtyři polární expedice – údajně v rozhovoru pro média a v zápise v (patrně podvrženém) leteckém deníku z roku 1947 zmínil, že “pod Antarktidou se nachází kontinent o rozloze USA... a "že při přeletu že spatřil dole základnu, vybudovanou během druhé světové války nacisty, nebo mimozemšťany". Původcem bizarní představy byl tajemný podvodník a fantasta Francis Amadeo Giannini. Jeho kniha “The Worlds Beyond the Poles/Světy za póly” z roku 1956 je podobný amalgám skutečnosti a fantasmagorie jako proslulá barokní encyklopedie o Plutónii – o “vnitřní zemi”, o podzemní říši “Mundus Subterraenus” Athanasia Kirchera, z roku 1665. Různé prameny hermetických tradic a patafyziky měly v titulu rezonovat, nicméně v publikované eseji o hermetických tradicích jsem teorii “duté země” z nějakého důvodu opomenul. Další Informace o o “dutých”, nebo “plochých” zeměkoulích jako projekcích lidské zvědavosti a uvažování o mimolidském, neznámém, tajemném najdete v odkazu Mundus Subterraneus. Pokusil jsem také připomenout rozšíření lokální mentální a kulturní orientace od polarity západní – východní k mnohem zásadnějším a hrozivějším antagonismům mezi severem a jihem ve smyslu geopolitického i ekonomického uvažování.

V roce 1994 jsem viděl výstavu připravenou kurátorkami Marianne Brouwer a Corinne Diserens pro Kroller-Muller museum v Otterlo. Myslím, že na mne dost zapůsobila. Vystavovali zde lidé jako Choreh Feyzdjou, Sam Samore, Cai Guo Qiang, Gu Wenda, Vadim Zakharov, Roman Signer, Bruce Yonemoto, Christine Borland, Chris Marker, atd, Většinu prací si nepamatuji a katalog jsem pochopitelně nekoupil. Výstava v bukolickém parku Otterlo nedaleko Arnhemu byla znepokojivá, v něčem snad podobně jasnozřivá jako novela Josepha Conrada z roku 1902. Dokonce i Signerovy 8mm dadagroteskní filmy dostaly v konstelaci "srdce temnoty" jakousi tíživou příchuť. "Křížení poledníků" bylo pochopitelně o něčem docela jiném, došlo spíš na serendipitu („šťastnou náhodu“), než na naplnění nějakého kurátorského konceptu. Ale mentální vrstvy spojující kolonizující chladný a tmavý Sever s podrobeným kolonizovaným a nebezpečným Jihem někde v hloubce doutnaly možná._

(M.V. 2017)