Instalace byla umístěna v přízemním prostoru pod kaplí Sv. Benedikta, kde byl donedávna provozován autoservis, nebo lakovna karosérií. Jiří Zemánek dílu v textu přisoudil "paralelitu přírodních a imaginativních procesů". Na podlaze oválné temné místnosti autorka vysypala velký kruh z bílého kaolinu. U stropu zavěsila čtyři nádobky naplněné červenou tekutinou a dva provázky ponořené jedním koncem v tekutině. Tekutina vzlínající po provázku odkapávala do bílého kruhu a kde postupně vystupoval tvar červeného kříže – symbolu vyrovnání protikladů.

---

 
Erna Verlinger (Antverpy) o své tvorbě:
Obraz vzniká z dynamických proměn mezi myšlenkou a daným prostorem a je založen na symbolickém smyslu přírodních a architektonických principů. Původně v mém vidění převládal přirozený pohyb konkrétních objektů, jako je voda, vítr, nebo stébla. Dlouhodobé a detailní studium přírodních procesů pohybu mě nakonec dovedlo k lepšímu pochopení základních struktur. To, co se zdálo být původně naprostá svoboda, se ukázalo být vázáno na přírodní zákony. Ta zkušenost proměnila mojí práci: od konkrétních objektů směrem k obecným procesům, od hmoty k vývoji, od jednotlivého k obecnému, od intuitivního a momentálního zaujetí k většímu odstupu a pochopení. U materiálu (porcelán) jsem zůstala, ale už nepůsobí jako specifický nosič významu, ale jako spojka v síti „přirozených napětí“.

^{Úryvek z rozhovorů Fungus, Plasy, 24. 9. – 24. 10. 1994, připravila Blanka Jiráčková, Ateliér, čtrnáctideník pro současné umění, 1994, č. 19, s. 8}

---

Erna Verlinden (1953) je belgická výtvarná umělkyně. Studovala sochařství na Koninklijke Academie voor Schone Kunsten v Antwerpách. Ve svých instalacích často používá porcelán a keramiku a netradičním způsobem pracuje s jejích fyzikálními a estetickými vlastnostmi. Erna Verlinden působí, nebo působila jako pedagog na Královské akademii výtvarných umění v Antverpách.