Tento mašíbl, původně ortodoxní darwinista, evoluční biolog a paleontolog s doktorátem i působností na Harvardu, se psychicky i fyzicky zhroutil poté, co prožil závažnou krizi víry ve všemocnou evoluci. Do péče Upsychu316a byl přijat po své nedávné metamorfóze již s plně rozvinutou psychotickou identitou Charlese Roberta Darwina. Zpočátku přepracovával a opravoval svá díla, zejména pak stěžejní a kontroverzní O vzniku druhů přírodním výběrem neboli uchováním prospěšných plemen v boji o život, tak aby byla v souladu s jeho teologickým vzděláním a odpovídala dogmatům anglikánské církve, jejímž je pastorem. Nakonec jeho teorie začaly silně připomínat závěry jeho současníka, jiného anglického evolucionisty, spiritisty, frenologa, mesmeristy a behavioristy Alfreda Russela Wallace, člena královské společnosti a nositele řádu za zásluhy, které původně odmítal, nejen co se týká odklonu od zaujetí sexem a pohlavního výběru jako hlavního hnacího motoru evoluce, ale přijal i za svou myšlenku, že něco v „neviditelném světě Ducha“ minimálně třikrát zasáhlo do našeho světa. Poprvé to bylo stvoření života z neživé hmoty, podruhé přiřazení vědomí vyšším živočichům a potřetí vytvoření vyšších myšlenkových procesů u lidí. Mimoto pobyt v tomto novém prostředí jeho rozháraná mysl vnímala jako plavbu na lodi Beagle a dlouhou cestu si krátil podrobným studiem svých, tedy Darwinových dopisů, soukromých poznámek a deníků z dob nedokončených lékařských studií na univerzitě v Edinburghu, jejichž kopie získal ještě jako seriózní vědec. Takto dospěl k poznání, že svou evoluční teorii zformoval vlastně už tehdy coby zapálený žák Roberta Edmunda Granta, velkého propagátora vývojových teorií Jeana Baptiste Lamarcka. Poznání, že nejprve byla teorie a pak teprve následovalo sbírání a vytváření důkazů pro ni, odhalilo další pokračování jeho imaginární cesty jako zbytečné, neboť se nemusí honit kolem celého světa, když ještě podařenější preparáty a zkameněliny si může vytvořit sám v klidu své pracovny. Celý jeho pohled pak převrátily občasné diskuze s dědkem Archmannem, jenž upřímně hltal jeho teorie o podřadných lidských rasách, zatímco on se upřímně zděsil, kam až jeho zdánlivě nevinné rasistické teorie, které ve své době používali Britové maximálně jen jako argument k legalizaci koloniální politiky, dovedl Ernst Haeckel a nacističtí zastánci eugeniky v čele s dr. Mengelem, stejně jako jeho velký obdivovatel Karl Marx a jeho následovníci. Vědomí, že je jedním z pilířů těch nejzrůdnějších ideologií v dějinách, ho přimělo zásadně přehodnotit a změnit své názory, takže poté, co dokončil pojednání polemizující s Goethovou interpretací metamorfózy prarostlin, začal pracovat na knize, jež by popřela a vyvrátila jeho předchozí evoluční díla.