(Popis třídenního eventu v sýpce: v procesu.)

Jacques van Poppel začal kariéru jako hudebník a hrál na elektrické housle v experimentálních hudebních skupinách jako jsou Electric Paranoid Era a Blue Sound. V roce 1974 skupina Blue Sound získala ocenění na festivalu Jazz Bilzen. Od roku 1981, kdy se začal věnovat performanci získal zkušenosti v této oblasti a v dalších žánrech živého umění a navázal spolupráci s nejrůznějšími umělci z rozličných prostředí.

Van Poppel pracuje s radikálním narativem, ve kterém zachází s každodenními předměty. Souvisí to s jeho znalostí velkoměsta a pouličního umění a s jeho osobním životem a jeho osobností. Nastoluje situace, rozrušující většinou naše očekávání, které chováme vůči umění a během nichž dochází ke kontaktu a konfrontaci mezi performerem a publikem.

Van Poppel rád využívá moment překvapení, jako třeba když postaví stan v galerii, rozdává divákům plechovky s pivem nebo jim nabízí balíčky s pokroutkami. Používá předměty, jako jsou hračky, oblečení, domácí spotřebiče a z těchto objektů vytváří koláže nápaditých interpretací a akcí a vrací tak do performance hodnoty různorodosti a nečekanosti. Jacques van Poppel je rodilý performer a jeho sociální schopnosti odráží osobnost schopnou otevřenosti, soucitu a radikální tvořivosti.

Van Poppel vyhledává spolupráci s mnoha dalšími umělci, od roku 1986 je členem sdružení Black Market International (_Miryam Laplante, Alastair MacLennan, Helge Mayer and Marco Taubner, Boris Nieslony, Elvira Santamaría, Julie Andrée T., Lee Wen, Norbert Klassen). S německým performerem Borisem Nieslonem působí v _Traum-Duo in der Auszeit. Holandský trombonista Wolter Wierbos je pravidelným hostem jeho performancí. Příležitostně působí jako hostující pedagog na uměleckých školách a univerzitách a pořádá workshopy se studenty umění.

Symposia Křížení poledníků se Jacques účastnil spolu s Alistairem McLennanem, Roiem Vaarou, Zbigniewem Warpechowskim na pozvání Tomáše Rullera.