Jacques Roch: Sen jednorožce
kresby, plátno, projekce
prelatura
Po-hádky, 1999
Dílo se skládá ze dvou částí: z tří minutové video animace a z instalace, tvořené sedmi obrazy na mušelínu (96 x 56 palců) uvnitř oken sálu v budově prelatury. Animované kresby se vztahující k proměně dospívající dívky v jednorožce. Napětí mezi panenstvím, paradoxně symbolizovaným pohádkovým zvířetem a probuzením její sexuality vytváří spojení linií a forem a vede ke katarzi nečekaného konce.
La Chute (Pád)
Jacques Roch
Konečně se dozvíme, co se ukrývá pod sukní víly?
Někteří lidé říkají, že má nohy pštrosa…
Kdysi dávno ještě před alžírskou válkou v Paříži
Pod střechami Saint Germain des Prés měla hotelový pokoj.
Prvních dvacet minut v metru bylo v pořádku,
A měl jsem už jen pár stanic do cíle.
Přemýšlel jsem o indiánském létě v New Yorku… nyní podkroví a má postel se zcvokla.
Teď už ji určitě mé kočky stihli přeměnit v chlupatý koberec.
V přeplněném metru naproti mému sedadlu.
Dívky cvrkaly a líbaly své milence před hnusným publikem.
Najednou jsem si vzpomněl na tu narozeninovou oslavu, když jsi zařízla dort
A všechny mouchy odletěly. Srdce mi pumpovalo jako kolena závodního cyklisty.
Když jsem konečně dorazil k dveřím jejího hotelu,
Kondom, který jsem měl pořád na sobě
Spadl do kalhot a plazil se po pravém kotníku. ---
Je mi líto, že básník nebude přednášet: pes snědl jeho zubní protézu.
A nyní jeho nos s požitkem kráká nějaké vtipy, a mezi teniskami vidíme jeho
ruce, jak svírají láhev vína. Aha!
Z hlubin jeho podpaždí prší trs kozího sýra a smáčí trávník před prelaturou,
kde západočeská děvčata natahují těla a na slunci mhouří své sny,
a ten první krůček víly pořád trvá...
Jacques Roch, Plasy 1999
Jacques Roch (1934 –2015) byl francouzský vizuální umělec žijící v USA. Roch začal svou kariéru na počátku 70. let v Paříži jako malíř, později se začal věnovat kreslení komiksů pro časopisy Hara-Kiri a Charlie. Po setkání s americkou umělkyní Pamelou Wyeovou, kterou si vzal za manželku, ji následoval do New Yorku a k malbě se vrátil v roce 1980. Vynikající kreslíř Roch zřídkakdy zdůrazňuje kresbu ve svých obrazech, namísto toho se věnuje reprodukci obrazů pomocí sítotisku. Tento postup snižuje význam figur při zvýraznění barevného pole. Jeho sítotisky kombinují podivné antropomorfní tvory a komiksové verze postav z mistrovských děl, jako je například Svoboda vede lid od Eugene Delacroixe, Noční můra od Henry Fuseliho nebo Munchův Výkřik – odkazy, které se spojily při vystavení.
Typické pro jeho interpretaci je deflace velkých příběhů, jako tomu je na obraze, kde Titánův Adonis drží mobilní telefon namísto zbraně, zatímco Venuše ho chytne za ruku a přesvědčí ho, aby se s ní vydal na procházku, a nikoliv na lov.
Nihilistické sklony jsou často kompenzovány absurditou jeho prací. Obrazy se svými jasnými barvami a mechanickou, mírně cynickou figurací zapadají do jemného vyvažování, tiché zoufalství, jež nikdy nechybí, je překonáno možností radosti.
Denise Carvalho, 2008
