(Instalace z pokračujícího cyklu “Prostor, světlo, čas“)
plátkové zlato, pigmenty, včelí vosk, jilmové dřevo, červené víno – Vin du Patron

"První 3 týdny měsíce června 1993 jsem trávil téměř bez kontaktu s lidmi asi 20 hodin denně v uzavřené (tmavou netkanou textilií zakrytá vstupní mříž) Královské kapli. Okna kaple jsou orientována na východ. Kapli jsem nejprve důkladně uklidil. Průběžně jsem se věnoval pozorování změn místa dopadu světla a jeho následujícího pohybu v tomto prostoru v závislosti na čase svítání, pohybu Slunce a Země. Po dvou týdnech jsem se pokusil odhadnout konkrétní místo, směr a délku dopadu prvního ranního paprsku pro den 21. června. Klasickou technologií zlacení jsem týden dopředu připravoval kapli na její cihlové podlaze dárek - pro tento očekávaný paprsek - zlacenou linii (2 cm širokou a cca 2 m dlouhou), do vstupu kaple jsem vyrobil jednoduché jilmové klekátko pro čekání a čekal (a doufal, aby nebylo zataženo). Slunce 21.6.1993 vyšlo těsně před 5. hodinou. První sluneční paprsek dorazil přesně na připravenou zlatou linii cca 10 minut po 5. hodině. Tento úzký paprsek se od tenké zlaté linie odrazil a rozsvítil prostor kaple - to jsem dostal dárek i já."
Jan Svoboda, duben 2018
P.S. 21.6. 1993 jsem tuto událost zažil sám (fotograf zaspal a tak foto dokumentace je až z následujícího dne a paprsek již o kousek dále).

---

"Královská kaple" z druhé poloviny 13. století byla zasvěcená sv. Václavu a sv.Máří Magdaléně. Kaple je patrová, stejně jako například falcká kaple v Chebu. Kaple měla výsadní postavení, které si zachovala až do 17. století, kdy byla zastavěna do klášterní sýpky a přídomek „královská“ ztratil význam. Zatímco okolní budovy prošly řadou rekonstrukcí, interiér kaple si zachoval takřka původní podobu, alespoň spodní patro. Vysvěcena byla pravděpodobně kolem roku 1265, za vlády Přemysla Otokara. V přízemní kapli se dochovaly původní fresky z doby kolem roku 1270: na severní stěně presbytáře v majestátním trojoblouku světec na trůně, s palmovou ratolestí a knihou.„Bohatě zdobená obloučková svatozář obklopuje oválný obličej s dnes již nezachovanou kresbou detailů, kterou lemují žluté zvlněné vlasy. Světec je oděn ve světlé spodní roucho a červený plášť, pod pravou rukou zalamovaný pás s třásněmi. Světec nemá tonzuru a je-li kaple skutečně zasvěcena sv. Václavu, pak jej lze ztotožnit s patronem českých panovníků. Po stranách trůnu donátoři. Na protější jižní stěně presbytáře byl v kruhové výseči s přiléhavými dvěma polokružnicemi zobrazen další prostovlasý světec s mladistvou tváří, jehož oči, nos a ústa v pevné vnitřní kresbě jsou ještě čitelné. … Určení tohoto světce není jednoznačné, lze však z analogie k iluminací ve Flores Bernardi uvažovat o sv. Vítu, druhém hlavním patronu českých panovníků. Čeští světci na iluminaci jsou rovněž prostovlasí a drží palmu v rukách“. Na severní stěně lodi  kaple je dochovaná, dnes špatně čitelná, postava světce s tonzurou, vkomponovaná do medailonu. … Tříčtvrteční postava světce je zahalena ve svrchní plášť, u krku sepjatý snad sponou, světlé roucho zvýrazňují svislé linie záhybů. Světec držel v pravé ruce rozměrnou palmovou ratolest a v levé asi knihu. Jeho mladistvou tvář s téměř nedochovanou kresbou obličeje vroubily krátké, zvlněné vlasy. V literatuře je považován za sv. Benedikta, světce jehož řeholí se cisterciáci řídili.

---

Jan Svoboda (1955) je český výtvarný konceptuální umělec, kurátor a pedagog. Vystudoval Pedagogickou fakultu UK v Praze kombinaci český jazyk a výtvarná výchova v letech 1974–1978. Od roku 1995 působí jako ředitel Základní umělecké školy Václava Pichla v Bechyni. Ve stejném roce založil OS Klášter pracující při ZUŠ v Bechyni, která se v roce 1998 stala zakládajícím členem nadnárodní organizace E-SPACE, od roku 1997 je předsedou Asociace výtvarných pedagogů a je členem mezirezortní komise MŠMT ČR a MK ČR. V roce 2016 obdržel Cenu MK ČR za neprofesionální umění v oblasti dětských uměleckých aktivit. Věnuje se také samostatné výtvarné práci. Mimo jiné pracoval jako odborný asistent katedry VV PedF UK v Praze, kde přednášel a vedl semináře malby a arteterapie.
Jan Svoboda se zúčastnil několika ročníků Hermitu a v bechyňském františkánském klášteře od roku 1995 pořádal pravidelně umělecké dílny. (M.V. 2017)

---

 
​​​​​​​Úryvek z rozhovoru s Janem Svobodou:

Je možné objekty klášterů využívat v současné době a jak?
Jsem přesvědčený, že to co my v Bechyni děláme, není změna funkce, Ať je to škola nebo občanské sdružení, hledáme kontinuitu. Návaznost na něco, teď bych těžko definoval, nemůžu říci vzdělání, nechci říkat umění (nejsem si jistý, co to vlastně je) a rozebírat všechny sociální souvislosti…
Nevidím důvod, proč by škola a klášter nemohly být pohromadě. Dochází ke komunikaci a vzájemnému ovlivňování mezi lidmi a prostorem. Právě jsme se nedávno bavili o tom, jak najít zastřešující název obsahující všechny aktivity, co se kolem kláštera odehrávají a shodli jsme se, že je to „místo soustředění jednotlivých nespokojenců“. Je to místo, kam se člověk může vrátit, chvíli tam pobýt, popovídat si s někým.

A jestli může být v takových prostorech i něco civilního? To rozhodně ano. Jde o hledání harmonie, jak to místo může fungovat. Hlavně by to místo nemělo být opuštěné. Není nic smutnějšího, než opuštěný kostel nebo klášter. Když je ale v klášteře například muzeum, je to něco strašně divného. Říkáš si, tady něco chybí, tady něco skončilo. A pak přijdeš někam, kde na rajském dvoře běhají husy a je to skvělé...
Převzato z http://broumovsko.ecn.cz/textv/svoboda.htm