„Šlo o zviditelnění (zostření) obrazu úžasné holky, pomocí světelné tyče poháněné motorem, podobně jako u skeneru tak, že ona tyč vířila prach pod vodou, a tím jej přibližovala k hladině a tak obraz zviditelňovala. Částečnou propustností prachu docházelo ke vzniku 3D obrazu, takže postava vypadala, jako by ožívala i díky vlnění vody a prachu. Diváci mohli do vody i sahat a možná zažívat erotický pocit z toho, jak jejich ruce procházely tělem krásky.“

Jiří Černický, srpen 2017

Instalace byla umístěna ve vodním zrcadle konventu. Promítaný obraz dopadal na hladinu z diaprojektoru, zavěšeném vedle schodište. Diaprojektor zapůjčil pan Hradílek ze školy v Plasech. St. Miss je součástí série Černického průzkumu průniku plošné a prostorové malby, kterým se zabýval začátkem 90. let. Instalace je také důkazem jeho zájmu o alchymické tradice a možnost jejich aktualizace. Obraz světelného těla nahé ženy nebyl tak jak tomu bylo v první verzi této práce (1992) promítán videem, ale z diaprojektoru zavěšeném nad vodním zrcadlem u prvního schodiště. Miloš Vojtěchovský, 2017

Jiří Černický (1966) je český vizuální umělec, autor experimentálních projektů. Často pracuje v prostorech mezi médii, osciluje mezi sociálně politickou angažovanost,překračováním společenských tabu a archetypální a rituální performancí. Člen rockové skupiny Finský barok, spolu s Petrem Niklem zakládající člen autorského divadla Zoom. Vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze (1993–1997) v ateliéru Miloše Šejna a Jiřího Davida a UMPRUM v Praze v atelieru Adély Matasové (1990–1993).

Jeho tvorba je plná expresivních transformací, extrémních gest a zvláštního humoru. Každá práce skrývá silný příběh jak v obsahu, tak na úrovni hledání odpovídajících výrazových zdrojů. Chceme-li si přesto formulovat určitý společný jmenovatel, pak je nezbytné zmínit především jeho neustálou schopnost vyjadřovat téměř dětské zázraky a současně ochotu otevřené komunikace, často přeháněné až do bodu konfliktu. Ve skutečnosti tyto dvě složky vyjadřují strategii, která umožňuje Černickému vystavovat "vlny" dominující na povrchu současné společnosti, jako kdyby to byla součást ledabylého surfování.