Keiko Sei je japonská teoretička médií a kurátorka. Od raných 80. let působila jako kurátorka videa v Japonsku, řídila zde organizaci pro umění videa a nezávislou videotvorbu. V roce 1988 se přestěhovala do východní Evropy, kde se zajímala o používání elektronických médií (video, atd) v disentu. Své texty publikovala v řadě časopisů a sborníků po celém světě, například v Art & Text (Austrálie), Hanatsubaki (Japonsko), Springerin (Rakousko). Pro české čtenáře v časopisu Umělec a několika výstavních katalozích. Vyučovala video na FaVU v Brně.

Kurátorsky se podílela na výstavách jako "Orbis Fictus" (1995, Praha), “Politik-um/New Engagement” (Praha), “Post-89: Retrospective – Independent Media Culture in Eastern Europe” (Ohio, USA), “Semtex, Radar and V.R. A Pardubice Model” (Osnabrück, Německo), “Eastern Europe TV & Politics” (Buffalo, New York, USA), “Extra Sense and Computer – Bulgaria, the Country of Future” (Osnabrück, Německo), “The Age of Nikola Tesla” (Osnabrück, Německo), “The Media Are With Us! The Role of Television in the Romanian Revolution – International Symposium” (Budapest) a další.

Keiko Sei shromáždila v letech 1988 – 1999 rozsáhlý videoarchiv, který byl veřejnosti zpřístupněn roku 1999 v (dnes už neexistující) Nadaci Generale ve Vídni. Její kniha studií "Konečná krajina" vyšla v nakladatelství One Woman Press v roce 2003.

V letech 1998 – 2001 vedla ateliér videa na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně. Na konci listopadu 2002 se z Prahy přestěhovala do Thajska, kde se věnuje výzkumu mediální kultury sousední Barmy.