Práce je jistou formou autobiografie, přesněji prázdno vytvořené osvojením, je otázkou zkoumání toho jak konstruujeme různé druhy identity. Spíš než převyprávět příběh týkající se okolností mé vlastní adopce a zachytit další momenty, formující moji identitu, jsem k dosažení reflexe minulosti – dětství zvolil kombinaci a prostupování reálných a fiktivních prvků. Položil jsem si otázku, co je vlastně pevně dané (to je obvykle chápáno jako jádro vlastní identity) a interpretoval identitu jako něco nezachytitelného a proměnného. Začal jsem pracovat na novém projektu nazvaném The Glamour of Evil. Jsem fascinován vytvářením identity pomocí výzkumu syndromu MPD (tzv. Multiple Identity Disorder).
Projekt se skládá z fotografií, videoklipů, studia materiálů, scénáře a rekvizit, používaných ve filmu The Glamour of Evil. Film zachycuje příběhy osmiletého chlapce a 5047 různých osob, které jsou v jeho psychice obsaženy. Všechny osoby hraje autor.
Ukázka ze scénáře Triumf modelu anonymní ruky (scéna z Glamour of Evil)
Typická scéna: potácíte se temnou chodbou v nějaké neznámé budově. Klopýtáte a rukama hmatáte do tmy před vámi. Jediným zvukem je váš těžký dech. Poháněni vracející se vidinou pokračujete v cestě. Střih na popálené ruce s falešnými dlouhými nehty, ruce nervózně štrikují nějakou černou přízi. Záblesky nehtů a zvuk pletacích jehlic jsou přerušovány kašlem a temným mručením. Vždycky se probudíte, než je prozrazena identita osoby ve snu. Tušíte, že to neznámé místo a vidina spolu souvisí. Střih na chodbu, která je náhle delší a temnější. Konečně se objevují dveře, vcházíte a rozeznáte obrysy nemocničního lůžka osvětleného měsícem.
Jak vaše oči postupně přivykají temnotě, obrysy dveří se stávají jasnějšími. Detail vaší ruky, nervózně hmatající po klice, ale dveře jsou zavřené. Naproti se objeví jiné dveře. Narazíte na roh postele a padnete na podlahu. Vaše srdce se rozbuší, dech zrychlí, v pokoji je určitě někdo další. Zvednete se a sáhnete na kliku protějších dveří, které pod stiskem povolí. Otevřete je a objeví se další spore osvětlená místnost. Na podlaze leží chumel černé tkaniny, ze které se táhnou na všechny strany provázky, uchycené ke stěnám a nábytku. Přiblížíte se a zjistíte, že provazy jsou spleteny v podivných vzorcích. Střih na popálené ruce a černou masu na podlaze. Jak saháte na černou tkaninu – macramé – najednou se pohne. Pokoušíte se couvnout, ale hrozivá ruka se vysune z masy a sevře váš kotník. Křičíte a pokoušíte se vymanit ze sevření. Vaše tvář strne hrůzou a rozplyne se v pozadí, na kterém se objevují titulky a zní hudba.
Marcos Rosales, 1999

---

Marcos Rosales se narodil v roce 1967 ve Waco ve východním Texasu. V roce 1990 absolvoval bakalářské studium na University of North Texas v Dentonu a  magisterský stupeň na California Institute of the Arts ve Valencii ukončil v roce 1995. Rosales vedle fotografií a obrazů vytváří velké instalace ruční technikou macramé. Vznikají tak instalace ze sítí, uzlů a střapců drhaných z černého materiálu. Některé mají poněkud strašidelný vzhled, připomínají svazky nervů nebo žil, jiné jsou elegantní a zábavné, působí jako proměnlivé kresby inkoustem v prostoru.