Martien Groeneveld (nar. 1947 v Krimpenu) je holandský výtvarník, hudebník, umělec a konstruktér hudebních nástrojů. Jeho krédo je, že "všecho může být použito jako impuls pro hudbu". Navrhuje a staví autorské nástroje, jako Obří xylofón, VW-Killer Harfa nebo riolfón případně waterfighter. S těmito a mnoha dalšími nástroji jezdí po Holandsku i po světě. V 90. letech se fenkou Lunou, později se svými dvěma syny. Jeho tvorbu ovlivnily zážitky z dětství, které prožil v městečku Krimpen u řeky Ijssel v jižní provincii Nizozemí. Vybavuje si zvuky nakládání a vykládání lodí s pískem, zvuk motoru malého remorkéru, táhnoucího vlečný člun, na jehož palubě trávil dlouhé hodiny. Když mu bylo 12 let přestěhoval se s rodiči do umělecké vesnice Bergen na západním pobřeží. V roce 1974 absolvoval obor grafických umění a malby na Rietveld akademii v Amsterodamu, ale postupně se začal zabývat spíš zvukem a divadlem ("De Bakkerstraat bestraat" "Baker-Bend", Na Calxon Festival v Bimhuis). "Tenkrát jsem bydlel na Bakkerstraat v centru Amsterdamu, hned vedle Rembrandtspleinu. Jednou ráno mne probudil zvuk dlaždičů ... tik-tik-tik, tak-tak. Toho rytmu jsem se nedokázal zbavit a začal jsem nahrávat, zaznamenávat pouliční zvuky. To pak vyústilo do projektu "Dlažba Bakerstraat". A to mne pak dovedlo ke skladbě "zvuky zatáčejících tramvají" a vůbec jsem se začal zajímal o zvukovou krajinu, o soundscape, jak tomu říkají v Kanadě".

Martien Groneveld vstoupil do sítě Hermitu přes Hanse van Koolwijka. Poprvé přijel do Plas v roce 1993, kdy natočil skladbu s Tiborem Szemzem a kde hrál na xylofón a nástroj na zvuk deště – rainmachine. V roce 1995 dorazil ve své zelené dodávce značky Mercedes, ve kterém vozí harfu, vytvořenou z podvozku volkswagena a obří xylofon, který postavil z borového dřeva pocházejícího ze Sibiře.