“Instalace ,vizualizovala’ zvukové impulsy/rytmus pomocí přímého mechanického propojení reproduktoru rádia s barevnými fóliemi plovoucími na hladině vody v laboratorní misce, která byla prosvícena projektorem, a tím byl obraz promítán na strop místnosti. Propojení reproduktoru a fólií bylo zprostředkováno tenkými, vlasovými, měděnými drátky.

Zdrojem zvuku bylo rádio, aby byl zvuk kontinuální …, zvuk byl zkreslený, aby byly pohyby jasně patrné – hodně basů … Šlo mi o prozkoumání možností vizualizace zvuku mechanickou cestou.”

Martin Janíček 2017

Martin Janíček (1961 v Praze) je výtvarný umělec, hudebník, zvukový umělec, sochař a konstruktér hudebních nástrojů. Zabývá se proto vztahem mezi obrazem a zvukem v rámci synestezie. Navazuje na fenomény jako jsou barevná hudba, Gesamtkunstwerk a intermedialita. Často jde spíše než o potvrzování daného stavu o průzkum, rozpoznávání specifických smyslových a fyzikálních kvalit věcí či prostoru. Tyto kvality jsou pak pouze zdůrazněny, vyjmuty, prezentovány (Odraz 808, skladba vzniklá na základě kompozice zvuků určité architektury). Zvuk či obraz je mnohdy nalezen jako specifická kvalita místa (Janíček se angažoval ve sdružení mamapapa, zabývajícím se interaktivními a site-specific projekty). Jindy vznikají konstrukčně náročné objekty, které umožňují různým materiálům, aby vyjádřily své specifické kvality (zvukové, obrazové, pachové, taktilní atd.). Témata těchto realizací mají mnohdy archetypální povahu (krajina apod.), která je vtělena do symbolu či struktury, přičemž obojí má v tomto případě časový rozměr. Tato časovost se spojuje se snahou o rozšíření citlivosti a působnosti smyslů; některé Janíčkovy „aparáty“ připomínají barokní experimenty, známé například z výzkumů Athanasia Kirchera. Tyto experimenty spadaly do oblasti dobové „magie“, což představuje i jeden z klíčů k porozumění dílu Janíčka. Jedná se o magii míšení různých elementů, míšení viditelného a neviditelného, vnímaného a cítěného.