Hudba Philla Niblocka je charakteristická zkoumáním zvuku tvořeném mnohostí tónů v sevřeném ladění a v dlouhotrvajícím předvedení. Kombinace statických figur a aktivní harmonický pohyb jeho skladeb ovlivnila celou generaci skladatelů. Skladby, nahrané tradičními nástroji bez dalšího zpracování dlouhých, přesně laděných souzvuků, jsou zachyceny na magnetofonovém pásku. V Plasech předvedl Phill Niblock skladbu z pásku a při jejím reprodukování využil výjimečnou akustiku obou kaplí, které sloužily jako obrovské rezonanční prostory. Celý konvent zněl Phillem Niblockem.

Miloš Vojtěchovský, Plasy, 1992

Phill Niblock (narozen 1933 v Indianě) je americký intermediální umělec aktivní v obasti hudby, filmu, fotografie, videa i nových médií. Od poloviny 60. let se zabývá hudební a intermediální performancí, kterou představil na mnoha místech po celém světě. Od roku 1985 je ředitel Experimental Intermedia Foundation v New Yorku. Od roku 1973 je producent hudebních a intermediálních prezentací v ExIntermedia a kurátor nahrávací společnosti EI XI Records. Roku 1993 založil organizaci Experimental Intermedia v belgickém Gentu. V Plasech se zúčastnil už prvního festivalu Hermit v roce 1992, kam přijel společně s Paulem Panhuysenem a pravidelně se vracel na festivaly do konce 90. let.

Niblock nemá formální hudební vzdělání a přesto patří k nejznámějším a nejhranějším americkým  současným hudebníkům. Niblocka k jeho postminimalistickému přístupu ke kompozici a hudbě, založenému na držených tónech inspirovalo hudební a výtvarné dění v New Yorku 60. let, zejména práce Marka Rothka, Carla Andreho, Sola LeWitta, Donalda Judda, Roberta Morrise, hudba Johna Cage a skladby cyklu Durations Mortona Feldmana. Ze zvukových barev nástrojů vytváří husté a hlasité mikrointervalové prodlevy (drones), rozeznívající interferencí v prostoru další tóny. Většinou ke své hudbě promítá své filmy, nebo fotografie a počítačově ovládané černobílé abstraktní obrazy.

Mnohé jeho skladby jsou založeny na spolupráci se spřízněnými umělci, jako jsou např. Susan Stenger, Robert Poss, Jim O‘Rourke, Ulrich Krieger, Seth Josel, Petr Kotík a Tom Buckner. Je držitelem prestižní Ceny Johna Cage, kterou mu udělila v roce 2014 Foundation for Contemporary Arts. Jeho hudba je dostupná na nahrávkách značek XI, Moikai, Mode Records a Touch. U značky Extreme vyšlo téměř čtyřhodinové dvoj–DVD jeho filmů a hudby. Ve švýcarském Lausanne proběhla roku 2013 jeho retrospektiva, uspořádaná kurátorem Mathieu Copelandem.

V roce 2015 byly práce Philla Niblocka na samostatné výstavě v Domě pánů z Kunštátu v Brně. Francouzské nakladatelství les presses du réel vydalo v roce 2012 francouzsko–anglickou verzi Niblockovy knihy Working Title. Ostravské dny navštěvuje pravidelně od roku 2001.