"In my thinking about experience and action, I have tried to distinguish between things and systems. It seemed to me that not only for the representation of humans and other social things, but in general, a double interpretation as objects and subjects is not only possible but, in the present state of our knowledge, if not necessary, then at least advantageous. The interpretation can be further performed under various metaphors, a quaternion of which seemed to offer itself. Under the metaphor ‘mind’ I constructed scaffolding for a theory of action. I visualize anabolic selves and their worlds in autopoietic and symbiotic develop-ment as swaths of meaning in meaninglessness.
Occasionally fragments of the picture I made for myself got published; other segments are ‘in progress’ or in detailed outline and can be downloaded from my web site."

citace z "Thinking about Experience and Action", Richard Jung, University of Alberta and Center for Systems Research

---

Prof. Richard  Jung (1926-2014) se narodil v česko-židovské rodině v Čáslavi, v Kutné Hoře prožil dětství a zde absolvoval středoškolská studia (1937–1944). Za války se zapojil do Odboje československé mládeže byl zatčen a deportován do Malé pevnosti Terezín. Na konci války onemocněl tyfem a čekal na popravu, jíž unikl v posledním okamžiku. Po roce 1945 začal studovat na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a podnikl několik studijních cest do zahraničí. Protože se angažoval ve Straně sociálně demokratické, kde patřil ke křídlu vedenému Bohumilem Laušmanem, v roce 1948 se rozhodl emigrovat. První léta strávil v Norsku a v letech 1951–1953 na Univerzitě v Oslu studoval politickou vědu a sociologii. Zde se setkal s Talcottem Parsonsem a Paulem F. Lazarsfeldem a v roce 1953 navštívil Rakousko, kde se setkal s Bohumilem Laušmanem krátce před tím, než byl unesen StB do Československa. V Salzburgu se zúčastnil semináře věnovaného americkým studiím, o rok později odjel do Spojených států, kde v letech 1954–1955 studoval sociologii na Kolumbijské univerzitě u osobností jako byli Robert K. Merton, Paul F. Lazarsfeld, Kingley Davis a kde asistovali Hans Zetterberg, James Coleman, Jiří Nehněvajsa. Jung se začal zajímat o systémovou teorii a kybernetiku a seznámil se osobně s Ludwigem von Bertalanffym. Z Kolumbijské univerzity odešel na Harvardovu univerzitu, kde jako postgraduální student působil v letech 1955–1957 v roli asistenta Oddělení sociálních vztahů, vedené Talcottem Parsonsem. Jako hlavní obor měl sociologii, vedlejší obory sociální a klinickou psychologie a sociální antropologii. Disertaci napsal pod vedením Roberta F. Balese,  s Parsonsem zůstal v přátelských vztazích a byl s ním v kontaktu až do jeho smrti v r. 1979. Po ukončení postgraduálních studií působil Jung na několika akademických pracovištích (mj. na Univerzitě v Pittsburghu, na Cornellově univerzitě a Havajské univerzitě v Honolulu); nejdůležitějším se ale pro něj stala Albertská univerzita v Kanadě, Edmontonu, kde působil po dvě desetiletí jako profesor sociologie a teoretické psychologie a kde byl jmenován ředitelem Bartalanffym založeného Centra pro systémový výzkum. V roce 1990 se Richard Jung vrátil do Československa a poté, co byl jmenován emeritním profesorem FF UK, usazuje natrvalo. Je profesorem politologie na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a vedoucím pracovníkem nově zřízeného Masarykova ústavu vyšších studií na Českém vysokém učení technickém v Praze. Žil v domě rodičů v Kutné Hoře a během následujících let se zde angažoval v obnovování občanské společnosti.
Kvůli zhoršení zdravostního stavu své aktivity postupně zredukoval, činným v oblasti vědy i společenského života zůstal do posledních let života. Dokladem toho jsou mj. Pohlednice z 20. století [Jung 2009] - kolekce autorových vzpomínek na mládí, okupaci, norský exil, studium na univerzitách v Kolumbii a Harvardu i na pozdější akademické působení a život. Jung se v této knize představuje jako excelentní vypravěč, který je schopen v krátkých textových útvarech přetlumočit velmi poutavým a přitažlivým způsobem svoji unikátní životní zkušenost a moudrost. Druhá kniha Experience and Action [Jung 2007] byla vydána ve Vídni, kde byl v roce 2008 její autor vyznamenán za dlouhodobý zásadní přínos k rozvoji kybernetiky Zlatou medailí Norberta Wienera, již mu udělila American Society for Cybernetics. Kniha Experience and Action představuje Junga jako badatele, kterého zajímají obecně teoretické, resp. metateoretické předpoklady sociálních věd, k jejichž analýze dokáže – díky svým rozsáhlým znalostem – přistupovat z interdisciplinární perspektivy. Systémový výzkum, který rozvijí, lze zařadit do interdisciplinárně orientovaného proudu radikálního konstruktivismu. Vychází z podnětů obecné teorie systémů (Ludwig von Bertalanffy), kybernetiky (Norbert Wiener), termodynamiky (Ilya Prigogine), koncepce spontánní sebeorganizace systémů (Heinz von Foerster) a autopoiesis (Humberto R. Maturana, Francisco J. Varela). V sociologii tento způsob myšlení našel odezvu v díle Talcotta Parsonse a později byl rozvinut v systémové teorii Niklase Luhmanna. Mnohé Jungovy myšlenky se utvářely v dialogu právě s těmito mysliteli. Parsons v r. 1968 zprostředkoval Jungovo setkání s Pavlem Machoninem, z něhož se zrodilo jejich dlouholeté přátelství. Jung vzpomínal na svou spolupráci s Parsonsem jako na výjimečné a intelektuálně nesmírně stimulující období, v němž měl příležitost poznat dominantní osobnosti tehdejších sociálních věd, jakými byli Karl Deutsch, Hans Kelsen, Henry Kissinger, Wassily W. Leontief, Paul Samuelson či Burrhus F. Skinner. Přestože si Jung zachovával vůči Parsonsovu strukturálnímu funkcionalismu kritický odstup, je zřejmé, že se jím zároveň nechal v řadě ohledů výrazně ovlivnit. To, co učitele a žáka spojovalo, byl především společný zájem o problematiku lidského jednání a systémovou teorii, snaha uplatňovat interdisciplinární přístup široce překračující hranice sociologie a v neposlední řadě tendence převádět teoretické soudy do podoby konceptuálních schémat...

Jiří Šubrt, (redakčně kráceno)