Hudba, vydávání časopisu o alternativní kultuře, studium dějin umění a performance v kalifornském městě San Francisko mě v osmdesátých letech přivedly na turné a začátkem devadesátých let k cestování po Evropě s kapelou Sabot. Setkávání s lidmi a poznávání, jak to v Evropě chodí, nás v roce 1993 přimělo k tomu, že jsme se přestěhovali do České republiky a v Táboře založili a spravovali kulturní centrum CESTA.

Po patnácti letech provozu alternativních uměleckých prostorů a organizování koncertů v San Francisku a po třech letech cestování po Evropě jsme se podíleli na řadě uměleckých spoluprací. V České republice bylo dost nezávislých umělců a hudebníků, a zdálo se nám rozumné činnost přesunout právě tam. Po několika letech aktivit v Táboře jsme se doslechli o Plasích, a to místo jsme chtěli přirozeně navštívit, abychom zjistili, jak podobné umělecké centrum vedou Češi.

Plasy jsou takové obyčejné městečko na sever od Plzně. Nachází se tam ale nádherný klášter, jenž byl částečně a dočasně využíván jako zázemí uměleckého centra. Obyvatelé městečka se o ty, kdo v centru pracovali, většinou moc nezajímali, takže pobyt umožňoval klid a odloučení. Iniciátor projektu Miloš Vojtěchovský žil jistou dobu mimo Československo a díky jeho početným mezinárodním kontaktům centrum dostalo rozmanitou společenskou dynamiku. Zařízeno bylo jednoduše, takže společně s umělci jsme dost času strávili v místních hospodách a restauracích.

Opuštěný klášter se stal semeništěm ezoterických instalací, performancí, hudby a místem, kde jste mohli potkat řadu nadaných lidí a podělit se s nimi o své nápady. V rolích pomocníků a organizátorů působili promotoři, studenti a intelektuálové, kteří všechno zvládali. Bylo to prostředí, kde všichni patřili do stejné „třídy“ a všichni byli pohromadě – zavedení umělci, studenti i superhvězdy. Vzhledem k tomu, že Československo během studené války bylo poměrně v izolaci, mnoho významných osobností tam bylo vnímáno jako „obyčejní“ lidé… Člověk si tam tedy mohl velmi dobře vyzkoušet, jak jeho práce obstojí.

Architektonický skvost kláštera Plasy, podobně jako různá umělecká zařízení ve světě, „dočasně“ změnilo svůj účel, a projekt Hermit přinesl nakonec také několik intervencí na různých místech Prahy a znovu se zapojil do uměleckých rezidencí ve schwarzenberském zámečku v jihočeských Čimelicích. Od roku 1994 jsem Plasy navštívil několikrát; několik rezidencí tam uskutečnili naši přátelé a spoluorganizátoři. V Táboře jsme vybudovali stálé zázemí pro živé umění a prezentovali různé umělecké a kulturní aktivity; s organizátory v Plasích jsme byli stejná krevní skupina, proto nás také pozvali.

V roce 1999 jsme do Plas přijeli téměř bezprostředně poté, když jsme se vrátili z tříměsíčního hudebního turné po Evropě, Číně, a Pákistánu. Dorazili jsme po hektické cestě a všech útrapách spojených s návratem plní vzpomínek a zážitků. Měli jsme hrát v sýpce, v prázdné budově, která v původně sloužila pro skladování obilí. V tom stresu jsme VŠECHNU naši hudbu zapomněli a museli jsme několik hodin procházet nahrávky, abychom si ten zapomenutý materiál „oživili“. Protože šlo o umělecké centrum, scénu jsme se rozhodli upravit neobvyklým způsobem: lavice jsme umístili hned před aparaturu a my jsme se postavili proti sobě (ne čelem k publiku jako při běžném koncertu). Po přípravách jsme se zašli podívat na ostatní akce.

Ten den se tak jako obvykle po celém klášteře konalo několik menších akcí. Své práce představilo mnoho hudebníků a umělců. Budovy byly z větší části z kamenného zdiva a měly nádherné klenuté stropy a skleněné detaily na oknech. Byl příjemný den, většina prezentovaných děl byla volně přístupná a měla meditativní charakter...minimalistické skladby využívaly přirozenou ozvěnu místností či chodeb, zněla „pomalá“ poezie a na řadu přišla i performance. Když se začalo smrákat, byli všichni jako u vytržení. Pak přišla řada na naše vystoupení a do sýpky přišlo nepočetné publikum, lidé si sedli na lavičky a podle všeho čekali další vystoupení podobného rázu.

Za léta, co jsme se s organizátory z Plasů znali, jsme už podobný umělecký projekt organizovali, zřejmě předpokládali, že hrajeme podobnou hudbu jako další účastníci, ve skutečnosti hrajeme progresivní a velmi hlasitou rockovou hudbu. Publikum se najednou probralo z meditační atmosféry a všichni propukli v taneční šílenství, podobně jako děti vypuštěné ze třídy na hřiště... Konečně se probudili z introspektivního transu, do kterého je ostatní ukolébali. V následujících letech jsme na pozvání organizátorů hráli ještě několikrát v jiných prostorách, jsme v kontaktu a všechny bereme jako rodinu.

CESTU v průběhu let navštívila řada umělců z Plas nebo Čimelic a někteří s námi spolupracovali jako organizátoři či asistenti při velkých akcích. Avantgardní umělecká scéna je v České republice malá a je jasné, že existuje jen díky spolupráci a na této scéně nevládne konkurence, ale upřímný vzájemný respekt k úsilí ostatních. Společně se staráme o archivaci a prezentaci děl, která dnes nemusí být nutně populární, ale na které se bude pravděpodobně vzpomínat s respektem, jenž si opravdu zaslouží.

Chris Rankin, Tábor, leden 2023

Sdružení SABOT založili v roce 1988 v San Francisku Christopher Rankin (basová kytara) a Hilary Binder (bicí) z punkového tria Forethought. SABOT hráli jako instrumentální duo asi do roku 2006.

Christopher Rankin se narodil v Clevelandu ve státě Ohio. Poté, co se v roce 1978 přestěhoval do Boulderu v Coloradu, se začal učit hrát na saxofon a na klarinet. V roce 1981 založil v kalifornském San Francisku svou první industriální kapelu Problemist. Ke konci působení v Problemist přešel ze saxofonu a syntetizéru na basovou kytaru. V roce 1984 založil čtyřčlennou kapelu progresivního punku Morally Bankrupt. Jeho hudební kariéra pokračovala seznámením s kytaristou a zpěvákem Tommy Strangem, který také pochází z Ohia. Spolu s Tommy a Hilary v roce 1986 založili punk-folkové trio Forethought. O dva roky později spolu s Hilary založili SABOT. Chrise od mládí ovlivňovala klasická hudba a dixieland jazz. Během sedmdesátých let poslouchal progresivní rock a soudobý jazz. Díky kapelám Problemist a Morally Bankrupt získal zkušenost s industriální hudbou, punkem a dalšími nezávislými hudebními směry osmdesátých let. Dnes tráví čas poslechem uširvoucích noise kapel z Japonska a občas si pustí i avantgardní a obtížné jazzové styly pozdních šedesátých let.

Hilary Binder se narodila ve Washingtonu D.C. Hudební kariéru počala v šesti letech studiem hry na housle a klavír. Omezenost klasické hudby ji zklamala a v patnácti letech se začala sama učit hrát na bicí. V roce 1981 založila svou první punkovou kapelu Death Before School. Poté, co se přestěhovala do San Franciska a potkala Christophera a Tommyho a pokračovala v bubnování. Spolu se založením SABOT přišla i šance rozšířit tradiční styly hry na bicí, které používala v předešlých kapelách. Hudební vlivy Hilary začaly klasickou hudební školou, která i nadále ovlivňuje její kompoziční nápady. Téměř výhradně po deset let poslouchala punk a hardcore, ačkoli do soukromí vkrádá i soul, go-go a hip hop.

Umění, podle nás, není limitováno abstraktnem, éteričností, ale rovněž obsahuje společenské vědomí. Tudíž společensko-politický aspekt kulturní práce je vlastní všem našim výsledkům i procesům, od našich událostí k uspořádání vnitřku objektu.

V roce 1993 založila dvojice kalifornských hudebníků Chris Rankin a Hilary Binder (sabot) v mlýně v centru Tábora “Mezinárodní kulturní centrum CESTA”. Chris Rankin byl v tomto roce (nebo v roce 1994) na festivalu Hermit v Plasích. Cíl, který zveřejnili později na webových stránkách bylo “zlepšit kulturní porozumění a toleranci prostřednictvím umění”. CESTA v letech 1993 až 2012? organizovala pravidelné mezinárodní umělecké festivaly, různé místní komunitní projekty, tvůrčí dílny, skupinové pobyty spojené s kulturním aktivismem určené pro “umělce všech žánrů, výrazů i zaměření”. Jejich představa o rozvoji kulturního porozumění vycházela z předpokladu, že tradiční formy uměleckého dialogu jsou omezující a Cesta otevřeným prostředím usilovala o překračování takových omezení, hledala alternativy v širším kontextu. Česká republika nabídla jak z ideologického, tak ekonomického hlediska vhodný kontext. V přeneseném slova smyslu byla CESTA “laboratoří, kde se kulturní práce propojuje s komunitními projekty”... “Nemyslíme, že CESTA je tak vyjímečná, aby naše aktivity byly pro okolí nesrozumitelné. Chceme být jedním projektem z mnoha, projekt obsahující známé i neznámé. Umění není limitováno abstrakcí, éteričností, ale obsahuje společensko-politický aspekty. Taková kulturní praxe platí pro vše co děláme, od kulturních akcí po to jak jsou uspořádány interiér”.

(převzato a upraveno podle internetové stránky CESTA)