Cílem našeho projektu bylo vytvořit instalaci o zkreslených zprávách v prostředí, které lze prožít jako "virtuální realitu", jako jinou historii, bez použití elektronického zařízení, sofistikovanějšího než tranzistorové rádio.
Ve velké prázdné zatemněné místnosti ve druhém patře kláštera byly u stropu zavěšeny tři kovové krabice. Díky otvorům ve všech stranách kovových krabic a silnému zdroji světlu fungují jako camera obscura, promítají obrácený obraz na stěny, strop a podlahu místnosti. Stejně jako ve staré "dírkové komoře" zde světlo neprochází soustavou čoček, ale pouze otvorem. Různé projekce jediného předmětu v kovové schránce představují jeden předmět vnímaný z odlišné perspektivy.
Stejný proces zkreslení a fragmentace byl aplikován na zvuk. Tři rádia hrála zvuk tří různých stanic. Zvuky byly pro lidské ucho téměř neslyšitelné, ale byly zesíleny speciálními akustickými parabolami odrážejícími a koncentrujími zvuk. Pro dosažení efektu byly v ohnisku parabolických antén umístěny malé reproduktory. Tři satelitní paraboly se pomalu otáčely a skenovaly místnost. Když se paraboly natočily tak, že se protnuly s pozicí naslouchajícího člověka, zesílil se na okamžik zvuk do té míry, že se stal slyšitelným. Jak parabola pokračovala ve skenování místnosti, zvuk pomalu mizel. Jako vizuální prvek bylo v ohnisku paraboly umístěno světélko, vytvářející "záblesk" světla spolu s "zábleskem” zvuku.
Pohyb antén zajišťovaly ventilátory pomalu se otáčející z jedné strany na druhou. Proudění vzduchu ventilátorů oživoval prostor jinak temné místnosti. Jak u zvuku, tak obrazu jde o zkreslené poselství, které má v konečném výsledku více či méně něco společného s procesem, který probíhá při předávání zpráv a povahou zdrojového materiálu. Každý, kdo vstoupí do místnosti, by si měl uvědomit, že není schopen určit přesnou povahu originálu ani to, nakolik ji deformace způsobená přenosem změnlia.
Jedná se o další variaci na téma, které je pro naši skupinovou práci klíčové už po deset let. Téma jsme nazvali “tropismus”: to, co se vyskytuje v periferním zorném poli, a co mizí, když se na to podíváme přímo. Důležitým a zajímavým doprovodným jevem je pro nás aspekt frustrace. Frustraci až příliš charakteristickou pro lidskou zkušenost a jednání jsme zde využili umělecky. Slovo “tropisme” aplikované na “zprávy” přicházející z camery obscury získává nový význam. Zprávy jsou silně zkreslené, ale možná, že hlavní zkreslení je nutno připsat na účet diváka, návštěvníka instalace. A je pravděpodobné, že si to všichni návštěvníci uvědomují, ale zároveň se jim to nedaří.
Takto vnímaná realita je "virtuální", ale co je "za" ní? Zdá se, že jde o filozofickou nebo snad politickou záležitost. Náš zájem je především umělecký a instalace není diskurzivní, není ani o pravdivosti, ani o skutečnosti, ale hlavně o prezentaci frustrace, s kterou jsme my, i návštěvníci konfrontováni ve skutečném životě. Zároveň tato "reprezentace" reality, nápodoba, iluze odhalují potenciál této frustrace.

Bob van Walderveen, Alfred Marseille, Robin Noord, Stichting Tropisme, Amsterdam, 1994
Residence skupiny Tropisme byla podpořena grantem od nadace Het Mondrian Fond, Nizozemí

---

Skupina Tropismus vznikla v 80. letech jako forma spolupráce umělce, doprovázejícího malování minimalistickou hudbou Boba van Walderveena, filozofa, který se snažil vytvořit text, obraz a hudbu Alfreda Marseille a filmaře-animátora Robina Noorda, který se zabýval uměním instalace. Shodovali se na tom, že humor v umění je dobrá perspektiva. Setkali se v roce 1981 ve Studiu pro experimentální elektronickou hudbu (CEM) v Haarlemu. První pre-tropické události probíhaly zejména v audiovizuální a poetronické sféře. Bylo to také období, kdy vznikly první čtyřrozměrné obrazy. Spolupráce vyvrcholila na bizarním večírku ve zpustlé zahradě vyhořelého domu, který původně vlastnil sběratel umění, obchodník a válečný zločinec z 2. světové války Pieter Menten, jenž se nacházel naproti přes ulici domu Robina Noorda.
V roce 1986 vyšel tropistický manifest a byl založen spolek Stichting Tropisme. Zakladatel Bob van Walderveen v roce 1995 onemocněl a náhle zemřel. Zdálo se, že s jeho smrtí se tropismus po deseti letech rozpadl. Paul Godschalk se podílel na tropismu těsně před první výstavou v roce 1987 a v poslední době začal být opět aktivní. Sam Samshuizen byl tropista od roku 1987 do roku 1994, Bo Andrea a Marian Schoettle (USA) působili v letech 1993 a 1994. Současnými členy jsou Menno Schrap, Paul Godschalk, Margot van den Stolpe a hosté.

Stichting Tropisme

Location: Plasy Monastery

Aktualizováno: 2023-06-08