Večerní loutkové představení v temných prostorách barokní sýpky přidalo k Hermitu dětsky slavnostní, nostalgický a tajemně groteskní rozměr. Diváci všeho věku a zaměření se natlačili kolem malé pojízdné, otlučené scény a v bledém sloupu světla starého reflektoru se začaly vynořovat pod rukama obou herců z přítmí obrazy jakoby na plátně dávno uplynulého času: tančící dřevěná panna na nitích mezi dvěma zrcadly, u stropu kymácející se provazochodec, vnitřek hlavy skrývající dva zápasníky, srdceryvný příběh o lásce a smrti, Kašparovo extempore a nakonec dojemně strašidelný tanec malé smrtky. Do zvuků děšťových kapek praskal starodávný gramofon na kliku a klepaly a skřípaly dřevěné klouby loutek.
M.V. 1993, Plasy

---

Výtvarnice a loutkářka Věra Říčařová (1936) vystudovala keramickou školu v Bechyni a poté byla přijata na AMU v Praze. Divadelník a loutkář František Vítek (1929) se vyučil řezbářem v roce 1948.  Postupem času se stal technikem a konstruktérem loutek v brněnském divadle Radost. V průběhu 60. let vrátil do loutkového divadla českou dřevěnou marionetu. Jeho loutky nejsou oblečené a jejich mechanismus je odkrytý.

Oba se sešli v nově založeném Východočeském loutkovém divadle v Hradci Králové, dnešní Divadlo DRAK a v roce 1967 uzavřeli sňatek. Za svou celoživotní tvorbu získali tito významní představitelé českého loutkového divadla řadu ocenění.

Piškanderdulá je výpravou za odhalením podstaty loutkářského umění. K jednotlivým scénám zní staré hrací stroje a gramofony na kliku. Název pro své představení nalezli napsaný dětskou rukou na zdi nedaleko domu, ve kterém žijí. Nápis neměl zřejmě žádný význam, ale odrážel jeden ze základních principů jejich představení: inspiraci dětskou hrou. Dalším zdrojem inspirace jim byla staletá tradice loutkového divadla. Představení, které je legendou světového loutkového divadla. Dětská hra, která se stala divadelní avantgardou.