"..To bylo také přemáhání těch sil, které tam asi byly.. třeba když Holanďan, co byl asi nějaký masožravec připravil vepřové hody.¹ To bylo něco, co do Plasů nesedělo. A pamatuji se, že jsem tam většinu času hladověl. Jednou jsem tam byl asi čtyři dny a zavřel se v takovém sklípku pod schodištěm na rajský dvůr. Občas mi tam podávali vodu. Vlezl jsem si tam – skoro žádný prostor tam nebyl – nebylo to široké ani na krok, dalo se tam leda otočit, nezbývalo než do rána stát a hledět na píď hluboko do tmy na předpokládanou kresbu kamenných kvádrů. Dalo se to zavřít. Odshora se ozývaly tlumeně hlasy a kroky. Potřeboval jsem být sám. Démoni se nashromáždili nejen v Plasích, ale i ve mně. Probděl jsem tam noc. Pod kameny, které jsem měl pod nohama, jsem slyšel proudit vodu, bylo to, jako bych někam jel. Ale byl jsem tam i ze vzdoru. 

..Naše pachtění má spočívat v tom cisterciáckém přemáhání místa. Postavit se přímo na protivné místo a vnést do něj proměnu, odklít ho. Trénovanější lidi by na to potřebovali asi měsíc a a jak se jinak furt cpu, tak to na mě mělo vliv. Já jsem se do těch stavů dostával, protože je to jako opiát.. Raskolnikov také nespal a nejedl. Tím hladem se člověk dostane do nějakého jiného světa. Takže bylo dost času na všechny ty duchařiny, které tam samozřejmě probíhají."

1Happening připravil Cees Gunsing a jmenoval se Oltář zemi. Letokruhy, 1993

fragment z rozhovoru s Radkou Schmelzovou, 2007

Kokolia se v průběhu symposia Letokruhy na 4 dny "uchýlil" do malé, tmavé prostory pod schodištěm, vedoucím z ambitu na travnatý dvůr konventu. Vstup do prostoru pod schody zahradil improvizovanou stěnou z propletených starých zinkových plátů, nalezených v okolí kláštera, 96 hodin v ústraní svého improvizovaného ateliéru dodržoval zvláštní dietu, omezenou na přijímání tekutin a nehostinné místo neopustil. Po vysvobození z dočasného refugia věnoval organizátorům symposia tušovou kresbu soustředného labyrintu, (nebo letokruhů) na ručním papíře.

Kokolia se od 80.let přátelil s vydavatelem, básníkem, hudebníkem a hermetikem Vladimírem Zadrobílkem/D. Ž. Borem a spolupracoval s jeho nakladatelstvím Trigon, kde vydal například Kresby (1999), nebo soubor twitterových textů Vy-já-dření (2015). Jeho malířská, kreslířská práce, eseje i autorské texty od začátku 80. let do současnosti ukazují  jeho nekonvenční směr uvažování o obecných i konkrétních zákonitostech pořádku a chaosu, přírody, skutečnosti, transcendence, viditelného i neviditelného. Souvislost Kokoliova díla s hermetickým a fenomenologickým kontextem - například vliv sborníku textů "Geometrie živého – matematické modely morfogeneze" z roku 1988 může být námětem zvláštní eseje.

Vladimír Kokolia se narodil roku 1956 v Brně, žije a pracuje ve Veverských Knínicích a v Praze. V roce 1981 absolvoval malířský ateliér Jana Smetany na Akademii výtvarných umění v Praze, kde od roku 1992 vede ateliér Grafika II. V roce 1990 se stal prvním laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého. Mezi lety 1984 až 1997 působil také jako zpěvák a textař skupiny E, věnuje se malbě, kresbě a grafice, vydává texty a eseje, učí na AVU a praktikuje čínské bojové umění Tai-chi. Patří k osobitým představitelům generace 80. let.