Setkání v prostoru a mimo čas. Ladění a soustředění. Opravdové naslouchání. Magické a léčebné kvality kovového zvuku. Průzračnost a jasnost každého okamžiku.
Vlasta Marek, Plasy, 1993

---

Vlastimil Marek (1946) je český alternativní hudebník, zenový buddhista, publicista, lektor, spisovatel a duchovní učitel. Jako hudebník působil ve skupinách Extempore, Elektrobus, Amalgam a MCH Band. Vystupoval také s Jakubem Nohou a Emilem Pospíšilem. Byl aktivním členem Jazzové sekce a za svou činnost byl režimem pronásledován. V srpnu 1986 jej StB zavřela do vazební věznice za organizování mírového gongového koncertu. Později byl odsouzen za „poškozování zájmů republiky v zahraničí“, v roce 1990 byl rehabilitován. Systematicky propagoval hudbu stylu New Age, i v rozhlasovém vysílání na Radiu Golem, Radiu Kobra či Radiu Echo. Pro Český rozhlas Ostrava spolupracoval s autory Zlatou Holušovou a Zdeňkem Figurou na cyklech pořadů Hudba k tichu a Dobromysl, pro Český rozhlas 3 – Vltava seriál Zvuky.
V letech 1996 až 2011 připravoval pro Český rozhlas 3 Vltava pořad newage, etnické a ambientní hudby "Oaza, hudba pro povzbuzení i uklidnění". V České republice propagoval world music (skupina Amalgam ji hrála od roku 1979), alikvotní zpěv (na ostravském festivalu v roce 1991 zazpíval jeho přítel, od kterého kupoval a dovážel jiné zvukové a nástrojové objevy, tibetské mísy, a meditační steel drum, Jörn Raeck), článkem v časopise Regena (1990) a praktickými ukázkami prezentoval védskou ekologickou metodu spalování sušeného kravského trusu s přepuštěným máslem ghí a několika zrnky rýže za zpěvu mantry při východu a západu Slunce tzv. agnihotru, v nultém čísle čtvrtletníku Baraka (1996) představil jako znovuobjevenou dávnou terapeutickou možnost labyrint (později inicioval vznik několika soukromých labyrintů, a spolupracoval při prezentaci labyrintária na zámku Loučeň), zorganizoval první kurz hry na australský nástroj didžeridu, dovezl do Prahy (Bratislavy a Košic) amerického zpěváka manter Henry Marshalla (později Devu Premal) a učil Čechy, Moravany, i Slováky mantry.

Během komunistického režimu neměl přístup do oficiálních médií, proto publikoval v samizdatu. Kromě jiného si pro sebe a okruh přátel vydával Markonoviny. Po roce 1989 publikoval např. v časopisech GEMMA, Regenerace, Meduňka, Moje psychologie, v Revue Prostor a v denících Telegraf, Český deník a v časopise Dingir. Od roku 1997 publikoval pravidelně na internetu, přispíval fejetony do deníku Svět namodro (Dana Dočekala), od září 2006 byl aktivním blogerem a do července 2008 publikoval několik stovek článků na blogu časopisu Respekt.