Zyklus: Deadly Children´s Songs /Nihils Trumpet

performance
suterén konventu

"Smrtelně dětské písně" jsou poctou ztraceným dětem, spícím v temných lesích našich plačících duší.

studie o pozdržení času
studie nepravých pohybů
epické fragmenty
nesouhlas světla, barvy a zvuku
sličná perverze, sexuální ikonografie
zmatení řeči, dulcet šepotů
váhání na pokraji sebezničení
hudba a jemné zrady moderní doby
pravdivější tón je vysílán mimoděk

Zyklus, 1993 Plasy

hráli: Grace de la Luna, Kiki Le Chien, Gerhard R.
technici: Guilian Stefani, Timo van Luik, Klaas
zvláštní host: Peat Moss


Zyklus byla skupiny performerů, aktivní v letech 1986 – 1994 v Amsterdamu. Vystoupili v  Holandsku, Itálii,  Německu, Belgii, SSSR, České republice, na Sibiři a v Mongolsku. Členové skupiny: Grace de la Luna, Rob Vroomen, Djeff Babcock, Gerard Riksen & Maria Goudsblom. Zyklus se účastnil také prvního symposia Hermit I v roce 1992.
Grace de la Luna, Gerard Riksen a Alexander van der Woel založili také iLLUSEUM - současný kabinet zázraků. Od roku 2001 organizují výstavy, inscenace, koncerty a festivaly. V tématických výstavách, kde představují svoji autorskou tvorbu a práci ostatních umělců v neustále se proměňující instalaci.

Bresson, Bataille, Chasson, Nerval, Kierkegaard, Celine, Bach, Nietzsche, starodávné babylónské spisy, a široká škála hudebních stylů nadopovaná jako Charlie Parker, když je v nejlepším. Takových připodobnění bych mohl vypsat kvanta, ale o to tady nejde. Baštili jsme to všechno, a taková dieta v nás probudila dravost a introspekci.
Šlo o to všechno pojmout, saturovat se tím, a pak, po tom, co jsme to náležitě strávili, to vše zase vysrat – prostě ztratit formalitu, ale zanechat pouze samotnou esenci. (Zde musím podotknout, že Aryan byl v tomto sraní mnohem lepší, než já. Já jsem to většinou musel všechno přežvýkávat trochu déle.)
A pak jsme tuto esenci, která žhnula jako samotný oheň pekelný (tedy oheň důvěry a víry), vzali a posunuli jsme jí ještě dál. Cílem bylo vzít vědění, a prohnat jím život samotný, či naopak. Ať už tomu bylo jakkoliv, vzít tyto dva mrtvé konce a svařit je dohromady, navždy a fatálně. Chtěli jsme, aby jejich srdce tepala společně. Přišlo nám, že když člověk tento dvojitý tep nemá, je zatracen. Nikdy jsme nedělali nic bez toho, aby nás k tomu přiměl život samotný. Nenásledovali jsme žádné umělecké nebo kulturní proudy. Byly jsme neohrožení, jedineční, a naprosto nemožní. Byly to krásné, drásavé dny.

Djeff Babcock