The F.O.O.L.D. orchestra is a musical ensemble of varying size, usually made up of six or seven musicians. It incorporates features of dance, theatre, cinematography or visual arts. The Orchestra is fully dedicated to improvizing; there are no stylistic boundaries or limits, the music style moves across free jazz, classical music, sound art, and ethnic music. The Forgotten Orchestra of the Land of Dreamers was founded in 1992 by Jaroslav Kořán, his brother Michal and Marek Šebelka and the name was inspired by the famous book by Alfred Kubin Die andere Seite (1908), in Czech 'Země snivců,' that is The Land of Dreamers. F.O.O.L.D.'s premiere was in the summer of 1992 during the Hermit Symposium in Plasy, and they later performed at the Theatre Rubin in Prague. Many musicians from the Czech Republic and abroad have already performed with the orchestra, among others Michael Delia, Alan Pavio, Martin Janíček, Petr Nikl, Siri Austen, and others.

---

Jaroslav Kořán se narodil v roce 1962 v Praze, studoval kreslení a klavír, střední průmyslovou školu grafickou v Praze (užitou fotografii) a bicí nástroje (Jaromír Rychetský). Do r.1990 se živil převážně fotografií, později hudbou a grafikou, od r. 1983 se účastní kolektivních i samostatných výstav a prezentací. V r.1992 založil Zapomenutý orchestr země snivců a Orloj snivců (podle stejnojmenného hudebního nástroje). V roce 2000 provozuje Studio snivců a mini-vydavatelství Pagoda. V r. 2001 založil ansámbl hrající improvizovanou hudbu na bicí nástroje Třesk a o rok později improvizační trio Par Avion s Petrem Varjú a Petrem Tichým. Od r. 2001 doprovází maďarskou písničkářku Agnes Kutas, hraje ve skupině Feng-Jün Song, v triu s Michalem Nejtkem a Petrem Tichým). Vystavoval na několika výstavách připravených Petrem Niklem, v Japonsku i jinde.

Michal Kořán se narodil v roce 1969 v Praze. Je hudebník, grafik a příležitostný fotograf. Po industriálních pokusech se skupinou Paprsky ing. Garina a ambientních koncertech začal spolupracovat s bratrem Jaroslavem Kořánem v souboru Orloj snivcůa improvizačním Zapomenutém orchestru země snivců. Následně spolupracoval s Pavlem Richtrem a pod hlavičkou Richter band natočili například album „To, co lidi sytí…“. Řadu let se věnuje scénické hudbě a zvukovým kolážím. Po sérii alb Známky života, Étaín a Lepší stránka dní – završených hudbou k divadelní hře Poslední věci anděla, za něž v roce 2003 dostal ocenění za nejlepší scénickou hudbu sezóny 2003 na divadelním festivalu v Nitře se spojil s bývalým spoluhráčem Filipem Homolou v projektu Kora et le Mechanix. Pracuje v časopise Reflex.