Camera Obscura (40 x 15 x 3 m) Mixed media bez použití technologie.
Zahájení/vernisáž s laskavým doprovodem hry na trumpetu Rajeshe Mehty.

V roce 1995 (Letokruhy) mi bylo umožněno použít podlahu v sýpce kláštera v Plasech a v roce 1996 (Subrosa Subterra) jsem se přesunul o poschodí výš do prostoru naprosto stejné velikosti (přibližně 40 m x 15 m x 3 m) ale s dřevěnou podlahou a spoustou překrásných oken s dřevěnými okenicemi.
Rozhodl jsem se vyrobit obří cameru obscuru, odhalující efekt slunečního svitu uvnitř místnosti jako opravdovou projekci vnějšího světa se všemi jeho barvami, pohyby a zvuky. V podstatě je tato instalace zároveň 'fotografickou' prací, vysvětlující jak fotoaparáty pracují s - nebo v tomto případě - bez (!) skleněných objektivů. Zároveň ale umísťuje člověka do centra filmové zkušenosti aktuálního živého světa, který je vzhůru nohama a stranově obrácený. Zvuk proniká do místnosti také. Ptáci zpívají, auta projíždějí, zvuk bavících se lidí, šeptání a vítr.
       To vše se může zdát poněkud komplikované. Pokud však ale dobře porozumíte podstatě, komplikované to není. Ve skutečnosti jsou to vše věci a principy, které vnímáme na každodenní bázi, a které byly poprvé objeveny (nebo alespoň použity a patřičně zrealizovány a zdokumentovány) Leonardem da Vinci.
        Tyto principy mne zasáhly i na filosofické úrovni.
Obzvláště v této době, kterou bych nazval "masovou", kdy k nám vše přichází v masách a všechny tyto masy jsou formulovány do "zpráv", ale nakonec  se stanou zcela "chaotickou dobou" - cílem ztvárnění díla tak jednoduchého ale zároveň silného byla dlouhotrvající uspokojivá zkušenost.
Tato práce mne plně uspokojovala a objasnila spoustu věcí, se kterými dodnes pracuji.
Popravdě řečeno věřím, že v této době, kdy se technika, finanční prostředky, marketing a ideologie shlukují do spletitých subjektů, daleko od kořenů stavu lidstva a přírody samotné, prahneme po jednoduchosti a autenticitě.

Město Plasy, klášter, nadace Hermit a všichni ti lidé naplňující její poslání, a nejvíce návštěvníci instalace, mi pomohli získat jasno v tom, co je správné. Snaha těchto lidí pomohla zformulovat "smysl a podstatu odjezdu"; ať už za to považujeme narození nebo růst.
             Abych shrnul obsah prostoru a jeho instalace:
Kromě celkově 6ti projekčních otvorů, skrze které mohly pronikat malé paprsky světla, jsem zatemnil všechno sluneční světlo pronikající do prostoru. Těmito otvory lze promítat ostré a barvité obrazy vnějšího světa na různě rozmístěná bílá plátna a na podlahu, která byla částečně pokryta bílou moukou.

Kolem poledne, kdy bylo slunce nejvýše, těšila se projekce největšího zájmu. Rajesh Mehta hrál na trumpetu v nejvzdálenějším koutu výstavního prostoru, vábíc tak návštěvníky, aby pomalu přistoupili dopředu (40 m) tmou směrem k dírkovému promítání.
              Lidskému oku trvá zhruba 5 minut, než si zcela zvykne na tmu a plně se otevře. Podobně jako u filmového objektivu a jeho clony, člověk ze začátku neuvidí žádný obraz. Ale postupně budeme schopni rozeznat tvary, stropní nosníky, plátna, až nakonec uvidíme veškeré promítání z vnějšího světa UVNITŘ místnosti. Tak, jako se čočka otevírá postupně, naše oči se otevřou světu zahaleném v nejasném světle. Výsledkem je neopakovatelný zážitek.
            Také hra na trumpetu Rajeshe Mehty se pohybovala od prehistorických chaotických zvuků k tónům, krátkým melodiím a k dobře utvořené strukturované hudbě.
           Ve výsledku nám tato instalace v desetiminutovém nebo delším časosběru ukázala jak:
naše oči fungují (a jak vnímáme obraznost)
jak funguje fotoaparát (a ostrý obraz)
jak je tvorba samotná definována a tvarována v čase. Jak je přenesena do našich životů a myslí. Přicházející z denního světla, jdouc do mlhavosti a zpět do světla.
           Jsem velmi vděčný, že jsem měl příležitost vytvořit takovéto dílo, a spolupracovat s lidmi, kteří okamžitě pochopili jeho podstatu.
Pokud by mě kdokoli požádal o vytvoření Camery obscury takové velikosti a dopadu, neváhal bych znovu podobný projekt realizovat.
Camera obscura přináší kontemplativní zážitek pro pro mladé i staré.

Alexander Moust, 2018