Purkyně, Jan Evangelista

*PURKYNOVY VEDECKÉ PRÁCE A OBJEVY
V. KRUTA

Obrázky zvukových vln (1808-1822)
Jako studující "filosofie" v Praze se PuRKYNE pokusil o analýzu zvuku; měril vzdálenost vln na zvukových obrázcích, které fixoval na rozechvěných skleněných destičkách.

Subjektivní zrakové jevy (1818-1825)
Pozdeji, jako medik, PURKYNE studoval různé subjektivní zrakové jevy, tlakové obrazce, svetlostinné obrazce, galvanické obrazce, cévní obrazce (rozvetvení cév ve vlastním oku), obrazce z oslnení, subjektivní pocity ve tme (fosfény), znázornení slepé skvrny, jednotnost zorných polí obou ocí, dvojité videní, neprímé videní, barvoslepost periferních cástí sítnice, PURKYNUV jev (zmena pomerné světelnosti barev pri adaptaci oka na tmu), svetelné stopy, paobrazy.

Postup objektivního vyšetrování oka (1823)
PURKYNE doporučil postup soustavného objektivního vyšetrování oka, v nemž je pozoruhodné predevším využití reflexních obrázku. Plamen svícky se zrcadlí na prední a zadní ploše rohovky a pak na prední a zadní ploše cocky. PuRKYN~ upozornil na možnost užití reflexních obrázku k merení zakrivení rohovky (princip keratometrie a ofthalmometrie) a jejich další využití k diagnostice chorob a vad oka; dále popsal pozorování predního segmentu oka v šikmém fokálním osvetlení a biomikroskopií oka (pozdejší GULLSTRANDUV princip), konecne pozoroval svetélkování oka a ukázal možnost pozorování ocního pozadí za živa, princip ofthalmoskopie zavedené v r. 1850 HELMHOLTZEM, jako metody, jíž zacala nová éra v ocním lékarství.
Vyšetrování kožního povrchu ( 1823)
PURKYNE popsal typy kreseb kožních lišt (základ daktyloskopie), pozoroval též kožní kapiláry in vivo.
Fysiologická praxe ( 1823) PURKYNE zduraznil význam konstituce v lékarství, s níž souvisí rozdíly i mezi zdravými jedinci, a nutnost individualisace ve vyšetrování a v posuzování nemocných. Ukázal též na význam a potrebu preventivního hlediska v lékarství a na úlohu fysiologie v péci o udržení zdraví.
Závrat' - držení tela - udržování rovnováhy (1820-1827) V rámci soustavného studia subjektivních smyslových jevu se PURKYNE zabýval jevy závrati, s nimiž souvisí úzce vnímání prostoru, fysiologie držení tela a udržování rovnováhy. Svalové reakce, pohyby a zmeny napetí svalu (tonusu), jsou kompensacními reakcemi vznikajícími reflexne (mimovolne). Nystagmus - kompensacní pohyby ocní, rovnež mimovolné, objevují se i ve tme (Ize hmatat pres vícka); zdánlivý pohyb okolí. - Závislost smeru zdánlivého pohybu pri postrotacní závrati na poloze hlavy behem otácení (PURKYNUV zákon závrati). Sídlem závrati je hlava, domnele (mylne) mozek. Galvanická závrat a nystagmus - podobné pocity a kompensacní protipohyby lze vyvolat také elektrickým proudem procházejícím hlavou. - Závrat vzniká též omezením krevního proudu v hlave (pozdejší CZERMAKUV pokus?). Morská nemoc - stav podobný závrati. - Pokus o výklad závrati. - Podobné príznaky jako závrat' vyvolávají i poranení mozecku - smer mimovolních závra~ových pohybu závisí na lokalisaci poranení.
Následky pokusných poranení mozku a mozecku ( 1824 -1826) Vetší poranení velkého mozku pusobí ochrnutí a hluboký spánek, ztrátu pameti, ztrátu smyslových schopností (i pri neporušenosti cidel); pohyby jsou zachovány, ale jsou neúcelné. Poranení ctverohrbolí má za následek rozšírení zornice, ztrátu zraku, asymetrii pohybu a závrat, krouživé pohyby. Poruchy hybnosti vyvolává také poranení VAROLOVA mostu. Poranení mozecku vyvolává poruchy hybnosti nikoli však prímou obrnu (paralysu), ale ztrátu souhry; zdánlive neúcelné a nesporádané pohyby jsou projevem závrati, vznikají porušením vnímání prostoru. Smer techto pohybu závisí na lokalisaci poranení: lése pravého laloku vyvolává válení podél dlouhé osy tela doprava, poranení levého laloku opacný pohyb, poranení strední cásti (vermis) válivé pohyby dozadu podél prícné osy tela. Paralela se "zákonem závrati". Následky jednostranného poškození vznikají zvýšením cinnosti druhé strany, posilované "dráždením orgánu hybnosti". MAGENDIE uverejnil podobné nálezy. Mozecek má dva vztahy: 1. k svalovému systému - v animálním živote koordinuje volní pohyby; 2. k vlastnímu mozku - ve vztahu k sensacím a percepcím vytvárí predstavu prostoru:
Zkoušení léku - fysiologická farmakologie (1820-1829) PURKYNE zacal již jako medik zkoušet sám na sobe úcinky léku, nejprve z podnetu prof. PLEISCHLA, aby porovnal úcinky drogy (dávivého korene IPECACUANHY) s úcinky chemicky cisté látky, emetinu (riausea, precitlivelost - vlastne podmínená reakce). Další zkoušení drog navazovalo na jeho výzkum subjektivních zrakových jevu. Digitalis: mžitky pred ocima jako casný príznak intoxikace; Belladonna: vliv na videní, rozlišení úcinku na duhovku a na videní do blízka - duhovka pouze clona; Kafr: vliv na psychické funkce, v malých dávkách stimulující, ve velkých ochrnující (vzrust sebevedomí, snadnost pohybu, rychlé strídání myšlenek a predstav, zmatenost, nakonec bezvedomí. - Narkotické úcinky opia, terpentýnové silice, muškátového orechu, alkoholu. - PURKYNE též pozoroval potencující vliv jedné drogy na úcinek jiné pri podání soucasném nebo krátce po sobe. - Koncepce fysiologické farmakologie - potreba používání fysiologických metod ve farmakologii. Zduraznil dále význam pokusu na vlastním tele na rozdíl od pokusu na zvíreti, zvlášte u léku, které pusobí na smyslové a psychické funkce.
Studie sluchu ( 1824 -1862) Kombinacní tóny (tzv. TARTINIHO tretí tóny - 1824) mají subjektivní puvod; možnost lokalisace rozkmitu na kmitající desce auskultací zvláštním ná strojem (predchudce stetoskopu - 1825). Pozdeji se zabýval lokalisací smeru zvuku, studiem vedení zvuku kostí, možností využití sluchadel (opisthophon?) pro zesílení zvuku u lidí nahluchlých i u vetšiny hluchonemých (1859-1862). Tyto výzkumy mely znacný ohlas.
Vývoj slepicího vejce pred líhnutím (1825-1830) První studium vývoje vejce ve vajecníku pred snesením - objev zárodecného mechýrku (vesicula germinativa, tj. podle pozdejšího zjištení jádra vajecné bunky) a jeho vymizení v dobe ovulace (smíšení s okolní hmotou - cumulus), zmena pomeru jádro: cytoplasma za rustu vajecné bunky; popis podrobností postupu vejce vejcovodem a zmen, které je provázejí (zmnožení peritoneální tekutiny za ovulace, objevení perivilosního prostoru, zmena konsistence žloutku aj.).
Ústrojnost rostlin (1828-1830) Struktura vláknitých bunek prašníku a tvar pylových zrn, vztah struktury k dynamice pružných útvaru, které zpusobují pukání prašníku a rozsívání pylu nebo výtrusu; nová koncepce spojení anatomie rostlin s fysiologií; srovnávací studium, ukazující existenci základních strukturních typu bunek, konstantních a charakteristických pro rod a druh.
Fysiologie lidské mluvy ( 1827 -1865) Rozlišení fonacního ústrojí (hrtan) od resonancních prostor; pokus o trídení rlásek z hlediska artikulacního a akustíckého na základe pokusných studií, hlavne na sobe samém; možnosti využití získaných poznatku k zdokonalení reci a napravováni jejích vad. Casná práce z oboru fonetiky, nemecký rukopis ztracen v berlínské akademii, objeven teprve v r. 1960.
Vnímání prostoru a pohybu (1827 --1853)
PURKYNE rozlišil subjektivni a objektivní zrakový prostor (1827, 1837). Prostorové vnímání jinými smysly (1840, 1853). Vnímání pohybu a možnost znázornení pohybu pomocí phorolytu (1840) nebo kinesiskopu, který PURKYNE opetovne zdokonaloval; predzvest kinematografie.
Drobnohledná skladba živocišných tkání (1832-1845) Mikroskopická technika: príprava zvírecího materiálu - fixace mekkých tkání, dekalcifikace a výbrusy kostí a zubu, mikroskopické tlacidlo, metody rezání préparátu (mikrotom - popsal PURKYNUV asistent A. OSCHATZ), barvení (indigo, tannin - Fe), použití DRUMMONDOVA svetla a daguerotypie v mikroskopii. Hlavní výzkumy a objevy; mikroskopická skladba kuže (potní žlázky a jejich vývody, vztah folikulu vlásku a chloupku k mazovým žlázkám, jejich tvar na kuži bez vlásku - WENDT 1833), kosti (skladba z lamel koncentricky usporádaných kolem HAVERSOVÝCH kanálku, kostní télíska - bunky, kostní cévy - DEUTSCH 1834), chrupavky (MECKAUER 1836), zubu (podrobnosti skladby dentinu a emailu, dentinové kanálky, PURKYNOVA telíska - FRAENKEL 1835), skladba tepen a žil (RÜSCHEL 1836). - Skladba žaludecní sliznice (žaludecní žlázky tvorené zrnécky - bunkami), zrnécková (bunecná) skladba jiných žláz (játra, pankreas, slinné žlázy, hlenové a mazové žlázy, ledviny, varle, nadvarle, slezina, thymus, štítná žláza, lymfatické uzliny). Analogie v elementární skladbe zvírat a rostlin; elementární jednotky u zvírat - zrnécka s jádrem bez zvláštní membrány, u rostlin - bunky opatrené zretelnou bunecnou blánou (1837). Skladba nervové tkáne: nervová vlákna nejsou dutá, v jejich nitru je (PURKYNUV) osový válec (cylindri axis - noveji axon); nervové pletene v mozkomíšních plenách, periostu, rohovce, tepnách, povrchu srdce, serosních blanách útrob, uteru aj. (1839). - Nervové bunky, útvary vyskytující se obecne v nervstvu (v mozecku obrovské PURKYNOVY bunky), útvary funkcne významné: "sbírání, tvorba a rozvádení nervové energie" (1836-37). Poprvé používá termínu "základní hrnota" (1834) a "protoplasma" (1839).
Embryologie (1825-1837) Vývoj slepicího vejce a zárodecný mechýrek (viz shora - 1825); identifikace vesicula prolifera (= jádra) v savcím vajícku s vesicula germinativa vajícka ptacího, proti mylnému názoru BAEROVU (BERNHARDT 1834). Mikroskopické studium vývoje kostí (DEUTSCH 1834), vývoje zubu (RASCHOw 1835) a vývoje genitálii (HANUSCHKE 1837).
Rasinkový pohyb (1833-1836) Všeobecný výskyt v živocišné ríši a u vyšších živocichu i na sliznici vetšiny vegetativních ústroju i v centrálním nervstvu. Popis - rychlé kmitnutí jedním smerem - pomalý návrat; fysiologický význam pohybu tekutiny nebo drobných cástic jedním smerem; výskyt od casných stadií vývoje. Nezávislost na vuli, na nervovém systému, na neporušenosti príslušného orgánu; pretrvává i na malých fragmentech; pusobení místních vlivu fysikálnich (otresy, svetlo, elektrina, teplo, chlad) a chemických (biologické tekutiny, drogy, jedy - vyzkoušeno celkem 55 látek).
Trávení in vitro (1835-1837) Urychlení žaludecního trávení pohyby a zvýšením hydrostatického tlaku, okamžité zastavení peptického trávení žlucí; syridlo embryonálního žaludku neobsahuje žádný trávicí princip. Trávicí princip v žaludku se neruší alkoholem. Kyselina solná se v žaludku tvorí podobne, jako se tvorí ve výtažku in vitro elektrickým proudem (elektrolysou). Za nedostatku kyseliny solné probíhá trávení velmi pomalu, ale také její nadbytek je tlumí - existuje tedy jisté optimum koncentrace HCl pro peptické trávení. Sušenou žaludecní sliznici lze použít k lécení porušeného trávení. - Extrakt pripravený z pankreatu má rovnež schopnost trávit bílkoviny, podobný úcinek má také výtažek ze strevní sliznice.
Funkcní morfologie (1839-1845) Prubeh svalových vláken v srdci (PALICKI 1839, PURKYNE 1845) a v deloze (netehotné a tehotné) s ohledem na mechanický úcinek jejich stahu (KASPER 1840, PAPPENHEIM 1844); zvláštní typ vláken v srdci pod endokardem (PURKYNOVA vlákna - 1839). - Srovnávací studium poctu a prumeru nervových vláken v korenech míšních a mozkových nervu (clovek, skot, ovce a nekolik dalších druhu - D. ROSENTHAL 1845). Zacátek zvláštní nauky "histologické topologie", studující "jakým zpusobem každý ústroj ohledem na svou cinnost z prvotních tkanin zvlášt' složen jest".
Obeh krve a dýchání (1843-1845) Sací síla srdce (vtažení AV chlopní do komory v systole, rozšírení prostory síne a nasátí krve - 1843, NEGA 1851). - Následky pretetí freniku, vliv na dýchání, funkce bránice (HEINKE 1845). Užití spirometru.
Fysiologický podklad bdení a spánku (1846-49) Zvírata, jimž se odstraní prední mozek, upadají do stavu podobného trvalému spánku (FLOURENS 1822, PURKYNE 1824). Bdení a udržování vedomí závisi na soucinnosti jednotlivých oddílu mozku, udržuje se "nervovým proudem" (tj. proudem nervových vzruchu) z periferie k prednímu mozku a jeho prerušením vzniká spánek (mylne predpokládá prekrvení basálních ganglií a stlacení vláken v capsula interna). Hypnosu (animální magnetismus) a podobné jevy (tehdy záhadné) je treba rešit na prírodovedecké základne. - Zabývá se opetovne otázkou snu, pokouší se o jejich klasifikaci, ukazuje na jejich návaznost na psychickou cinnost za bdení a na jejich vztah k ruzným zevním smyslovým podnetum, na než psyché reaguje odchylným zpusobem než za bdelého stavu; upozornuje na jistou podobnost snení s nekterými psychosami.
Varia PURKYNE svými pracemi, mimo fysiologii, morfologii a psychologii, zasáhl i do anthropologie (napr. konstrukcí goniometru, klasifikací kreseb papilárních linií), botaniky (viz shora), zoologie (studie o korenonožcích 1855, o babím léte 1855-6 aj.). Nové pojetí fysiologie V dobe, kdy ve strední Evrope prevládalo romantické pojetí fysiologie, jako nauky prevážne spekulativní nebo jako "oživené anatomie" (anatomia animata), PURKYNE pojímá fysiologii jako prírodní vedu vycházející z pozorování a pokusu a navazující na poznatky fysiky a chemie. Svuj systém fysiologie formuluje r. 1827. Prednášky doplnuje už od r. 1824 experimentálním kolegiem a od r. 1831 usiluje o zrízení samostatného fysiologického ústavu. To se mu podarí teprve po 8 letech. Vratislavský fysiologický ústav otevrený r. 1839 je príkladem a vzorem, který postupne následují všechny university sveta. PURKYNOVO pojetí fysiologie jako pokusné prírodní vedy a prosazování potreby zrizování samostatných fysiologických ústavu se považuje za jeho nejvetší zásluhu v jeho vedním oboru. Jeho príklad rychle následovaly i jiné teoretické obory.
zpět