Onda používá kazetový rekordér Walkman k nahrávání terénních nahrávek a od roku 1988 je ukládá do  zvukového deníku. Jsou to jeho osobní vzpomínky, nikoliv pouhé zvuky. Během představení „Cassette Memories“ obsluhuje kazetové přehrávače, re-konstruuje a míchá terénní nahrávky do nového kontextu, v němž osobní zvukové vzpomínky metamorfují v rituál. Re-kontextualizace zvukových záznamů osobního života postupně odkrývá proces, v němž stopa minulé události ztrácí původní význam a odhaluje strukturu lidské paměti.

"Cassette Memories" je site-specific událost. Zjistil jsem, že moje hudba je nejsilnější, pokud zní v prostorách, jako jsou staré budovy, opuštěná továrna, staré divadlo, dokonce na rohu ulice, všude tam, kde kde je ukryto několik vrstev paměti. Je to zvláštní rituál: snažím se extrahovat a zároveň abstrahovat něco z toho, jak naše paměť pracuje. Přehrávám fragmenty nahrávek osobních vzpomínek v prostoru, který je nasycen pamětí někoho jiného. Výsledek je sice neviditelný, ale můžete prožít okamžik, kdy "živé vzpomínky" probouzejí cosi jako ukrytou paměť místa."
Aki Onda

---

Hudebník, performer a kurátor Aki Onda se narodil v Japonsku, žije v New Yorku.  Svůj osobní zvukový archiv používá jako zdroj pro skladby, performance a audiovizuální instalace. Onda často spolupracuje s filmaři, vizuálními umělci, hudebníky a choreografy jako jsou Ken Jacobs, Michael Snow, Paul Clipson, Raha Raissnia, Takashi Makino, Daisuke Yokota, Maxime Rossi, Anne Lockwood, Loren Conners, Alan Licht, MV Carbon, Che Chen, Tashi Dorji, Noël Akchoté, Jean-François Pauvros, Jac Berrocal, David Toop, Rie Nakajima, Akio Suzuki, Nao Nishihra, Toshio Kajiwara a Takao Kawaguchi. Vystupoval v The Kitchen, MoMě, PS1 MOMA, ISSUE Project Room, Blank forms, ICA Philadelphia, REDCAT, na Časovém festivalu umění, Obrazovém festivalu, Novas Frequências, dokumenta 14 a dále v Musée du Louvre, Palais de Tokyo, Fondation Cartier a Prinesences électronique.

---

Připravily: GHMP a nadace Agosto Foundation