V Praze bylo v 17. století devět synagog. Uprostřed libeňského gheta stála Stará synagoga založená roku 1592. V roce 1770 byla přestavěna. Opakované povodně na Vltavě ztěžovaly její využití a v roce 1862 bylo rozhodnuto postavit synogogu novou. Základní kámen byl položen 23. října roku 1846 a v roce 1858 byla stavba vysvěcena a sloužila libeňské židovské obci. Během nacistické okupace byla synagoga zrušena a přeměněna na skladiště konfiskovaného majetku židovského obyvatelstva. Po válce stavba dále chátrala s sloužila dál jako sklad. V květnu roku 1995 vzniklo Sdružení Serpens a začalo využívat prostorů Nové Libeňské Synagogy pro umělecké projekty na hranici žánrů. Od roku 2003 rozšířilo své aktivity o divadelní činnost.
Instalace Absent friends reflektovaly pohnuté dějiny budovy a paměti. Název je odvozen od Múzy dějepisectví a bohyně Kleió (Clio, Κλειώ, tj. Oslavující) dcery nejvyššího boha Dia a bohyně paměti Mnémosyné.
Ve spolupráci s Nadací Hermit bylo v letech 1996 až 2000 uspořádány vedle výstavy CLIO, také sólová výstava Maxe Streichera, audiovizuální instalace Michala Krondla a zvuková instalace Mario van Horrika a Petry Dubach. Spolupráce: Martina Pachmanová
Shelagh Wakely (1932 - 2011) byla spolu s umělci jako je Richard Deacon, Shirazeh Houshiary, Barry Flanagan a Anish Kapoor důležitou součástí britského sochařství 80. let. Její dílo zahrnuje sochařství, instalaci, kresby, tisky a video a v Británii byla průkopníkem umění instalace. Wakely se narodila v Madingley v Cambridgeshire a většinu mládí strávila v Keni, kde její rodina žila privilegovaným koloniálním životem. Do Anglie se vrátila kvůli studiu zemědělství jako teenager, ale rychle se začala zajímat o výtvarné umění a studovala malbu a sítotisk na Chelsea College of Art (1958-1962). Wakely potom v 60. letech pracovala jako textilní a oděvní návrhářka, ale tvůrčí stipendium na Royal College of Art (1968-1971) ji přivedlo k sochařství. První samostatné výstavy měla v londýnské Serpentine Gallery (1977); v ICA, (1979) a v John Hansard Gallery v Southamptonu (1982). Tyto výstavy upevnily její jméno mnohostranné umělkyně: tvořila instalace, sochy, kresby a obrazy. Pozdní důležité výstavy zahrnují Britskou školu v Římě, 1991, v IKON Gallery v Birminghamu, 1992; v Museu do Acude v Rio de Janeiro, 1993; nebo venkovní instalace Rainsquare v South London Gallery v roce 1994 a v Angel Row Gallery v Nottinghamu, 2002.
Sharon Kivland (USA, 1955) je vizuální umělkyně, pedagožka a kurátorka, žije a pracuje v Londýně a ve městě Pleslin v Francii. Kromě uměleckých aktivit a kurátorství se zabývá teoretickým výzkumem a výukou umění na univerzitě v Sheffield Hallam University a je Research Associate v Centru pro freudovskou analýzu a výzkum v Londýně. Od roku 1979 se účastnila mnoha samostatných a skupinových výstav v Evropě a Severní Americe. Jejím hlavním médiem je barevná fotografie. Další oblastí jejího zájmu jsou předměty z kovu, kůže, látky, skla, zrcadel a podobně. Tyto dva přístupy lze kombinovat; a v obou je často doplňujícím prvkem psaný text. Ve své práci Kivland zkoumá to, jak jsou naše životy řízeny systémy, které se navzájem doplňují, překrývají a vzájemně si protiřečí, zatímco soustavně procházejí obdobím změn. Zahrnují oblasti jako jazyk, gender, čas / prostor, umění, filozofie, politika, příroda, historie, ekonomika. Její přístup je zaměřen na identitu ženy a jejího těla.
Ron Haselden (narozen 1944 v Gravesendu) je britský intermediální umělec, žije střídavě v Londýně a v Plouër-sur-Rance v Bretani. Pracuje často se světlem, zvukem, filmem a videem, jeho realizace jsou součástí architektonických projektů. Získal stipendium Andrewa Granta pro studium sochařství na Edinburgh College of Art (1961-66). Řadu let vyučoval sochařství na katedře výtvarného umění Univerzity v Readingu, akademii Chelsea a na akademii Slade v Londýně. Na počátku sedmdesátých let na univerzitě v Readingu založil katedru multimédií (film, video, socha a instalace). Haselden získal stipendium Sargant Fellowship pro pobyt na Britské škole v Římě, obdržel ocenění a granty od řady institucí, jeho práce jsou zastoupeny v mnoha soukromých a veřejných sbírkách (mezi jinými The Arts Council of Great Británie, Cena Lorne, Nadace Hamlyn, Nadace Esmée Fairbaim, Nadace Estery Fairbaim, Nadace Henryho Moora, Britská rada, Program RSA pro architekturu, Alliance Française, Conseil Général Côtes d'Armor a Fond francouzského umění (FRAC) v Brétagni, Bibliothèque nationale de France, etc). Tématem většiny jeho soch je světlo. Trojrozměrné práce se pohybují od komorního měřítka až po monumentální performance zahrnující až 400 účastníků a byly realizované v mnoha evropských městech. Některé jeho světelné plastiky jsou permanentně umístěny ve veřejném prostoru Velké Británie, jiné realizace jsou koncipovány pro galerie, nebo pro krajinu
