Na jméno Francis Amadeus Gianinni jsem narazil v roce 1993 v Amsterodamské univerzitní knihovně, když jsem si dělal rešerše o Athanasiovi Kircherovi a Johanu Amosovi Komenském. Miloš Vojtěchovský, 2017

V roce 1959 publikoval Američan Francis Amadeus Giannini (autor, o němž se objevuje málo věcných stop) podivnou knihu nazvanou Světy za póly. Předestřel zde svou teorii, že země je spojena s měsícem a planetami nějakými spojnicemi, nebo mosty. Myšlenka propojeného vesmíru jej údajně napadla na procházce v lesích Nové Anglie v říjnu 1926 a obrazy k němu dospěly díky extrasenzorickému vnímání (ESP). Toto prozření bylo tak působivé, že (zejména pro potenciální mecenáše – se cítil jako "nový Kolumbus", který hledal svoji královnu Isabelu. V knize citoval a vyložil si po svém, rozhlasové hlášení admirála Byrda z arktické základny z února 1947: ‘Chtěl bych spatřit ty světy za pólem. Ony krajiny jsou středem velikého neznámého".

Josua Buhs: Francis Amadeo Giannini as a Fortean

Kniha byla přivítána hlavně ze strany amerických zájemců o UFO a okultní praktiky Třetí říše, ale například členové mezinárodního klubu Forteánů (do kterého se Gianinni v Oregonu v roce 1944 přihlásil) byli spíš nedůvěřiví. Zejména ohledně zacházení s fakty a použití metod, které Giannini v knize užívá. Dokonce potenciálně sympatizující dějepisci jako jsou Walter Kafton-Minkel (Podzemní světy – Subterranean worlds, 100,000 Years of Dragons, Dwarfs, the Dead, Lost Races &​ UFOs from Inside the Earth, 1989), nebo Joscelyn Godwin (ARKTOS: THE POLAR MYTH IN SCIENCE, SYMBOLISM AND NAZI SURVIVAL, 1993) poukazují na jeho celkově nesrozumitelný a zmatený styl a na nedbalost, jako byla například záměna Byrdových výprav na severní a jižní pól. Gianinniho pokusy popsat, jak vlastně souvislý vesmír vypadá (je to obrovská kobliha, nebo moebiova páska?) považují za matoucí.