Athanasius Kircher (2.5.1601 nebo 1602, zemřel 27. nebo 28. listopadu 1680) byl barokní jezuitský učenec a dobrodruh. Zabýval se vším a zajímal se skoro o cokoliv, co bylo zázračné a dosud neprozkoumané. Stopu jeho aktivit najdeme v dějinách orientalistiky, lingvistiky, geologie, vulkanologie, optiky, akustiky, hudební kompozice, magnetismu, kosmologie, nebo lékařství. Je autorem jedné z prvních prací o egyptských hieroglyfech a právem uváděn jako jeden ze zakladatelů egyptologie. Nechal se spustit do kráteru soptícího Vesuvu pozoroval pomocí mikroskopu mikroorganismy a předpokládal, že jsou příčinnou moru a navrhl jak zabránit šíření nakažlivých chorob. Kircher je srovnáván pro svou vynalézavost a šíři zájmů s Leonardem da Vincim, na rozdíl od něho byly Kircherovy metody často spekulativní, metafyzické, někdy až patafyzické. Současníky byl obdivován jako jeden z největších evropských vědců sedmnáctého století.

S příchodem osvícenství bylo jeho dílo a osobnost rychle zapomínány, s vyjímkou hudební teorie, ale v druhé polovině 20. století bylo znovuobjeveno, rehabilitováno. Oceňovali jej Edgar Allen Poe, Jorge Luis Borges, Italo Calvino, Umberto Eco; Marcel Duchamp, Giorgio De Chirico a další. Australský historik vědy P. Conor Reilly vydal už v roce 1974 knihu "Kircher S. J.: Master of a Hundred Arts, 1602-1680", Edward. W. Schmidt jej pokládal za "posledního renesančního člověka", historička Paula Findlenová za „prvního vědce, který dosáhl světového věhlasu“ (Paula Findlen, The Last Man Who Knew Everything, 2004), Joscelin Godwin poukázal na Kircherovu snahu o univerzální vědění - srovnatelnou s Janem Ámosem Komenským (Athanasius Kircher's Theatre of the World: His Life, Work, and the Search for Universal Knowledge, 2015) Joshua Foer založil v roce 2002 "Vědeckou společnost Athanasia Kirchera", David Hildebrand Wilson Kircherovi věnoval svůj projekt Musea jurské technologie v Los Angeles a v Hagenu.

Život

Kircher se narodil v roce 1601 ve městečku Geisa poblíž Fuldy. Tato oblast se v latině označovala jako Buchonia, proto byl někdy nazýván Bucho, Buchonius anebo Fuldensis. Byl nejmladší z devíti dětí, studoval na místní jezuitské koleji, v roce 1618 vstoupil do semináře a u místního rabína se učil hebrejsky. Potom studoval filosofii a teologii na univerzitě v Paderbornu, v roce 1622 musel utéct před protestantskými vojsky. V Heiligenstadtu pak vyučoval matematiku, hebrejštinu a syrštinu, začal se zajímat o fyziku a režíroval sérii ohňostrojů a pohyblivých obrazů, které předvedl při arcibiskupově návštěvě. V roce 1628 byl vysvěcen na kněze, stal se profesorem etiky, matematiky, hebrejšiny a syrštiny ve Würzburgu. První vědeckou práci_Ars Magnesia_, (věnovanou magnetismu), publikoval v roce 1631. Z Německa musel znovu utéct před válkou na papežskou univerzitu v Avignonu. V roce 1633 byl povolán k habsburském víděňskému dvoru jako matematik. Posléze odešel do Říma, kde strávil zbytek života. Od roku 1638 vyučoval matematiku, fyziku a orientální jazyky, zkoumal malárii a mor. shromáždil sbírku kuriozit a starožitností Museum Kircherianum, které sídlilo v Jezuitské koleji ve Vatikánu .

Dílo

Publikoval víc než 40 vědeckých spisů z nejrůznějších vědních oblastí. V dnešní době je patrně nejznámější Oedipus Aegyptiacus, monumentální egyptologická práce, kterou otevřel tuto vědní disciplínu. Nepodařilo se mu sice správně hieroglyfy rozluštit (dokázal to až Jean-François Champollion) a v jejich interpretaci se v mnohém mýlil, ale jeho význam pro egyptologii je nesporný. Zajímal se o Čínu, pokusy, aby tam byl vyslán jako misionář, nebyly úspěšné. Nicméně vydal encyklopedii China Illustrata, kde shromáždil křesťanské informace o této zemi. Věnoval se také geologii (své poznatky o formování země shromáždil ve spise Mundus Subterraneus), medicíně (vyznačoval se moderním přístupem k chorobám, navrhl hygienická opatření proti šíření chorob, ve spise Scrutinium Pestis z roku 1658 pod vlivem pozorování mikroskopem napsal, že nemoci jsou způsobeny mikroorganismy v krvi), optice a zejména projekci obrazů (laterně magice), akustice a hudbě, astronomii a projektu univerzálního jazyka (ve spise Phonurgia nova z roku 1673).

V roce 1666 získal Kircher kopii Voynichova manuskriptu, kterou mu poslal pražský lékař Jan Marcus Marci, který doufal, že Kircher ji jako odborník na orientální jazyky bude schopen rozluštit.

Athanasius Kircher - Oedipus Aegyptiacus ke stažení v pdf ZDE!

© Zpracoval: Dov (fr. דוב,L.·.Z.·.S.·.), Lóže u Zeleného Slunce, Jihlava 1/2017