Instalace a performance s upraveným elektronickým zařízením.

V odloučenosti Centra pro metamedia Plasy se umělecké společenství spoléhalo na technologie, aby mohlo být připojeno a mohlo komunikovat s okolním světem. Někteří z umělců se také ve své práci spoléhali na nejrůznější současné technologie (powerbooky, videoprojektory a tak dále). Naopak v samotném prostoru CMM bylo k dispozici hodně zastaralých komunikačních technologií.
Kolaborativní instalace / performance Gail Pickering a Stephanie Syjuco "Miluji technologie a technologie milují mě" byla inspirována přímo touto situací v centru CMM. Pokusily jsme se prozkoumat aktuální projevy závislosti člověka na technologiích - na nástrojích, které potřebujeme ke komunikaci, pro svoje sociální postavení, zkoumala jsem postfunkčnost zastaralých technologií a nových jazykových struktur vyplývajících z komunikačních procesů.
Technologie a stroje formují lidské tělo a pohyb podobným způsobem, jako my používáme ruce při jejich tvarování. Od ohnutého zápěstí pro ťukání na klávesnici, po usazení se na sedadlo auta, se naše těla stávají spojená a syntetizovaná  se stroji, stejnou měrou jak je využíváme my. Lidský hlas je upravován, protože pak rychleji cestuje telefonním kabelem a digitální počítačová písma se stávají standardním nástrojem naší komunikace.
Tak jak komunikujeme s jinými lidmi prostřednictvím telefonu, e-mailu a faxu, streamování, rozhlasového přenosu, nebo přehrávání zaznamenaného zvuku, se učíme také rozumět pípání a blikání strojů, vnímáme je jako komunikační signály: naznačují nám, že jim dochází baterie, hlásí chybu systému a celkový stav operačního systému. Takový způsob komunikace naznačuje, že se musíme naučit jejich jazyk a vzorce podobně, jako jsme původně vytvořili ten jejich.
Podlahu v malém pokoji v prelatuře jsme pokryly zeleným kobercem s bílými pruhy a umístily jsme tam asambláž vytvořenou z přístrojů a elektroniky. Instalace recyklovala zastaralé přístroje - a obnovila jejich novou funkci, proměnila je novou vizuální a zvukovou estetikou: starý Macintosh II byl maskován jako nový iMac - snad nový objekt něčí touhy; nefungující cívkový magnetofon vydával jen zvuk otáčejícího se mechanismu. Tyto přístroje byly kombinovány s high-end současnými nástroji jako: powerbook, pagery, nebo CD přehrávače. "Ručně vyrobené" a nefunkční součástky (např. mobilní telefon vyrobený z polystyrénu) napodobovaly a propojily se se "opravdovými" přístroji.
Nadřazenost zraku současné kultury doprovází úvahy o zvucích každodenosti. Je to univerzální jazyk, který považujeme za samozřejmý. Zvuky propojených kabelů i elektromagnetického vlnění jsou zvuky, které si spojujeme se situací osamělého uživatele. "I Love Technology ..." zpracovává tyto zvuky, násobí je do hudebního scénáře: před-nahrávání, živé nahrávání a přehrávání, živý mikrofon - vše bylo zesíleno a spojeno do přílivových vln chaotického šumu světa komunikačních technologií, do kakofonické symfonie mechnických hlasů, hledající svého posluchače.
Představení bylo živě přenášeno mini FMvysílačkou do bezprostřední blízkosti kláštera - policejní auto se zastavilo - možná kvůli něčemu divnému, co náhle zaznělo z jejich autorádia. Za chvíli zase odjelo.

Seznam různých použitých médií:

• 1 vizuálně upravený Macintosh II
• 2 magnetofony
• 1 diaprojektor
• 2 Macintosh G3 Powerbooks
• 1 nefunkční gramofon
• 2 zesilovače
• 1 Diskman
• 2 minidisc přehrávače
• 1 FM radio vysílačka 
• 2 Marantz kazetový rekordér
• 1 kazetový player/rekordér
• 3 reproduktory
• 1 mixpult
• 2 mikrofon/amps
• 1 pager
• 1 mobilní telefon
• 1 digitální budík
• 2 LEDky na kolo

nábytek a světla

• nalezený regál,
• plastikové pytle,
• barevná izolační páska,
• lepicí páska,
• zelený koberec z instalace Martina Kippenbergera Happy End of Franz Kafka Amerika

Pickering/Syjuco 

---

Gail Pickering je britská vizuální umělkyně, žije a pracuje v Londýně. Její dílo je založené na čase, využívá pohybující se obraz, performance a texty. Klíčovým prvkem je pro ni využití historického materiálu, a to nejen jako přímé apropriace, ale i v jeho vzhledu, zachyceném v hlase, mimice, přerušení a prostřednictvím různých protagonistů, s nimiž pracuje ve videích a vystoupeních. Napětí mezi pohyblivým obrazem a reálnou přítomností nastoluje prvek nestability, který nás v její práci staví do časové a prostorové  přítomnosti. Gail absolvovala Goldsmiths v roce 2001. Přednáší na Slade School of Art, Královské akademické škole, Edinburské vysoké škole umění, na Ruskin School of Art v Oxfordu. V současné době je externí pedagog v programu MFA na Glasgow School of Art.

Vystavovala na British Art Show 7, Hayward Gallery, ICA, Londýn a Arnolfini, Bristol. Od roku 2008 vystavovla v galeriích a muzeích včetně: Tate Modern; Galerie South London; Centrum současného umění ve Vilniusu, Magasin Center for Contemporary Art v Grenoblu, Kunstverien Stuttgart, Královská akademie umění v Londýně. V roce 2013 získala filmovou cenu Film London FLAMIN za film který vznikl s podporou ICA a Channel Four. Významné sólové výstavy v La Ferme Du Buission v Paříži a ve středisku BALTIC Centre for Contemporary Art v Gateshead 2014-2015.