Abyste se mohli dotknout života, nebo tvořit, nebo upravit divadlo, je třeba rozbít jazyk;  je nutné uvěřit, že takový čin by měl zůstat posvátný, případně soukromý.

Je důležité si být vědom, že něco takového nedokáže každý a že je třeba se na to připravit.
To mě přivedlo k tomu, abych odmítl veškerá lidská omezení a nebral ohled na hranici toho, čemu říkáme realita.

Je třeba uvěřit v podstatu života obnovovaného v divadle, kde člověk ovládne to, co ještě neexistovalo, a co je možné uvést do života.

Vše, co neexistuje, nevznikne, dokud se nevyrovnáme s životem a s běžnými nástroji.

Když řekneme život, musíme si uvědomit, že to není otázka života uznaného na základě vnějších faktů, ale druh křehkého a pohyblivého domova, jehož formy se vzájemně nedotýkají. A pokud je dnes ještě něco ďábelského a opravdu zlého, je to spíše zaostalost uměleckých forem, než mučení obětí...

Hilary Vexil:
Henriette Reensma, Peat Moss, Eric Leaven,

(plus Jochum Hartz, Milou Veling)

---

Hilary Vexil byla divadelní skupina, aktivní začátkem 90. let, která byla spřízněná s uměleckou komunitou sídlící v squatu v "Graan Silo" v Amsterodamu.

Divadlo SILO
Koncem roku 1991 vznikly v uměleckém squatu Graan-Silo komunitní aktivity, živené společnou energií všech zúčastněných. Víc než dnes [v roce 1996] šlo o prostor, který byl sociálně a skutečně otevřený. V prosinci roku 1993 došlo k pravidelným veřejným uměleckým akcím a "rave". Vznikla zde "Silo galerie", Milou a další založili "Silo-Theater" a začali připravovat každoroční festival "Parade".