Irena a Vojta Havlovi koncertovali na symposiu v Plasech a vedle toho připravili program v Míčovně Pražského hradu, na němž vystoupili někteří umělci, zejména hudebníci, kteří přijeli do Plasů.
Irena Havlová (narozena 26. 5. 1959, Rychnov nad Kněžnou) vystudovala Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (1984) a již při škole se začala věnovat hudbě. Vojtěch Havel (narozen 19.5. 1962, Praha) vystudoval Státní konzervatoř v Praze obory violoncello a klavír (1984). Hudbě se věnoval i nadále se svou manželkou Irenou Havlovou a forma jejich spolupráce byla natolik těsná a harmonická, že se nadále dá hovořit již pouze o manželech Havlových jako o jednolitém uměleckém subjektu.
Počátek jejich spolupráce začal v polovině 80. let, kdy vznikla formace Capella Antiqua e Moderna. Sdružení provádělo díla evropské klasické hudby od renesance až po současnost a Havlovi zde s úspěchem rozvíjeli svoje nevšední pojetí tradičních i novodobých skladebných technik a interpretačních postupů. Formace zaujala široké publikum posluchačů a Havlovi se velmi dobře zapsali u kritiky. První období jejich tvorby ukončuje rok 1990, kdy intenzivně spolupracovali s Oldřichem Janotou (LP Oldřich Janota, CD Mezi vlnami, MC Neviditelné věci) a započala nová etapa jejich samostatné tvorby.
V první polovině 90. let manželé Havlovi postupně třikrát navštívili Indii a inspirováni její lidovou a duchovní hudbou vytvořili autorský komplet 4 CD (Agni, Maha Rudra Yagya, Sri Maháprabhuji Bhajans, Sri Mádhavánanda Bhajans). Na téma duchovního života Indie také natočili 4 autorské filmy (Agni, Maha Rudra Yagya, Pushkar a Kumbhamela). Ve filmových projektech i nadále pokračovali a výsledkem jejich práce byl hudebně vizuální projekt Tajemná gamelánie (režie Viliam Poltikovič). Na poli kinematografického umění se Irena a Vojtěch Havlovi v průběhu následujících let prezentovali ještě několikrát, např. hudbou ke 2 celovečerním filmům Cesta pustým lesem Ivana Vojnára, Hranice stínů Martina Millera a Otec Lukáše Hanuláka. Kromě těchto titulů se autorsky podepsali i pod celou řadu dalších krátkometrážních a dokumentárních snímků. Dále také do jejich tvorby spadá velké množství scénické hudby k televizním či divadelním inscenacím širokého žánrového zaměření.
Od roku 1990 počali Havlovi tříbit svůj osobitý hudební výraz a výsledkem těchto hledání je řada profilových CD (Malé modré nic, Tajemná gamelánie, Háta H., Hudba ticha, Něžně ke světlu). Ve 2. pol. 90. let Irena a Vojtěch Havlovi nadále pracovali na svém originálním hudebním výrazu a vyústěním jejich spolupráce bylo několik dalších zajímavých projektů, které vzbudily ohlas doma i v zahraničí (Marnost křídel, Den v Benediktu, Jako motýl na tvé dlani, Tvá zlatá loďka, Smyčcem). Intenzivní koncertní aktivita je v tomto období zavedla do mnoha koutů Evropy, Kanady i USA. Společně s avantgardními výtvarníky a divadelníky Petrem Niklem a Janou Svobodovou se v rámci představení Slunovrat podívali i do Afriky a Japonska.
Na své dlouhé umělecké dráze spolupracovali s celou řadou vynikajících tuzemských i zahraničních osobností jakými jsou bubeník Alan Vitouš, kytarista Tony Ackerman, flétnista Jiří Stivín, hráč na šakuhači a další zejména japonské hudební nástroje Vlastislav Matoušek, ale také tanečníci Karel Vaněk a Eva Černá či výtvarník Radek Pilař.
Díky skutečně mimořádné dávce univerzality, jejich vytříbenému projevu a originalitě jejich tvorby bývají Irena a Vojtěch Havlovi pro snadnější orientaci čas od času přiřazováni k některým rozmanitým hudebně stylovým proudům. Dlouhé meditační plochy jejich hudby inspirované východním myšlením i ona elektrizující forma komunikace umělců při živých vystoupeních má za následek to, že sama kritika neví, kam přesně jejich tvorbu zařadit. Výrazový rozptyl používaných vyjadřovacích prostředků bývá totiž u manželů Havlových ve většině případů natolik rozmanitý, mnohotvárný a hlavně neustále se proměňující, že jakýkoliv pokus o alespoň rámcové slovní zachycení podstaty jejich muzikantského dialogu za konkrétní skutečností nutně pokulhává. Jejich hudba v sobě nese nádech poetičnosti a inspirace neevropskými kulturami je v ní velmi patrná. Ve svých kompozicích využívají rozmanitých hudebních nástrojů (violoncello, klavír, viola da gamba, zvony, tibetské mísy aj.). Manželé Havlovi berou svou uměleckou tvorbu jako poslání a svou hudbu jako dar, kterým předávají mírumilovné duchovní poselství.
