Po několik desetiletí se zabývám zkoumáním zvuku ve vztahu k architektuře (fyzické a psychologické) a k "místu". Často používám různé "rozšířené techniky" k tomu, abych odkryl zvukovou texturu nad a pod spektrem lidského sluchu nebo abych přesunul pozornost na vliv myšlení při konstrukci percepčních vzorců.
Součástí mého výzkumu je neustále přehodnocování vlastních přístupů a konceptů poslouchání. Slyším čistě, co slyším, nebo jen to, o čem si myslím, že bych měl slyšet? Jak ti, kdo se zabývají lokálně specifickým zvukem ostatním mohou předat zkušenosti místa nebo situace, a nikoliv jen využívat dostupnou technologii zprostředkující nějaký  "specifický materiál"?
Takové otázky (spolu s mnoha dalšími tématy týkajícími se zvuku, akustiky a místa) nebyly nikdy důležitější než dnes. Techniky slyšení mají rostoucí dopad na způsoby našeho propojení (nebo naopak odcizení) od místa a od širšího prostředí. Zvukové umění se dnes stává rostoucí měrou závislým na různých hierarchiích - nicméně samotný akt naslouchání jako jeden ze základních lidských počitků - se děje mimo veškeré rámce, sloužících k tomu aby umělecka praxe  byla formalizována.
Můj neformální příspěvek čerpá z probíhajících projektů a výzkumů: jaký vliv mají naše smysly na naše vnímání místa? A jaké jsou možnosti pro jeho subjektivní a sociální reflexi? Podle mne zde klíčovou roli hraje proces setrvání, intuice a případně moment odstupu  od těchto prožitků. Tyto projekty mi nabídly velice intenzivní zvukový, tvůrčí zážitek a také o povaze konstruktů, bránících prožívání konkrétních míst. Jde o projekt "Design a detaily proluk" zkoumající vztah mezi architekturou a domácnostmi a projekt "Soli" - zaměřený na zaznamenávání chvění budov, rezonujících působením hudby prováděné podle partitur, které jsou zároveň zachycené rozšířenými technologiemi.
Choreografie vnímání přibližuje mapování v prostoru mezi vnitřním procesem a  nepředvídatelným, expanzivním působením vnější situace - fyzického prostoru.

---

Mezi díly Jeze rileyho Frenche najdeme skladby se zvukem tajících ledovců v Dolomitech, zvuk mravenců hodujících na spadlém ovoci, vibrace Tate Modern, infrazvuk domácností po celém světě, tajících islandských ledovců a tonální rezonance přírodních a lidských objektů v krajině. Mezi jeho novější projekty a průzkumy patří „design a detail prostoru mezi budovami“ v Japonsku a “salts”. French praktikuje intuitivní skladbu, terénní nahrávky, improvizaci a fotografii. Víc než tři desetiletí projevuje zalíbení v detailech a jednoduchosti a emocionální reakce na různá místa a situace. Kromě koncertů, výstav a instalací French přednáší a vede workshopy - s Chrisem Watsonem a sám - po celém světě. Jeho specializované mikrofony používá široké spektrum zvukových umělců, hudebníků, zvukových designerů a organizací. Působí také jako pořadatel vystoupení, vede vydavatelství věnované zvukovým instalacím a zin Verdure engraved. V posledních letech se věnuje French dlouhým nahrávkám, ve kterých snímá zvuky povrchů, prostor a situací a rozvoji konceptu fotografických partitur a „partitur k poslechu“, které byly prezentovány v řadě publikací a výstav.

Vystavoval a vystupoval s Yoko Ono, David Bowie, Pauline Oliveros, Chris Watson, Jana Winderen, Alvin Lucier, Annea Lockwood, Ryuchi Sakamoto, Stars of the Lid, Jeremy Deller, Sarah Lucas, Brian Eno, Signe Liden, Sally Ann McIntyre, etc.; v galeriích The Whitworth Gallery (Manchester), Tate Modern a Tate Britain, MOT Museum of Contemporary Art, Tokyo, Artisphere. V roce 2017 French pracoval pro město Hull - City of Culture (Height of the Reeds a North Atlantic Flux).