Tři stádia svíčky:
1. svíčka stojí na vrcholu světla
2. svíčka je se světlem v rovnováze
3. světlo pohlcuje svíčku
Svíčka jako symbol kontemplace a intimity se vztahuje k duchovnímu životu těch, kteří zde žili a nalezli zde své poslání.
Jitka Svobodová, 1993

---

Jitka Svobodová (1941) studovala na Akademii výtvarných umění v Praze, kde v roce 1967 absolvovala ateliér malby a v roce 1976 ateliér restaurování. V letech 1991 –2012 působila jako profesorka ateliéru kresby na AVU v Praze. Po rané malířské etapě se od sedmdesátých let věnuje médiu kresby. Inspiruje se běžnými předměty každodenního života (jako jsou například žebřík, prkna, stočené dráty, žárovka). Kresby Jitky Svobodové jsou plošné, bez tradičního pojetí lineární perspektivy.  Podoba předmětů je redukována na minimální zobrazení bez emocí a exprese.
Důležitou součástí Svobodové tvorby jsou prostorové objekty. Objevují se od roku 1974 a provázejí autorčinu kresebnou tvorbu doposud. Jsou to subtilní díla, tvořená z nepříliš trvanlivých fragilních materiálů. Jemnou drátěnou kostru Svobodová obaluje tenkou vrstvou tenkého papíru. Ten je kolorován jasnými barvami (modrá, zelená, červená, žlutá). Svobodová o svých objektech říká, že to jsou vlastně takové kresby v prostoru. Námětově se  vztahují k přírodě (Strom ve větru) nebo k denní věcné realitě (Zaváté okno, Dveře). Koncem 70. let a na počátku let 80. vytváří objekty zaznamenávající efemérní jevy a přírodní děje (série svíček s plamenem, Slunce). V poslední době jsou to zvláště čistě drátěné objekty mraků, které jsou tvořeny několika liniemi drátu. 
Její zájem o zachycení všedních, až banálních předmětů krajně minimální trvá. Vždy se jedná o kresby s tlumenou nebo monochromní barevností. Předměty spočívají v tichém, nehybném, vzdáleném a metafyzicky působícím prostoru. Kolem roku 2005 se Svobodová vrátila ke kdysi již zkoumané tématice: a to k pomíjivým jevům přírody. Tak se v kresbách objevuje snaha zachytit kouř nebo mraky.