K nejistým obzorům - zvuková ekologie: krajina/kolaps/umění

diskuze a prezentace
1.října 2019, od 18 hod
Dům U Kamenného zvonu
vstup volný

Projekt

Sonic Circuits

Místo

GHMP

"Když nasloucháte poškozené zvukové krajině … uslyšíte společenství [života] které prodělalo změnu, společenství, kde některé druhy už vyhynuly, některé ztratily svoji původní niku, jiné byly donuceny vyhledat nový prostor. Některé hlasy zmizely docela, jiné jsme donutili žít v krajině, ve které narůstá nesoulad."
Bernie Krause

 

Program mezinárodní konference MURMURANS MUNDUS: Sonic Ecology and Beyond, připravená Fakultou umění a Designu, UJEP v Ústí nad Labem (3–5 říjen, 2019) se zaměřuje na environmentální otázky a akustickou ekologii. Na konferenci vystoupí řada řečníků zabývajícími se těmito palčivými problémy, se kterými se dnes potýkáme.

Málokdo dnes pochybuje, že nejen naše bezprostřední okolí, ale i celá planeta se díky dominovému efektu a zpětnovazebným procesům na povrchu země a v atmosféře nachází v nejistém, pravděpodobně v kritickém stavu. Stojíme před palčivou otázkou: lze procesy, jako jsou nepříznivé klimatické změny, nebo pád indexu biodiverzity nějak ovlivnit, dokonce zastavit? Vrátit se do stavu před začátkem industriálního věku? Je to pro jednotlivce, jednotlivé státy, dokonce mezinárodní komunitu realistické?
Akustická ekologie je jeden z oborů zabývajících se od 60. let minulého století změnami způsobenými člověkem. Propojuje výzkum technických, psychologických, sociologických i estetických aspektů zvukového prostředí a operuje s pojmy jako je soundscape / zvuková krajina a umění naslouchání.
Rámec témata se dotýká toho jak přispívá akustická ekologie - případně zvukové umění, hudba, výtvarné umění - potažmo současné umění obecně - k mobilizaci veřejného povědomí, k tlaku na politické struktury a zákonodárné instituce?
Jak může umělec profesně, nebo občansky konkrétně přispět?
Lze dosáhnout změn stávajících (autodestruktivních) způsobů naší koexistence s přírodou?

pozvání přijali: Jonáš Gruska, Tomáš Šenkyřík, Peter Cusack, Jan Krtička / Pavel Mrkus, Gabriela BK
moderátor: Vít Bohal

změna programu vyhrazena

připravil: Miloš Vojtěchovský (s podporou nadace Agosto Foundation a Asociace MLOK)


Peter Cusack (UK): Aral Sea Stories: Soundscapes of A Major Environmental Change
(v angličtině)

Ještě před 60 lety bylo Aralské jezero ve Střední Asii čtvrtou největší vodní vnitrozemskou plochou planety. Dnes skoro zmizelo, protože padlo za oběť geoinženýrským sovětským zavlažovacím systémům, které čerpaly vodu z obou řek, které do jezera vtékají. Aralské jezero se stalo jednou z nejzávažnějších, ale málo známých environmentálních katastrof 20. století. Kazachstán od doby, kdy se stal samostaným státem, se úspěšně pokouší obnovit tu část území Aralu, které je na jeho teritoriu. Vodní hladina začala zase stoupat a k jezeru se vrací rybáři, což znamená oživení místní ekologie a ekonomie. Jde o velice užitečný a pozitivní podnět pro debaty o klimatických změnách a pro přehodnocení našich vztahů k životnímu prostředí.
Oblast Aralského jezera jsem navštívil od roku 2013 opakovaně a pořídil zde řadu terénních nahrávek a fotografií, mluvil jsem s lidmi a pokusil se porozumět důledkům těch hlubokých změn. Během svého příspěvku představím několik nahrávek z této oblasti, zmíním některé příběhy a nastíním jejich obecnější významy.

Peter Cusack (narozen 1948 v Londýně) je britský biolog, fonografista, zvukový novinář a hudebník, zaměřuje se na zvuky prostředí a akustickou ekologii. Jeho aktivity spadají do oblasti komunitního, environmentálního umění, zvukového a společenského výzkumu ekologicky ohrožených míst (Bajkal, Aralské moře, Černobylská zóna, Kaspické naftové vrty, britské atomové elektrárny). V projektu Sounds from Dangerous Places (Zvuky z nebezpečných míst) zkoumá zvukové krajiny rozsáhlých environmentálních změn. V roce 1998 Cusack inicioval v Londýně projekt Favorite Sounds, který se od té doby rozšířil do Pekingu, Berlína, Bruselu, Chicaga, Prahy a Birminghamu. Přednáší na katedře Zvukového umění a designu na London College of Communication, pobýval na umělecké rezidenci nadace DAAD v Berlíně, kde v současnosti žije.
https://favouritesounds.org/


 
Jan Krtička: MURMURANS MUNDUS/Sonic Ecology and Beyond /CENSE Conference

Koncept "zvukových ekologií", který vznikl v roce 2018 v Budapešti v podobě manifestu CENSE je "inspirován myšlenkami o propojené struktuře živých organismů a jiných entit, nacházejících se ve vzájemných složitých vztazích zpětné vazby a v rámci systému, který nazýváme zjednodušeně “životní prostředí”. Dnes jde o prostor, kde se technologie stala součástí téměř každé částečky dnešního světa, prostor, který je ovšem nadále úzce závislý na funkčním systému organické přírody. Tímto prizmatem akustická ekologie studuje rezonance a zvukové projevy jako svědectví o všudypřítomném řádu věcí. Nástroje poslechu poskytují šifru k odhalení jemných konsonancí i disonancí, které provázejí lidskou sounáležitost s hmotným světem, ať už zde figurujeme jako jednotlivci, jako živočišný druh, nebo jako společenství."

Jan Krtička (narozen 1979 v Olomouci) je pedagog a umělec, ve své tvorbě používá často zvuk a klade důraz na koncept a prostorové uspořádání. Studoval sochařství na FaVU v Brně a v disertační práci, kterou obhájil na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem se soustředil na teoreticko-kritickou polohu uměleckého díla a jeho dokumentace. Zajímá se o krajinu a dokumentaci lidských zásahů v krajině, využívá plánovanou náhodu a čerpá z mnohotvárností přírody ve spojení s lidským elementem. Je hlavním koordinátorem konference v Ústí nad Labem.
http://www.jankrticka.com/


Jonáš Gruska: Antropofonie a biofonie
(v angličtině)
Gruska se zajímá stejnou měrou o dokumentování událostí/kontextů/zvukových krajin jako o nahrávání jedinečných zvuků v akusmatickém slova smyslu. V poslední době se věnoval nahrávkám specifických kombinací antropofonie a biofonie se sentimentálním přídechem. Chystá se svou tvorbu rozšířit směrem k průzkumu ekologické problematiky, tak jak se tyto fenomeny odrážejí ve vlastních sonických kontrastech.

Jonáš Gruska (narozen 1990 v Plzni) je slovenský zvukový umělec a designér elektronických nástrojů, zabývá se terénními nahrávkami, psychoakustikou, elektroakustickou kompozicí. Studoval na Institutu Sonologie v Haagu a na Hudební akademii v Krakově. Účastní se výstav a festivalů a jeho hlavním zájmem jsou chaotické rytmy a psychoakustické působení zvuku. Vytvořil několik site-specific zvukových instalací, které reagovaly na akustické vlastnosti prostoru a materiálu. Vede workshopy sonifikace, terénního nahrávání, elektromagnetického poslechu a programování pro umělce. V roce 2009 založil vydavatelství LOM zaměřené na prezentaci středoevropské a východoevropské experimentální hudby.
http://jonasgru.sk/


Tomáš Šenkyřík: Měnící se (zvuková) krajina Jižní Moravy
(v angličtině)
Bedlivé a soustředěné naslouchání je něco, co se z našich životů skoro vytratilo. Naše společnost je spíš kulturou „oka“ a proto jsme asi tou nejhlučnější civilizací, která se kdy na Zemi objevila. Dospěli jsme do stavu, kdy se zvuky světa proměnily ve všudypřítomný hluk, překrývající tu původně bohatou a různorodou zvukovou krajinu, která k člověku neustále promlouvá. Na internetovém portálu soundscape.cz zaznamenávám proměňující se - mizející zvukovou krajinu Jižní Moravy, kde žiju. Několik let se snažím poznat a vyprávět ostatním jak místa, která navštěvuji znějí, hlavně za svítání. Terénní nahrávky jsou - podobně jako třeba obraz, nebo slovo -  skvělým prostředkem pro uchování vzpomínky. Svědectví o krajině lze zvukem předat i dalším generacím: je to svědectví o době, ve které jsme žili.

Tomáš Šenkyřík (narozen 1972 v Přílepích) je hudebník a muzikolog se zájmem o terénní nahrávky, akustickou ekologii a objevování hudebních struktur zvukového prostředí. Fascinuje ho hledání hudebních struktur v dialogu mezi přírodními a mimopřírodními zvuky. Rád naslouchá přírodě bez hluku, zejména křehkým a tichých zvukům. V letech 1999-2008 pracoval v Muzeu romské kultury jako etnomuzikolog, nyní pracuje a žije v Židlochovich. Je členem uměleckého kolektivu pro terénní nahrávky, zvuky, orální a sluchovou historii a akustickou ekologii Skupina. V roce 2018 inicioval komunitní portál o zvukové krajině jižní Moravy 
soundscape.cz


Gabriela BK: Spojenectví v době globálního aktivismu
(v angličtině)

Klimatická krize je natolik vážná, že si konečně vybojovala místo v povědomí mas. Několik generací aktivistů po celém světě šířílo vědomí a informace o destruktivním chování lidstva tak dlouho, až jejich hlasy začaly být slyšet. Greta Thunbergová a nespočet mladých aktivistek a aktivistů před ní - Xiuhtezcatl Roske-Martinez, který promluvil k OSN v roce 2015, hnutí Mni Wičóni (Voda je život) skupiny mladých původních Američanů z kmene Lakota, kteří během protestního pochodu kvůli ropovodu došli do Washingtonu. Největší shromáždění původních národů v dějinách, a sesterské hnutí za záchranu posvátné hory Mauna Kea na Hawaii, které právě probíhá.

V epoše globalizace se dozvídáme snadno o mnoha odbojích, protestech a hnutích. Slogan “Act Local, Think Global” je dnes důležitější než kdy předtím. Lidem - druhu, který se chová spíš jako viry, než jako savci -  poté co zapříčinili vyhynutí tolika druhů,  “konečně” hrozí vyhynutí. Pokud jsme se rozhodli, že ještě není pozdě, jak se orientovat v globální síti organizací? Jak vyjádřit nesouhlas se současnou (až příliš dlouho trvající) kritickou situací? Jak se v době sociálních sítí zapojit v reálném čase a místě a zároveň zůstat součástí celosvětového hnutí? A není to na lidskou psychiku příliš?

O domorodých hnutích minulých i současných, organizaci Extinction Rebellion, o aktivistické úzkosti a o umění.

Gabriela BK je česko-americká aktivistka a fotografka. Studovala v Čechách, Německu a Kalifornii. Dva roky pracovala jako spojenec pro domorodé hnutí ve Standing Rock v Severní Dakotě. Nyní studuje fotografii na pražské FAMU, píše pro Polagraph Magazín, pracuje jako manažerka pro organizaci ArtDialog a podílí se na místním hnutí za klimatickou spravedlnost. 


Extinction Rebellion Česká Republika
Od pondělí 7. října se Extinction Rebellion Česká Republika spolu s nejméně 40 dalšími zeměmi zúčastní už druhé celosvětové rebelie. Narušíme obvyklé pořádky a vyzveme tak českou vládu, aby naplnila naše požadavky.

Připraveno ve spolupráci: GHMP, Fakulta umění a designu University Jana Evangelisty Purkyně a nadace Agosto Foundation.