"Plasy byl pro mě něco jako krásný, zlatavý, pohádkový sen. Umění bylo všude kolem mne, neustále, uvnitř vbudovách, i tam venku, v okolí kláštera. Vznikalo, bylo prohlíženo, diskutováno, performováno, zkoumáno, analyzováno, prožíváno a dokumentováno. Dokonce moje sny se staly uměním ...byly  živější, barevnější a mocnější, než jsem jaké jsem poznala kdy předtím, často jsem si sny po probuzení zapisovala. Později jsem o plaských snech vyprávěla příběhy a stokrát jsem je převyprávěla dětem ve škole v Austrálii, protože mě děti prosily, abych jim vyprávěla o klášterní magii co nejpodrobněji a v detailech, na které si pomatuji: obrovské staré kameny, tajemný podzemní labyrint s vodními nádržemi, který nám ukazoval cestu, velikánské klíče, které otevíraly mystické báječné světy, jako je kaple sv. Bernarda s krásným klavírem, klenutým stropem s freskami, kaple byl svět, ve kterém se měnily rezavé stupnice do magických zvuků tisíců vířících hlasů ... nebo mramorové schodiště, kde jsem si musela dávat pozor na postavu malého plačícího chlapce, na bílé duchy, o kterých mi Miloš říkal, že je občas někdo potkal ... nebo klášterní zvonice se středověkým hodinovým mechanickým strojem. .. a nebo místnost s kulatým stolem, kde se uvažovalo o tvorbě a byly vyprávěny příběhy z celého světa. Ráda jsem zaznamenáva na video umělce při práci ...  třeba Rosu, jak se pohybuje  časem, světlem a vesmírem ... nebo Alison, jak sedí v bílém kabátě a počítá pod mikroskopem zrna písku a čeká, až počet obyvatel světa dosáhne šesti miliard ... nebo Michaelův podivný a úžasný drak vytvořený spolu s místními dětmi .... nebo Sovanova bizarní a provokativní "toaletní opera", a mnohem a mnohem víc. Skvělé bylo chodit na houby s Martinou do okolních lesů ..... a spolu s Abdelalim a kýmkoli jiným, kdo byl ochoten sdílet svůj kuchařský um pro večerní hostinu. Plasy byly jako kouzlený prostor hřiště, kde krásné, divoké, surrealistické umělecké události byly něco přirozeného. Jsem ráda, že jsem tam mohla společně s lidmi, kteří milují a žijí podobně jako já, být.

Mars Drum, 2019

---

Mars (Marie) Drum vyrostla na statku v Banyena, okrese Wimmera v australské Viktorii. Z domova odešla v 18 letech a následujících 30 let prožila po různých uměleckých komunitách, včetně šesti let v uměleckých residencích v Evropě a Asii. Dokumentovala melbournskou experimentální scénu 90. let, dokonce nosila na podporu muslimských žen po 11.9. 2001 burku.

Její série obrazů “The True History of Ned Kelly and Burka Woman” čítá přes 100 pláten a byla vystavena v od roku 2008 v různých galeriích. Od roku 2012 žila v Natimuku, kde pracovala s dětmi a mládeží jako arteterapeutka. V roce 2013 se usadila v domě u řeky Wimmera na hranici oblastí Dimboola a Little Desert National Park. Její studio a dům využívá pro setkání umělců a hudebníků z Melbourne stejně jako pro místní kulturně pestrou komunitu.

Drum přijela do Plasů na konci roku 1998 a prožila zde jako residentka skoro celý rok. Z Čech odjela do Amsterodamu.