Vít Bohal: Vztah mezi ekologickým způsobem myšlení a politickým fašismem je často přehlížen. Na začátek lze podotknout, že věhlasný zoolog Ernst Haeckel, který jako první přišel se současným významem slova ‘ekologie’, byl zároveň velkým zastáncem eugeniky a toho, co bychom dnes nazývali „vědeckým rasismem“. Ačkoliv jeho vztah k nacistické ideologii zůstává předmětem diskuze, na jeho případu je dobře vidět, jak jednoduché je „temně zelené“ myšlení spřáhnout s programem společenského darwinismu a genocidou. Mohl bys v rychlosti nastínit, jak chápeš tento vztah mezi fašistickou politikou a „zeleným“ myšlením?

Timothy Morton: Jasně. Koncepce „přírody“ je sama osobě toxická, neboť je normativní: umožňuje tedy rozlišovat mezi tím, co je dobré a co špatné, správné a nesprávné. „Nepřirozené“ bytosti musí pak být potrestány či vyhlazeny, stejně tak jejich konání. Přístup, který ne-lidské bytosti (kterým někteří z nás přezdívají „příroda“) konstruuje jako zásadně odlišné od nás, staví na tom, že zavrhujeme všechny bytosti, které si jsou s fašistou podobné, ale nejsou s ním totožné. Evoluce předpokládá, že jsem propojený se psem, s opicí, či kytkou skrze své DNA. Tato fašistická propast způsobuje, že tyto věci naopak vidím jako zásadně odlišné od sebe. Fašismus je tedy velmi dobře schopen starat se o „přírodu“ v jistých jejích verzích, ale tato starost vždy vyčleňuje všechny další možné druhy živočichů. Ty, které jsou „přirozené“ pak považuje za zásadně odlišné od člověka.

V nedávném rozhovoru pro Domus jsi říkal, že (příroda je rasistický koncept) v tom, že nastavuje normativní model, vůči kterému jsou pak srovnáváni lidé: „Psi [které všichni, včetně Hitlera, milujeme] jsou přirození, zatímco lidé v uncanny valley nejsou“. Řekl bys, že tvůj koncept hyperobjektu, který lze v tomto případu ztotožnit s „přírodou“, v sobě skrývá možnost mobilizace za účelem politické manipulace? Myslím to tak, že pokud je sublimní hrozba chápána jako dostatečně nebezpečná, tak je to ideální moment pro aktivaci latentního fašizmu v „lidové“ politice. Za hyperobjekt můžeme považovat stejně tak klimatickou změnu, jako za ni můžeme považovat „židovské bankéře“ či „hordy imigrantů“, či cokoliv jiného, co je prezentováno jako dostatečně neforemná, ale o to více nebezpečná hrozba. Nepotřebuje fašismus vždycky jistý hyperobjekt, vůči kterému je třeba se vymezit?

Ne. Žádná konspirace židovských bankéřů totiž neexistuje, a proto to není hyperobjekt. Hyperobjekty nemohou být pouhé ideje. Hyperobjekty jsou fyzické.

Já tak úplně nevěřím, že by lidé v sobě měli latentní fašismus, který jenom čeká na probuzení. Je celá řada psychologických experimentů, které ukazují, jak lehké je zmást a zkazit i ty zdánlivě nejschopnější lidi, jako třeba i psychologicky prověřené doktorandy Stanford University (viz Stanfordský vězeňský experiment).

Mnohé z tvých prací se zabývá objektově orientovanou ontologií (OOO). Levi Bryant, který je také proponentem této filozofické školy, má jeden skvělý koncept: „Demokracie objektů“. Není to právě tato demokracie objektů, kterou máš na mysli, když ve stejném rozhovoru hovoříš o potřebě „najít solidaritu mezi námi a všemi lidskými bytostmi, a společně pracovat na jistém typu socialismu, který bude nějakým způsobem zahrnovat i jiné formy života“?

Spíše ne. Jedna z dobrých věcí na OOO je, že nemusí implikovat jakýkoliv politický rámec. A jenom proto, že věci jistým způsobem existují, ještě neznamená, že na ně musíme být hodní. Musíte si najít jiný důvod pro činy a konání, než spoléhat na pseudonáboženské názory na to, co by mělo a nemělo existovat.

Chápeš poskytnutí práv objektům v přírodním prostředí, jako se stalo v případě řeky Wanghanui na Novém Zélandu či Ganze a Jamuně v Indii, jako krok správným směrem k takovému typu socialismu?

Určitě – avšak je to jen malý krůček. Ačkoliv i takové krůčky rád vidím, nesouhlasím příliš s rozdělením mezi maskulinní „událostí“ a ženským „inkrementalismem“. V tomto smyslu v otázce práv existuje jeden takový nepříjemný paradox: práva se zakládají na možnosti vlastnictví; vlastnictví je svoboda dělat si co chceš s tím, co zrovna vlastníš. Pokud všechno bude mít práva, pak nic nemůže být vlastnictvím – takže nic nemůže mít práva. Je třeba se zamyslet nad samotným konceptem vlastnictví, který je nedílně  propojený se sadistickou destrukcí. A současně s tím je třeba otupit ideál „aktivního“ projevu, a naopak podpořit a zostřit cit pro zdánlivě „pasivní“ projevy.

Cítíš teď kdekoliv na světě hrozbu rostoucího fašismu se silným „zeleným křídlem“?

Ne, protože všichni fašisté si momentálně chtějí spálit svět na troud. Někteří bílí muži by svět raději zničili, než aby se o něj museli dělit. Je to jako když je dvouletý capart naštvaný a ve vzteku zadržuje natruc dech. Technický termín pro podobné chování u dospělých je sebevražedná debilita.

Co si myslíš o Extinction Rebellion a dalších aktivistických hnutích, které s takovýmto způsobem sebevražedné politiky bojují?

Jsou skvělí, a moje jediná otázka na ně je, jak mohu pomoci?