Výstupem umělecké rezidence Veroniky Romhány je pokračování mystifikační „spolupráce“ s fiktivní ruskou umělkyní Věrou Nimovou. Multikanálová video instalace odkrývá temné a nevyzpytatelné stránky její problematické osobnosti.

Postupy Veroničiny tvorby připomínají mnohovrstevnatý výzkum – pokud ovšem lze jako výzkum označit napůl podvědomou, intuitivní metodu práce. Ve svých 3D animacích začala používat více minimálně zpracovaných materiálů a méně estetizujících prvků: méně renderovaných obrazů a více anti-estetiky prostředí samotného 3D software. Práce na téma „přizpůsobivé“ osobnosti se stala spíše osobní vnitřní cestou – sebeanalýzou. Možná k této proměně přispěl i kontrast pražských brutalistických budov a zdejšího výrazného historického dědictví secesní architektury.

Artist statement:
Představa lidského těla jako biomechanické sochy mi připadá velmi zajímavá: tělo jako procesor, který zpracovává dojmy, pocity, příkazy, potravu, tekutiny – velké množství dat a chemických sloučenin. Toto odcizení je klíčovou metaforou mé pražské rezidence. Vždy jsem se zajímala o vnitřní duchovní pochody a snažila se prozkoumat hranici, již stanovuje (či spíš reprezentuje) propast mezi vnitřním (osobní duchovní potřeby) a vnějším (nátlak společenských očekávání). Mým cílem bylo podrobit analýze tento tradiční západní přístup k dělení člověka na jeho sociální a individuální složku (Durkheim) v dnešní době sociálních médií, virtuality a automatizované kontroly. Čím více se zaměřím na konkrétní mentální proces, tím obtížněji se mi tato demarkační linie bude hledat. Svou nedávnou prezentaci ve Skautském institutu jsem nazvala „Thick skin“ (Hroší kůže). Tuto „hroší kůži“, tento štít pro mě představuje samotná Věra Nimova. Právě tady v Praze jsem se začala zabývat jejím fungováním – a výsledkem bylo, že jsem ji prostřednictvím této analýzy den za dnem důkladněji ničila. Nebo spíš transformovala či sublimovala. Je již internalizovaná, takže její samotná persona není tak zajímavá jako její funkce. Je méně schizofrenní, abstraktnější a méně zaměřená na gender či identitu – asi jako kyborg Donny Haraway. A hraje si se slovem a konceptem entropie.

Multikanálová instalace je součástí komponovaného večera ve spolupráci s kolektivem Punctum. Instalaci Veroniky Romhány předchází série participativních performancí Marka Hlaváče.

Harmonogram:
19:00 – série performancí Marka Hlaváče
21:00 – vernisáž Nedotýkejte se toho, prosím / Let’s entropy Veroniky Romhány

Performance Marka Hlaváče:

Kolektivní filtr
Společná hra na jeden nástroj, kde cílem není vytváření zvuku, ale naopak jeho krocení, s potřebnou velkou dávkou disciplíny a spolupráce.

Kolektivní elektronická hudba s normalizačním strojem / nudná hudba
Společná improvizace s vícero stejnými nástroji, jedním z hráčů je počítač, který poupraví a normalizuje volná gesta účastníků, naučí se je jich hru, kodifikuje ji a hraje místo nich.

Black metal
Pseudonáhodný šum vs. chaotický oscilátor vs. bicí
bicí: Ondřej Doskočil

Marek Hlaváč absolvoval AVU – Ateliér intermediální tvorby Tomáše Vaňka. Jeho hudební performance, často participativního charakteru, zkoumají zvukové plochy vokální i elektroakustické v hraničních oblastech 18 000 až 20 000 Hz.

Veronika Romhány studovala na Akademii umění v Budapešti, je členkou Studia mladých umělců FKSE a je zastoupena galerií Horizont. V rámci rezidenčního pobytu pokračuje ve výzkumu a vývoji svého posledního projektu Nimova. Projekt, simulující spolupráci s fiktivní ruskou umělkyní Věrou Nimovou, je reakcí na současné politické tendence, které si žádají zvýšenou angažovanost a společenskou zodpovědnost. Státem založená MMA (Maďarská akademie umění) je v současnosti zastaralou, konzervativní kontrolní institucí zaujímající k umění v Maďarsku velmi formální stanovisko a preferující až „nostalgický“ pohled na umění, ve většině případů mimo kontext současné umělecké scény. Projekt Nimova je kritickou reakcí na tyto tendence. Snaží se poukázat na situaci umělce – outsidera ve složité spleti státních institucí a uměleckých komunit (vládních, opozičních i amatérských). Projekt se symbolicky zaměřuje na různé druhy projevu autoritářské osobnosti a zkoumá, jak může moc či chamtivost negativně ovlivnit naši individualitu. Zkoumá také komplexní působení existenčního a finančního kontextu na chování a osobnost jednotlivce. V tomto projektu používá Veronika Romhány různé techniky jako video, 3D animace či sochu. Vytváří tak vizuálně expresivní model světa, v němž flexibilní osobnost Věry Nimové studuje a pozoruje.